Poutavým příběhem způsobila pozdvižení na probíhajícím turnaji WTA v Praze. Po dvou výhrách v kvalifikaci poprvé v kariéře prošla do hlavní soutěže na elitním okruhu, v úterním prvním kole po dvou a půl hodinách podlehla zkušenější krajance Tereze Martincové ve třech setech.
Když Knutsonová dorazila do tiskového centra, navzdory těsné porážce rozjařeně a bezvadnou češtinou chrlila nespočet zážitků, které získala.
V Praze postupují Martincová a Nosková, končí Knutsonová, Palicová a Havlíčková |
„Ze začátku jsem měla nervy!“ vypálila hned. „Najednou jsem věděla, že bude televize, jestřábí oko, před zápasem jsem se musela dokonce zeptat, jak se to vlastně dělá, kolik výzev mám za set, takže jsem byla taková nerozkoukaná. Ale hned, jak zápas začal, tak jsem se začala víc soustředit, nasadila klapky a neřešila okolí.“
Možná jen na fanoušky myslela víc než obvykle a snažila se jim zdůraznit, že si zaslouží jejich podporu. „V cizině se hecuju ‚come on‘, ale tady jsem se snažila říkat ‚pojď, jedem‘, aby věděli, že jsem Češka,“
Z tribuny ji sledovala i maminka, které Knutsonová po čtvrthodinové tiskové konferenci s českými médii v euforii popisovala, že je ze zájmu přešťastná. Dokonce žádala o fotografii na památku, jak sedí před hloučkem diktafonů a mikrofonů.
„Ráno jsem mluvila s bratrem a říkám mu: ‚Ty jo, před rokem a půl jsem dělala servírku v Anglii a teď hraju hlavní soutěž WTA.‘ Je to pro mě hodně velké překvapení,“ vysvětlila.
Ano, její příběh je všelijaký, jen ne obyčejný. Dovolte proto jeho stručné shrnutí.
Maminka pochází ze Dvora Králové, otec ze Sacramenta v Kalifornii, kde přišla na svět i jejich dcera Gabriela. Obě země odmala střídala, věnovala se i rozličným sportům.
„V Americe jsem vždycky lyžovala, v Česku zase hrála tenis,“ přibližuje. „A jelikož jsem měla tenis vždycky spojený s Českem, tak se beru jako česká hráčka a ani mě nenapadlo reprezentovat jinou zemi.“
Práce pro OSN? Díky, nechci
I proto si přeje, aby se o ní v tuzemsku psalo jako o „Knutsonové“, ne „Knutson“, což má zatím uvedeno i na oficiálních stránkách WTA.
Od 12 do 18 let trénovala v Prostějově, tehdy už s rodinou natrvalo přesídlila do Česka. Ale přestože se na kurtech střetávala s Petrou Kvitovou či vrstevnicí Karolínou Muchovou, ryze tenisový život si nejprve nezvolila.
„Kdybych šla v 18 letech hrát profesionálně, neměla bych šanci. Na turnajích ITF jste bez trenéra, bez peněz, bez zázemí, což bych v 18 psychicky nezvládla a do půl roku bych skončila,“ vysvětluje nyní.
Místo toho se vrhla na studium v zámoří: na Syracuse University ve státě New York vystudovala televizní a digitální žurnalistiku. Na raketu rozhodně nezanevřela, v univerzitním žebříčku vystoupala na čtvrtou pozici, ale ještě vyrazila plnit školní výzvy do Anglie, kde získala dva magisterské tituly v marketingu a obnovitelných zdrojích.
Ve druhém zmíněném oboru dokonce dostala pracovní nabídku od OSN na pozici do Berlína. „Ale odmítla jsem ji, abych zkusila profesionální tenisovou kariéru.“
Na kterou se dlouho připravovala, především co se týče finančního zázemí. „V Anglii jsem třeba do dvou ráno leštila bar a potom šla v šest ráno na kurt. Poslední rok jsem měla práci na plný úvazek, k tomu jsem studovala a hrála tenis.“
Střet se světovou jedničkou? Zážitek, ne trapas, cení si Nosková. V Praze řádila |
Ve světovém žebříčku se poprvé objevila v lednu loňského roku, za sezonu se ze začátku druhé tisícovky propracovala na pozici číslo 469. Letos už si podmanila tři akce ITF W25, minulý týden ve Varšavě si poprvé vyzkoušela kvalifikaci pod hlavičkou WTA.
A hned nato v Praze postoupila i do hlavní soutěže. Kromě cenných poznatků pro další rozvoj kariéry získala i finanční odměnu, která se jí taktéž hodí, neboť si dosud nemohla dovolit třeba stálého trenéra. „Prize money použiju na benzín, bydlení nebo fyzioterapeuta. Hlavně se chci vydat do Ameriky, kde je série turnajů ITF W60 a W80, takže za peníze koupím letenku. Budou rychle pryč,“ usmívá se.
„I kvůli financím plánuju, kolik mám hrát zápasů v ligách, jsem po nich unavená, teď v sobotu pojedu zase do Polska. Je to boj, ale myslím, že to teď bude jednodušší a jednodušší, když budu hrát dobře.“
Nehraje klasický tenis
Kromě toho si přivydělává psaním online článků či správou sociálních sítí. „Potřebuju mít něco, co můžu dělat mimo tenis, abych hlavu používala i na něco jiného než sport,“ povídá.
Po turnaji v Praze se v žebříčku posune na 226. místo, na dosah grandslamové kvalifikace. Do té na US Open se ještě nejspíš nevejde, plánuje se soustředit na boje o hlavní soutěž Australian Open na začátku příštího roku.
„Ještě musím trochu makat a vypracovat se. Jdu krůček po krůčku, teď jsem hrála druhý turnaj WTA, ono to přijde, času dost.“
Její přemožitelka z Prague Open Martincová odhodlanou krajanku ocenila za bojovnost a přiblížila její neortodoxní styl: „Bylo hodně znát, že nehraje klasický tenis, na který jsem zvyklá z okruhu. Hrála o dost pomaleji, skoro až neučesaně, nemohla jsem najít načasování úderů.“
Až Knutsonová herní projev vybrousí, může se prokousat hodně vysoko. A kdyby ne, hroutit se z toho určitě nebude.
„Vím, že tenis pro mě není všechno. Mám své koníčky, školu, přátele ze školy, když prohraju zápas, tak to není katastrofa. Sport si chci hlavně užívat, díky studiu mám větší nadhled a víc poznatků ze života.“