Ngapeth povede Francouze v pondělí od 19 hodin v osmifinále evropského šampionátu v Ostravě proti českým reprezentantům.
„Viděl jsem olympijské finále, ale kdyby tam nebyli Francouzi, asi bych se nedíval. Můj vztah k Francii tak nějak furt přetrvává,“ řekl někdejší reprezentační univerzál David Konečný.
David Konečný
A aby ne... Vždyť deset let působil v Tours, kam přestoupil v roce 2007 z Ostravy. S tamějším klubem vyhrál Pohár CEV a několikrát francouzskou ligu.
A v Tours s Earvinem Ngapethem tři roky hrál. „Když se potkáme, tak se pozdravíme a pokecáme, ale v kontaktu už dávno nejsme,“ podotkl Konečný, který je sportovním manažerem Volejbalu Plzeň.
Jaký byl, když začínal. Tušil jste, že z něj bude jeden z nejlepších světových smečařů?
Když jsem do Tours přišel, bylo mu sedmnáct a Francouzi v jeho věkové kategorii byli mistry Evropy. Už tam ukázal, že bude výjimečný hráč. To ještě hrál na účku (univerzála). V Tours nás tehdy trénoval jeho táta (bývalý francouzský reprezentant Eric Ngapeth – pozn.) a ten ho přesvědčoval, že na tom bude lépe na smeči. A udělali dobře, že změnil post, protože je nižší (194 centimetrů), zhruba jako já, a to by se na účku asi tak jednoduše neprosazoval.
Vy jste ale patřil k elitním světovým univerzálům...
Jsem anomálie. (směje se) Dnes univerzálové, co hrají v top týmech, mají přes dva metry.
Nevytlačil jste ho z postu univerzála, když jste v roce 2007 do Tours přišel?
Přišel jsem tam hrát. Dařilo se mi, takže nebyl důvod mě střídat. Ale už tam byla vize, že Earvin půjde na smeč. Důležité je, že má dobrou přihrávku, takže by byla škoda, aby se při podání soupeře jako účko schovával.
Ngapeth má pověst velké individuality, že se těžce podřizuje týmu. Vnímal jste ho tak?
Je to takový trochu vyvrhel. (směje se) Takové ty hvězdné manýry už tehdy měl. Vyvrcholilo to na mistrovství světa v roce 2010, kdy ho vyloučili z kádru, protože šel chlastat. Ale už se částečně zklidnil. Je si vědom své pozice a toho, jaká je osobnost. Už si nedovolí přijít opilý na trénink. Nějaký průser tam byl, když jsme spolu hráli, ale každý v jeho věku dělal kraviny. Akorát na něm to bylo více vidět, protože byl známější, byl v hledáčku médii, budil pozornost.
Byl pod velkým tlakem?
Nějaký tlak si neuvědomoval. Nezájem. Když chtěl, tak šel na diskotéku. A nazdar. Hotovo. Náš manažer v Tours měl časem obšancované různé podniky a diskotéky ve městě a okolí, aby věděl, kde je a hlídal ho. Ale Ngapeth pak jezdil i sto kilometrů daleko, aby se vyhnul případné kontrole lidí z klubu.
Francouzi vždy vynikali skvělou obranou. Nyní vyspěli celkově. Čím to je?
Mají dost individualit, které hrají v nejlepších světových soutěžích. Trenérovi se podařilo dát tým dohromady. Družstvo si sedlo, všichni makají společně, ne každý zvlášť. Dokázali individuality spojit v jeden šlapající stroj.
ME volejbalistů - příloha k šampionátu |
K tomu mají dva skvělé nahrávače - Toniuttiho a Brizarda.
To ano. Toniutti je už dlouhodobě špička. Brizard nyní vyskočil. Znám ho ještě, když jsem proti němu hrál ve Francii, tehdy byl mladý, snad jedenadvacetiletý, ale už tehdy měl skvělé předpoklady. Tím, že šel z Francie do Polska a později i do Ruska, ukázal své další možnosti.
Francouzská liga je výborná, ale přece jen ji ta italská, polská a ruská předčí. Pomáhá Francouzům, že hrají v nejlepších soutěžích?
To každopádně, z domácí ligy mají jen několik reprezentantů. Ale důležité je, že v nejlepších soutěžích mají i řadu dalších hráčů, kteří v případě potřeby mohou národní tým doplnit.
Jakou roli hraje v jejich výchově propracovaný systém akademií?
Příprava je ve Francii centralizovaná tuším od kadetů. A ti kluci, co jsou v reprezentaci, jí prošli, takže to dělají hodně dobře.
Česko vs. FrancieOnline reportáž v pondělí od 19 hodin |
Co říkáte tomu, že ty největší francouzské hvězdy i po úspěšné olympiádě přijely na mistrovství Evropy?
Každá reprezentační akce, každá medaile má pro ně váhu. Několik lidí, co bylo v Tokiu, tam není, ale ty už zřejmě nechtěly uvolnit jejich kluby, anebo byli už extrémně unaveni. Francouzi mají nároďák rádi, být v něm je pro ně čest. Kór v tom kolektivu, a ještě když se daří. Nikomu se z něj nechce utíkat.
Co by se muselo stát, aby je naši volejbalisté v osmifinále porazili?
To se stalo na Evropě před čtyřmi roky v Katovicích... (národní tým v osmifinále zvítězil 3:1). Muselo by si vše sednout. Když se nám podaří vše, na co sáhneme, a naopak Francouzi budou mít šedivku... Nicméně náš kádr už docela vyspěl. Nejméně je naši kluci mohou potrápit. A nikdy neříkej nikdy.
