„Shohei Ohtani říkal našemu prvnímu metaři, že mám skvělou kontrolu nadhozu a že nic tak pomalého v životě neviděl,“ zmínil šestadvacetiletý pravák s úsměvem nejblyštivější jméno japonské skvadry. Zatímco Ohtani si na něj nepřišel, Japonci nakonec recept našli a podle očekávání vyhráli 10:2.
„Ale i tak to byl můj nejlepší baseballový zážitek v životě,“ rozplýval se technik inženýrinku ve firmě ČEZ, který v extralize hází za ostravské Arrows.
Převládá u vás spokojenost, že jste zápas odehráli se ctí až do konce, tedy bez předčasného ukončení pro vysoký rozdíl? Nebo zklamání z prohry?
Prohráli jsme, s tím nikdy nemůžeme být spokojení. Ale jsem velice rád, že jsme s nimi hráli devět kvalitních směn, což byl náš cíl. Nechtěli jsme hrát pět ani sedm, nechtěli jsme od nich dostat világoš, to se nám splnilo. Všechno můžeme zúročit na nadcházejícím mistrovství Evropy, nikde bychom neměli lepší přípravu než tuhle.
Senzace se nekonala. Baseballisté podlehli favoritům z Japonska 2:10 |
Jak jste si užil zápas před více než čtyřiceti tisíci diváky?
Vždycky jsem si chtěl hodit proti samurajům u nich doma a splnilo se mi to. Myslím, že jsem udělal, co jsem mohl, co jsem měl a dal jsem šanci klukům na vítězství. Budu na to milerád vzpomínat a snad to někdy povykládám svým dětem.
Byl jste vůbec nervózní? Na začátku to tak nevypadalo.
Ježiš, hrozně. Musím říct, že když jsem stál na kopci, na pálku šel jako první Nootbaar a slyšel jsem ten hukot, tak - nebudu si hrát na hrdinu - se mi trošku chvěla kolena. Ale jakmile jsem hodil první nadhoz a byl to strike, tak ze mě všechno spadlo a pokračoval jsem v tom, co umím.
Čím jste Japonce tak trápil, že jste je dvě směny nenechal skórovat?
Tím, že hážím pomaleji. A dělníky.
Co je to dělník?
Můj nejlepší technický nadhoz change up. A dělník je díky tomu, že pracuje.
Ondřej Satoria vyautoval Japonce Larse Nootbaara na turnaji World Baseball Classic.
Nerozhodil vás blázinec, který diváci spustili pokaždé, když byli Japonci na pálce?
Abych řekl pravdu, tak jsem nikdy neměl problém to vytěsnit. Soustředil jsem se jen na našeho catchera Martina Červenku, který mi ukazoval signály, a snažil jsem se je co nejlépe plnit. A hlavně nevnímat to kolem. Soustředit se na sebe, zhluboka dýchat, a tak jsem pokračoval nadhoz po nadhozu.
Zaslechl jste aspoň české fanoušky, kteří o sobě také párkrát dali vědět?
Omlouvám se jim, ale abych řekl pravdu, tak jsem je nevnímal. Já jsem neslyšel ani vlastní spoluhráče, kteří na mě řvali. Říkali, že už na mě příště kašlou, protože mají vyřvané hlasivky a já jsem to ani neslyšel.
Co udělalo s vaším sebevědomím, když jste v úvodní směně Japonce vůbec nepustil na metu?
Asi nic. Já jsem furt stejný. Kluk z Poruby, který si mastí baseball v Japonsku proti profesionálům.
Jaké bylo stát na kopci konkrétně proti Ohtanimu?
Musím říct, že to bylo něco neskutečného, hrozně jsem to prožíval. Ale v konečném důsledku jsou to kluci stejně jako já.
Jakub Hajtmar radí nadhazovači Ondřeji Satoriovi v utkání proti Japonsku na World Baseball Classic.
Ohtaniho jste dvakrát vyřadil, z toho jednou strikeoutem. Jak si ceníte takového skalpu?
Mám schovaný balon a poslal jsem ho přes našeho člověka do jejich dugoutu. Doufám, že mi ho Ohtani podepíše. Neslibovali to, ale je to možné.
Nakonec vám Japonci přece jen ve třetí směně nadělili tři body a duel otočili. Našli na vás recept?
Nechal jsem pár dělníků i dalších nadhozů nahoře a zrovna tihle pálkaři to trestají. Jakmile nehodím perfektní nadhoz, tak už to nevyjde. Mrzí mě to, byl jsem kousek od toho, abych vylezl s nulou, ale to je baseball. I tak můžu být na sebe hrdý stejně jako na celý tým, který předvedl výborný výkon a odehrál devět směn.
Baseballisté splnili cíl, teď myslí na postup. Stal se zázrak, žasl kouč |
Věřili jste v úvodu, kdy jste senzačně vedli, že můžete vyhrát?
Říkali jsme, že zaparkujeme autobus do vnitřního pole a budeme betonovat. A buď to vyjde, nebo ne.
Na co se mají těšit soupeři Arrows v extralize, když dokážete zkrotit Japonce?
Ježišmarja. Myslím, že si ze mě kluci budou dělat srandu, už teďka jsem na mobilu viděl milion různých upozornění, což je trošku šílené. Ale uvidíme, jak to bude v Ostravě. Myslím, že to kluci ocení.
Pro vás byla základní skupina pouze o jednom zápase s Japonskem, do dalších zasáhnout nemůžete. Nemrzí vás to?
Já už si tady bohužel nehodím, ale vůbec toho nelituju. A když postoupíme do čtvrtfinále, pravá ruka bude ready a dělník taky.
Takže věříte v postup ze skupiny?
Nic není ztraceno. Prohráli jsme teprve poprvé, šance furt žije. Tím, že Korea dvakrát prohrála, musíme jít naplno do Austrálie. Nic není rozhodnuto, pořád věříme.
