Měl by být. Přitom dlouho byl pro začínající fotbalisty vzorem. Slovenský reprezentant. Záložník s vysokou herní inteligencí, velkým talentem. Jistě si ho mnozí z vás pamatují také z liberecké štace, kde podsaditý špílmachr nespoutaný stejně jako jeho kudrlinky na hlavě rozdával vtipné pasy a dvakrát vyhrál český titul, zahrál si i památné mače proti AC Milán.
Před jedenácti roky, to měl Kristova léta, jej kolem čtvrté hodiny ráno vzbudila policejní zásahovka. Neklepala, šla najisto.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Hodúra odvezla do vazby. A kariéra skončila. Drsně. Ostudně. Životním nárazem a snad i lekcí.
Disciplinární komise jej na Slovensku potrestala celkem na 25 roků zákazu činnosti ve fotbale, FIFA standardně trest rozšířila na celý svět. Vězení se sice vyhnul, jenže si narušil rodinné vztahy, pracoval po stavbách.
Teď v rámci osvěty chodí jako odstrašující příklad vyprávět svůj příběh hráčům a doufá, že se do milovaného fotbalu ještě nějak zapojí. „Hráčům říká, jak si zničil život,“ oceňuje Jakub Čavoj, manažer integrity Slovenského fotbalového svazu, že si Hodúr veřejně sype popel na hlavu. Zadarmo. Snad aby aspoň trošku odčinil, co svému krásnému sportu napáchal.
To víte, že dnes by zápasy ve prospěch asijských sázkařských gangů nemanipuloval. Jenže propadl hazardu, automatům, kasinu, sázkám. Měl dluhy a na sklonku kariéry byl ideálním cílem pro výlupky, kteří si na cinklých zápasech postavili milionový byznys. Hráč, jenž riskuje nejvíc, bere v porovnání s nimi drobné, i když pět tisíc euro na trávníku nenajdete. „Ale člověk v pozadí si přijde i na dva stě tisíc euro,“ líčí Čavoj v podcastu Z voleje.
Možná by bylo dobré upřesnit výraz výlupek. Představit si můžete grázla se zbraní za pasem a pokud se jednou upíšete ďáblu, stanete se lehce vydíratelným: „Chceš ještě dal hrát? Tak zařiď penaltu, jinak končíš! Nahlásíme tě, zlomíme ti nohu.“
Těžko se z toho kolotoče vysedá, třebaže už slyšíte praskat řetězy. Pořád doufáte, že ještě jednou se otočíte dokola. „Hodúr byl výjimečný tím, že šlo o první větší případ na Slovensku,“ vypráví Čavoj, kapacita ve svém oboru.
Hodúr lituje, že se nechal uplatit: Mám rodinu, potřeboval jsem peníze |
Rozpoznat. Odmítnout. Nahlásit
Vysoký třicátník má už dobré jméno na FIFA a UEFA, spolupracuje také s Interpolem, Europolem, účastní se zasedání OSN i Rady Evropy. Nedávno přednášel pro lotyšský svaz, nebo španělskou policii. Na přednášce v Londýně se mu anglický kolega přiznal, že se cítí až zahanbeně, když porovná svůj sedmnáctičlenný tým s jeho skromnějšími možnostmi a vidí, kolik kauz na Slovensku dotáhli do konce. Za posledních šest let v něm nesmí působit čtyřicítka potrestaných korupčníků.
„Vyšetřování se někdy vlečou roky, ale je to dobrý pocit, když vidíte výsledky, chytíte lumpa a s policií se vám podaří případ rozplést. Snižuje se nám počet podezřelých zápasů z monitorovacích systémů,“ těší Čavoje.
Sám fotbal hrával a nezapomene na pachuť, jež v něm zůstala v patnácti letech, když hrál zápas, jenž měl předem dané noty. „Je ve mně zakořeněný boj proti nespravedlnosti. O něco se snažíte celou sezonu a pak vám to může nekalá činnost zkazit,“ zamračí se. „Je třeba to řešit. Hlaste to, říkáme hráčům. Chráníte tak sebe i fotbal.“
Jakub Čavoj v podcastu Z voleje.
Jako ukázkový případ ochrany sebe i fotbalu zmíní brankáře Matúše Macíka, který působí v Olomouci. Před šest lety, když chytal v Ružomberoku, se ho měl pokusit ovlivnit exmajitel jednoho ligového klubu. Macík vypověděl, že mu byl nabízen úplatek pět tisíc eur, pokud v utkání se Spartakem Trnava „udělá něco se zápasem pro Trnavu“. Zápas skončil remízou 0:0, Trnava slavila mistrovský titul po dalších dvou kolech. Macík nabídku odmítl, nahlásil ji. Případu se ujala Národní kriminální agentura.
Zachoval se přesně podle doporučovaného postupu UEFA. Rozpoznat. Odmítnout. Nahlásit. „Tak by to mělo fungovat. Jen mě mrzí, že ten případ se nedotáhl, nepodařilo se zabezpečit dostatek důkazů, abychom někoho potrestali,“ lituje Čavoj.
Pošle dvě stě hráčům stejnou zprávu a jen čeká, kdo odepíše
Organizované gangy, jež se skládají z lidí, co kontaktují hráče, z těch, co pak sází i na druhé straně zeměkoule, až po toho, co celý byznys financuje, mají různé způsoby, jak zlanařit fotbalistu. Soustředí se hlavně na ty se závislostmi, finančními problémy. „Je to propracovaný systém,“ říká Čavoj, absolvent policejní akademie. „Když najdou vhodné prostředí, klub, hráče, udělají to kdekoli na světě, najdou si prostředníka. Hledají kluby, které mají finanční problémy, hráče, kterým nechodí výplaty, mají dluhy, nebo jsou gambleři. Často se stává, že se snaží ovládnout celý klub.“
Komplice prostředník loví v barech, na diskotékách, v online prostoru – často hromadně bez oslovení přes WhatsApp. „Pošle dvě stě hráčům stejnou zprávu a jen čeká, kdo odepíše,“ popisuje Čavoj.
Sázel, i když nesměl. Italská hvězda Tonali nesmí hrát fotbal deset měsíců |
Četl mnoho screenshotů z takové komunikace. Vidí, který hráč odmítne hned, který kývne a kdo si nechá prostor pro smlouvání o vyšší odměně. Nejčastěji se manipulují zastrčené přípravné zápasy na soustředěních a nižší soutěže - live sázky, počet rohů, karet, penalt a gólů. Na místě někdy bývá osoba, co dává fotbalistům signál. Hodúr například popisoval, jak sledoval, kdy si sundá klobouk.
„Je mýtus, že top hráči nemanipulují zápasy, že to nemají zapotřebí. Umí utratit velké peníze,“ připomíná Čavoj případ mladého italského fotbalisty Fagioliho z Juventusu, který kvůli závislosti na sázení nastřádal dluhy ve výši tří milionů eur.
Do sázek se zapletl i někdejší nejlepší házenkář planety, olympijský vítěz a dvojnásobný mistr světa Nikola Karabatič. Seznam hříšníků, co se zaprodali pro rychlý zisk, je až příliš dlouhý.
Ne každému se Čavojova fotbalulibá detektivní i preventivní činnost zamlouvá. V práci má však volnou ruku. Výhružky od výlupků dostává výjimečně. „Jsou to nebezpeční lidé, ale děláme to pro fotbal a nejsme v první linii, tam je policie,“ podotýká.
Jakub Čavoj v podcastu Z voleje.
Pořádá rovněž workshopy pro média, aby pomáhala o problematice informovat, anebo také investigativní prací se podílela na nekonečném boji s chobotnicí, jež naroste nové chapadlo, sotva jednu useknete. Byl by rád, pokud by sázkové kanceláře nevypisovaly kurzy na přípravná utkání, na góly, rohy, karty a na utkání mládeže. Ale je pragmatik. Ví, že sázky táhnou. „Některé události vznikají jen, aby se na ně dalo sázet,“ upozorní. „Na Slovensku se nám podařilo prosadit do zákona, že nemohou být v nabídce zápasy týmů do osmnácti roků.“
Aby si vyčistil hlavu, přestal fotbal, tu báječnou hru, o volném čase sledovat.
Hodúr zakončí přednášku: „Doufám, že jsem pro vás dostatečně odstrašující příklad.“
Čavoj pak ještě od hráčů v dobrém rozmaru slyší vtípky: „Co máme natipovat přes víkend?“
„Nesázím,“ poví rázně.
