„Měli jsme je tady obě na zkoušku, tak víme, do čeho jdeme,“ hlásí trenér Jiří Teplý.
Velmi silnou obrannou hradbu vyztužila po sezoně Bezhandolská, kterou si Olomouc vyhlédla v nedalekém Prostějově, kde bulharská blokařka odváděla kvalitní výkony a řadila se mezi to nejlepší, co bylo k vidění na extraligové scéně. „Verča se nám líbila. Jsme rádi, že jsme ji podepsali a doufám, že splní naše očekávání,“ přeje si Teplý.
Bezhandolska se může těšit, že zažije bitvu o Hanou z opačné strany. „Atmosféru v olomoucké hale mám ráda. Chodí hodně lidí, což se odráží pozitivně na výkonu,“ stihla si všimnout šestadvacetiletá volejbalistka. „Myslím si, že s nimi máme šanci i v kvalifikaci Ligy mistryň, ale bude to těžké.“
Šampionky v přestavbě. Olomoucké volejbalistky řeší obměnu týmu |
Olomouc dělí dvě utkání od základní skupiny nejprestižnější klubové soutěže v Evropě. Los se však s ní příliš nemazlil. V závěrečném kole pravděpodobně narazí svěřenkyně Teplého na ukrajinský Chimik Južnyj.
„Musíme tým doplnit minimálně o dvě smečařky a univerzálku,“ naplánoval si Teplý. Jednání se rozběhla koncem června, nyní je vedení Olomouce dotáhlo.
Kazachenková nastupovala v běloruské nejvyšší soutěži za tým Zhemchuzhina Polessia. „Přijela jsem na zkoušku a po ní dostala nabídku. Olomouc je velmi dobrý klub, navíc je tu krásné město a líbí se mi tady,“ řekla dvaadvacetiletá Běloruska. „Jsem plná očekávání. Dívala jsem se, že v Olomouci mají lidé volejbal rádi a chodí fandit, taková podpora je super,“ těší se na první zahraniční angažmá Kazachenková.
Druhou útočnou posilou je šestadvacetiletá Ganna Burbelyuková. V rodačce z ukrajinského Simferopolu získal trenér Teplý kromě smečařky také alternativu na post univerzálky. Přestup do Olomouce jí doporučila její kamarádka Tetiana Karpushynaová, která působila v nedalekém Šternberku.
„Slyšela jsem od ní na Olomouc samou chválu. Navíc jsem se chtěla volejbalově posunout dál,“ říká Burbelyuková, které strávila dva roky také v Bělorusku. Poté zamířila do Izraele, rok byla v Kazachstánu a loňský ročník dohrávala opět v Izraeli, když se vracela po zranění.
„V Česku se mi líbí, Olomouc je krásné město a těším se na evropské poháry,“ povídá Burbelyuková s tím, že je ráda, když ji lidé oslovují Ann.
Osmnáctiletý klenot Orvošová v Olomouci zůstáváSnový rok prožívá volejbalistka Gabriela Orvošová. Loni v sedmnácti letech poprvé nakoukla do reprezentace, v uplynulé sezoně pomohla týmu Olomouce vyhrát ligový titul i Český pohár a vypracovala se na jedničku v pozici univerzálky národního týmu, se kterým marně bojovala o olympiádu. „Všechno si užívám, medaile i olympijskou kvalifikaci,“ řekla osmnáctiletá dívka, která je mimo palubovku introvertkou, ale nad vysokou sítí rozdává tvrdé rány. „Z vedlejšího kůlu do lajny, to je asi moje nejoblíbenější smeč.“ V čínském městě Ning-po se spoluhráčkami nepřekvapily favoritky. Češky podlehly domácím úřadující olympijským šampionkám, Turecku i Německu a na hrách v Tokiu 2020 tak budou podle očekávání chybět. „Nálada v týmu ale byla suprová. Kdyby se nám povedlo něco vyhrát, tak by to byl úspěch,“ věděla Orvošová. K volejbalu se hráčka pocházející z obce Charváty u Olomouce dostala díky kamarádce. „Chtěla, abych s ní začala,“ vzpomínala na první setkání s volejbalem v deseti letech. „Ona pak skončila a mě to chytlo.“ V rodině volejbal závodně nikdo nehrál. Díky výšce a šikovnosti ale vždy patřila k nejlepším. „Volejbalově to asi není špatný,“ mrkne hráčka, jejímž vzorem je francouzský univerzál Earvin N'Gapeth. Na klubové úrovni se přes Sokol Šternberk dostala do Olomouce. Prošla všemi mládežnickými výběry, juniorskou reprezentací a po loňské premiéře se rychle prosadila i mezi ženami. „Nějak mě to nepřekvapuje, teda, překvapuje, ale přijde mi to normální,“ usmála se 193 centimetrů vysoká volejbalistka. Už má za sebou problémy s kolenem, které ale už nezlobí. A pokud zdraví a forma vydrží, má i jasno, jak by se měla její kariéra vyvíjet. Ráda by odešla hrát do zahraničí, nejlépe do Itálie. „Hraje se tam nejlepší volejbal a je tam teplo.“ Už má italského manažera i několik nabídek na přestup. Minimálně rok ale ještě vydrží v Olomouci. Má před sebou totiž čtvrtý ročník na olomouckém Gymnáziu Čajkovského a maturitu. „Teprve pak bych chtěla zkusit zahraničí,“ plánuje s tím, že dokončení středoškolského vzdělání má prioritu. K tomu, aby školní povinnosti i volejbal zvládala na jedničku, jí pomáhá také motto, kterým se řídí: Pokud o tom můžu snít, můžu to i dokázat. (ČTK) |
