Všichni tři už patří na žebříčku do Top Ten. Navíc je tu dvaadvacetiletý Tipsarevič, jenž v Paříži senzačně vyřadil Safina.
"Žádná jiná malá země nemá tolik hráčů mezi nejlepšími na světě," připomíná Djokovič.
Je to snad důsledek vynikajícího tréninkového systému?
Nesmysl! "Nemáme doma žádný systém ani pořádné tenisové centrum. Ale oni ho postaví. Bohatých lidí a sponzorů už máme dost," věří Djokovič. Anna Ivanovičová vypráví, jak ještě nedávno doma trénovala na dvorci, který vyznačili ve vypuštěném plaveckém bazénu.
Před 20 lety představoval srbský tenis jen Bobo Živojinovič, deblový partner Borise Beckera. Potom? Balkánská válka, chaos, smrt tenisu v zemi. Jen pár dětí živilo za hranicemi svůj sen.
Mladého Djokoviče poslali rodiče trénovat do Mnichova, Ivanovičovou do Basileje, Jankovičovou na Floridu. Jejich úspěchy jsou produktem touhy a zavilé dřiny.
Pouze Janko Tipsarevič tenisově dozrál ve své vlasti. "Kdo ví, možná bych byl dnes lepší, kdybych žil na Floridě," přemýšlí. "Miloševič zničil nejen naši zemi, ale i náš sport."
Srbsko se ocitlo na přelomu století na černé listině, trpělo i ekonomickou blokádou Západu. "Měli jsme problémy s vízy a za hranicemi k nám lidé často bývali odměření. Cítila jsem, že mi nevěří," líčí Ivanovičová.
Přesto švýcarský obchodník Dan Holzmann vsadil na její kariéru a poskytl jí sponzorský dar 500 tisíc švýcarských franků, tedy zhruba 10 milionů korun.
Djokovičovi dokonce nabízeli britské občanství a notnou dávku liber k tomu, přestup však odmítl.
Zatímco svět stále spojoval image Srbska se zvěrstvy v Kosovu a soudním tribunálem v Haagu, tenisté začali vytvářet nový pohled na svou zemi. "Dnes jsme vyslanci Srbska ve světě a odvádíme možná lepší práci než politici a reklamní agentury," doufá Ivanovičová.
O víkendu mohou pozdvihnout pohár pro pařížské šampiony. A Djokovič myslí ještě dál: "Mám vizi! Já jako první Srb světovou jedničkou. Mojí misí je totiž vítězství."
