Po liberu Barboře Chaloupkové, skotské blokařce Mhairi Agnewové, smečařce Anetě Weidenthalerové a americké blokařce Olivii Loren Kofieové se jedná o pátou novou tvář v kádru klubu z nejmenšího extraligového města. Dvaadvacetiletá, 186 centimetrů vysoká volejbalistka je od začátku seniorské kariéry spjata s Alantou, klubem založeným před pouhými pěti lety. Kočetková za něj hrála o jediný rok méně a v jeho dresu se potkávala mimo jiné i se současnou olomouckou oporou Viktorií Moscickou.
Nyní se vydává na své první zahraniční angažmá, které urychlily i válečné události v její zemi. „Jsem velmi ráda, že pro mě nová kapitola začíná právě tady v České republice,“ vyznává se Kočetková. „Už se těším na to, jak budu hrát v zahraničí, získám víc zkušeností, užitečných znalostí a skvělých vzpomínek.“
Volejbalové Karlovarsko získalo slovenského univerzála Lamance |
Proč si vybrala právě Šternberk? „Českou republiku jsem si vlastně zamilovala hned, jak jsem ji navštívila, a uvažovala jsem i o tom, že bych tu někdy v budoucnu hrála volejbal. Když se situace na Ukrajině stala doopravdy nebezpečnou, přijela jsem sem na bezpečnější místo,“ líčí. „Poté, co jsem dostala nabídku hrát za Šternberk, jsem se rozhodla, že je to ideální příležitost.“
První pocity z nové země má velmi pozitivní. „Jsem moc ráda, že budu hrát v této zemi. Jsem nadšená její krásou, vstřícností všech zdejších lidí a skvělou atmosférou, která panuje v každém městě,“ povídá vděčně.
Volejbalové týmy liberecké Dukly lovily posily pro příští sezonu v zahraničí |
Konkrétní volejbalový sen nemá. „Spousta hráček by jmenovala nějaké konkrétní cíle, soutěže, ve kterých by chtěly hrát a vybojovat trofeje,“ přemítá. „Pro mě je ale hlavním snem nikdy neztratit lásku a radost ze hry a nežít jen s myšlenkou na vítězství. Podle mě nezáleží na tom, jakou soutěž a v jaké zemi hrajete. Důležité je, že každý trénink i zápas přináší spoustu radosti, sebevědomí, hrdosti a respektu k sobě i k týmu. Mým snem je vždy si hraní užívat a zároveň usilovat o to nejlepší.“
K tomu pomůže především výborná parta v týmu. „Nejdůležitější je jednota a pocit podpory. Vědomí, že ať se děje cokoli, váš tým vám pomůže, poradí a povzbudí vás. Myslím, že to je skvělý pocit. Je to něco jako mít druhou rodinu, se kterou můžete sdílet ty nejlepší i nejhorší chvíle a na kterou se můžete vždy spolehnout,“ uzavírá ukrajinská posila.
