Jak se po návratu do tréninkového procesu cítíte?
Je to zajímavé, něco nového. Po patnácti letech v beachvolejbalu jsem ze sportovního hlediska věděla, do čeho jdu. Jenže mateřství je úplně jiná disciplína, můžete si o něm spoustu načíst, ale stejně je to skok do vody. Naštěstí jsem se v něm už celkem naučila chodit. I babičky fungují skvěle, což je stěžejní.
Jak jste na tom fyzicky?
Fyzicky se cítím dobře. Ale samozřejmě ještě musím ujít dlouhou cestu, abych na hřišti mohla předvádět nějaké výkony. Teď jsem dostala zelenou od všech lékařů, takže se můžu naplno zapojit do tréninku.
Těšila jste se, jak si během pauzy odpočinete psychicky. Podařilo se?
Určitě, hrozně jsem si to užila. Cítila jsem, že potřebuju vypnout a že jsem připravená na rodinu. Uplynulý rok pro mě byl ve všech směr – ač to může kvůli těhotenství znít zvláště – hrozně odpočinkový. A teď se můžu vrátit. Už se i na tu sportovní rutinu těším.
Nausch Sluková chystá po porodu návrat, s Havelkovou chce do Paříže |
Zároveň jste povídala, jaké máte plány. Cestování, studium, byt. Co všechno jste stihla?
Cestování jsem nestihla, protože byl covid. Udělala jsem si postgraduální diplom v mezinárodním sportovním marketingu na Cruyff Institutu v Amsterdamu, přestěhovali jsme se... Takže tohle mě dost zaměstnávalo.
Případů hráček, které se vrátily po mateřské pauze, je dost. Bavila jste se s nějakou?
Kamarádím se Laurou Ludwigovou. Ale jak jsme se bavily, shodly jsme se, že je to strašně individuální věc. Někdo si myslí, že se vrátí, jenže pak se miminko narodí a najednou se mu změní svět. Někdy to není možné po fyzické stránce, někdy mimčo vyžaduje více pozornosti. Několik hráček se ale na nejvyšší úroveň vrátilo, což je pro mě ohromná inspirace. Vím, že to je možné. Náročné, ale možné.
Beachvolejbalistky Helena Havelková (vlevo) a Markéta Nausch Sluková.
Máte už vymyšlené, jak to budete zvládat organizačně?
Je pravda, že logisticky to nabralo úplně jiné rozměry. Mám ale super rodinu, obě babičky fungují a jsou flexibilní. Pokud to půjde, chtěli bychom to dělat tak, aby Maya byla co nejvíc s námi. Chci hrát, ale na druhou stranu bych tomu nerada obětovala její dětské momenty. Chtěla bych všechno zkombinovat a zatím to vypadá reálně.
Jezdí po okruhu hráčky-maminky s dětmi?
Ano. Samozřejmě ne vždy to je úplné možné. Když jede člověk třeba na čtyři dny do Číny, tak i pro mimčo to není úplně ideální. Ale na destinace, které jsou blíž, tak maminky jezdí i s dětmi. Mají s sebou třeba babičku, chůvu, sestru.
Myslíte si, že budete při svém prvním turnaji po pauze nervózní?
Určitě budu. Ze soutěžního rytmu jsem vypadla, nehrála jsem víc než rok. Ale doufám, že až přijdu na hřiště a odehraje se první výměna, tak se mi to všechno vrátí. Beach jsem hrála patnáct let, je mi blízký, mám ho nacítěný. Takže trošku sázím, že nervozita hned pomine.
Po boku budete mít novou parťačku – Havelkovou. Jak jste se spojily?
S Helčou se známe přes patnáct let. Když nám bylo šestnáct, sedmnáct hrály jsme spolu v šestkovém nároďáku. Pak jsme se každá vydala jinou cestou – já na beach, ona zůstala v šestkách. Naše kariéry se zase sešly po olympiádě v Tokiu, kdy mi Helča zavolala, že má poslední sezonu v hale a chtěla by přejít na písek. Chtěla proto kontakt na Simona (Nausche, manžela a trenéra Nausch Slukové), aby jí s přechodem pomohl.
Z haly na olympijský písek. Nejlepší volejbalistka o proměně i pařátcích v Číně |
Co bylo dál?
Ptala se mě, jestli bych do Paříže nešla s ní. Říkala jsem si, že bych se ještě jednou chtěla vrátit, nic jsem ale nechtěla slibovat, protože jsem nevěděla, jak na tom budu a kdy se vrátím. Uplynulo ale pár měsíců, projekt mě začal čím dál tím víc zajímat a rozhodla jsem se, že ho zkusím. A teď nastala správná chvíle, kdy můžu veřejně oznámit náš cíl.
Jak se vám s novou parťačkou zatím spolupracuje?
Helča to má hrozně hezky nastavené v hlavě. Problémy, na které naráží, pro ni slouží jako motivace. Ne, že by si říkala: Ježiš, byla špatná volba jít do beache, asi toho nechám. Což si myslím, že je nejzásadnější věc. Je správný dravec, a právě proto mě to s ní láká. V hlavě má Paříž a jde si za ní i přes všechny problémy.
 |
Jak si po přechodu z haly zvyká na písek?
Pro ni je možná nové, že hraje na písku. Ale volejbal pro ni žádná novinka není. Má spoustu zkušeností, je paní hráčka. Je to tak, že dostávám hotový produkt. Musím se s ním jen spojit po mentální stránce a je na nás, abychom vypilovaly taktické věci. I bych řekla, že se trochu předbíhá. Na to, že je na písku krátce, tak jí to jde dobře.
I přesto, máte v tréninku třeba nějaké momenty, kdy si říkáte: Tak tohle by beachvolejbalistka neudělala? Má nějaké šestkové zlozvyky?
Neřekla bych přímo zlozvyky. Ale tím, že přešla z kolektivu a najedou má na hřišti jenom mě, tak jsou takové momenty, kdy třeba přihraje balon a zapomene, že ho ještě musí odsmečovat. Nebo taková specifická věc: na šestkách se dotyk na bloku nepočítá a můžete po něm hrát třikrát, kdežto na beachy se počítá. Jenže se stává, že mi Helča, když se při bloku dotkne a já jí nahraju, místo smeče znovu nahrává. Jsou to ale takové roztomilé šestkové přežitky. Když člověk po šestnácti letech hraje jinak, musí se s tím nejprve sžít.
I vy zažíváte něco nového. Po parťačkách Kristýně Kolocové a Barboře Hermannové nebudete ve dvojici nejvyšší.
Je pravda, že Kiki a Bára svou výškou moc laťku nenasadily (smích). I proto ale do toho jdu, je to nová výzva. Teprve si na sebe zvykáme a zjišťuju, na co všechno Helča při bloku dosáhne. Věřím, že Simon najde dobrý systém, abychom naše dispozice mohly zužitkovat.
