Ryzák valach Železník ji s ním vyhrál čtyřikrát. Dokonce i po pádu na Poplerově skoku, kde nabrali obří ztrátu. Dožil se 26 let. Pro závodního koně nevídaného věku.
Když se zkraje 80. let při rovinných dostizích v Bratislavě setkali poprvé, ještě k sobě nepatřili. "Do vážnice tehdy přišel žokej Hurt, praštil se sedlem a povídá: Ten Železník má tak blbý jméno, zase byl jen druhej," vzpomíná Váňa. "Ale už tenkrát ukázal, že utíkat umí."
Nadlouho šlo o poslední Železníkův dostih. Zranil si nohu, byl na odpis. "Veterinář panu trenéru Myškovi řekl, ať se ho zbaví. Tak se dostal k nám do Světlé. "
Chtěla to náhoda? Osud? Štěstí? Koupili ho pod cenou. Načež jim Železník za kariéru vydělal nad překážkami 1,75 milionu korun.
V roce 1988, coby devítiletý, triumfoval ve Velké poprvé. "Pokaždé, když přijel do Pardubic, naordinoval si sám životní formu," povídá Váňa.
Se čtyřmi primáty Železník dodnes zůstává rekordmanem dostihu. "Jenže byl i smolařem. Jinak by vyhrál pokaždé, co jsme tu startovali. Tou dobou na něj žádný kůň neměl." Ještě dnes se Váňa rozčilí při vzpomínce na rok 1992, kdy skupina "ochránců zvířat" vběhla takřka pod kopyta startovního pole. Osm koní z rozhozeného stáda popadalo na Taxisu.
Včetně Železníka.
Byl nepřehlédnutelnou koňskou osobností. Zavilým bojovníkem v dostihu, aristokratem mimo něj. Drzým i rozverným. "Občas býval panovačný. Spoustu lidí si ochočil a dělal si s nima, co chtěl." Což s Váňou nešlo. "Musel jsem na něj být přísný. Proto mě neměl moc rád."
Vídal ho i později coby koňského penzistu. "Moje žena je ze Světlé Hory, jezdil jsem k jejím rodičům i k Želdovi. Ale už měl ze všech těch návštěv v hlavě hokej. Přijížděly za ním celé autobusy obdivovatelů."
Ve 24 letech Železníkovi poprvé "odešly" šlachy. Údajně proto, že ve výběhu honil kobyly. Jeho stav se však zhoršoval. Trpěl revmatismem, artrózou kloubů, trápil se. Dvaadvacátého prosince 2004 jej ošetřovatelé injekcí uspali navždy. Završil se život koně, který se rodí jednou za sto let.
Seriál k Velké pardubické
|
