Usměvavá šestadvacetiletá hráčka se nemohla dočkat a na kurtu to bylo vidět. Často se povzbuzovala. Do výměn chodila s velkou chutí. Úroveň její hry se s uplývajícím časem zvedala.
Po skvělém rozjezdu sezony ji na tři měsíce zastavilo zranění lokte a následně covid, který ji vystavil stopku na Roland Garros. Nemohla se chytit a přitom potřebovala hodně hrát.
V hlavním městě se představila pět dní po vyřazení z antukového turnaje v Hamburku, jenž navazoval nejen na travnatý Wimbledon, ale také na klání v Budapešti, které pro změnu probíhalo zase na antuce, ovšem v hale.
České juniorky slaví první výhry na okruhu WTA, v Praze postoupila i Krejčíková |
Teď na betonu Krejčíková svým triumfem potvrdila úterní skvělou bilanci českých tenistek, které obsadily všechna čtyři volná místa v osmifinálovém pavouku.
Báro, vyhrála jste nakonec bez větších problémů, ale začátek byl nervóznější, když jste dvakrát za sebou přišla o podání...
Taková ta malá správná nervozita samozřejmě byla, ale cítila jsem se dobře a moc jsem se těšila. Rozjezd byl pomalejší zejména kvůli přechodům mezi jednotlivými povrchy. Nevěděla jsem, co očekávat, ale postupně jsem se zlepšovala a ke konci hrála dobrý tenis.
Poslední dobou měníte povrchy pomalu každý týden. Jak jste se s tím vypořádávala?
Vzala jsem si pár dní volna po tom, co jsem měla první turnaj na antuce. Bylo vážně těžké se na ni adaptovat a hodně špatný výkon tomu odpovídal. Hrála jsem na ní jako na betonu, tak jsem se snažila najít způsob, jak se na ní chovat a připravovali jsme se na ní. Jenže jakmile jsem si zvykla, vrátila jsem se na beton... Každopádně jsem ráda, že betonová sezona začíná, protože právě na něm jsem v poslední době hrála nejvíc.
Nicméně program máte hodně nabitý...
Je to náročné, ale já jsem v situaci, kdy potřebuju odehrát co nejvíc zápasů. Věděla jsem, že budu muset hodně bojovat. I proto jsem teď tady.
Jak to zvládá vaše tělo?
Zatím všechno v pohodě, držím (klepe do stolu) a jsem zdravá, což je nejdůležitější.
Teď jste doma, obhajujete vítězství z loňska. Vnímáte větší tlak?
Ne, naopak je to super. Čekala jsem celý rok, než si tady budu moct zahrát. Jsem moc ráda, že tu turnaj je a můžu na něm být. Zkrátka jsem nadšená, že jsem doma.
Cítíte o to větší motivaci uspět, když je letošní sezona ve srovnání s předešlou slabší?
Určitě, teď se snažím dostat do formy a každé kolo se počítá. Jsem ráda, že se mi to první takhle podařilo a těším se na další.
Kromě vás během pondělí postoupily ještě tři české juniorky (Šalková, Nosková, Havlíčková). Co na ně říkáte?
Je paráda, že holky dostaly divoké karty a mají možnost tady hrát. Teď se probojovaly dál, ať už z kvalifikace nebo v hlavní soutěži. Sleduju jejich progres i zápasy, protože mě to baví a líbí se mi, že mladší generace nastupuje a daří se jí – jednou nás zastoupí. Přeju jim, ať se jim takhle vede i dál.
