Před utkáním dostal kouč české reprezentace za úkol přirovnat baseballový duel svého týmu s Japonskem k měření sil z jiného sportu. „Pokud jsou Japonci v baseballu něco jako Real Madrid ve fotbale, tak my jsme něco mezi Zbrojovkou Brno a Duklou Praha,“ vyložil Pavel Chadim. K pochopení kulis ještě připočtěte, že by se hrálo na San Bernabeu.
Japonec Shohei Ohtani promachuje míček v utkání proti Česku na turnaji World Baseball Classic.
I když ani slavný madridský stadion zřejmě nemá ve světě fotbalu takový zvuk jako Tokyo Dome v tom baseballovém. V Americe se sice najdou větší stánky (i když jen minimum), ale rozhodně ne s tak divokou atmosférou. Japonci jsou totiž do pálkované blázni a přes čtyřicet tisíc diváků se v aréně přikryté střechou během zápasu promění v dokonale sladěný organismus.
Chvěla se mi kolena, přiznal český nadhazovač. Pak nechal pracovat dělníky |
Tím spíš, že vidět v akci všechny své obdivované hrdiny mohou jen jednou za pár let. Předchozí World Baseball Classic se i kvůli covidu konalo před dlouhými šesti roky a největší národní poklad Shohei Ohtani jej kvůli zranění musel vynechat, takže premiéry na největší reprezentační scéně se dočkal až nyní, kdy je mu osmadvacet.
Ne nadarmo jej Chadim překřtil na „baseballového boha“.
Ohtani, který si v nadcházející sezoně vydělá v Los Angeles Angeles 30 milionů dolarů, tedy 666 milionů korun, totiž svede to, co nikdo jiný: je naprosto elitním nadhazovačem i pálkařem v jednom. Jeho dresů s číslem 16 je tak v Tokiu plné hlediště, ovšem štědře placenými hvězdami je domácí tým přímo prošpikovaný.
Utkání World Baseball Classic mezi Českem a Japonskem sleduje zaplněný Tokyo Dome, který pojme 45 tisíc diváků.
A proti nim se postavili Češi, stále vnímaní jako ti, kteří mají baseball až jako hobby po zaměstnání. „Ale ani my nejsme žádní amatéři, kteří sportují, aby si udělali žízeň,“ připomněl Chadim v posledních týdnech a měsících už poněkolikáté. „Pro představu: já jsem neurolog, mám atestaci a zcela vážně říkám, že jsem baseballu věnoval ve svém životě dvakrát tolik času. Když člověk chce, tak čas najde.“
Nebýt Kuby, komunisté by baseball sejmuli. Nejsme amatéři, tvrdí český kouč |
Střetnutí s Japonskem v jeho chrámu bylo pro Čechy mimořádným svátkem, ale zároveň také duelem, v němž tak trochu počítali s porážkou. Nejlepší nadhazovače, díky nimž v pátek heroicky přemohli Čínu, si tak schovali na pokračování turnaje – v neděli proti Koreji a v pondělí proti Australii.
To však neznamenalo, že by duel chtěli odevzdat. „Vzali jsme si nadhazovače pro Japonsko bokem a zdůraznili jim, že bojují nejen o své místo na slunci, ale také o tvář celého týmu. Protože není nic staršího než včerejší výhra. Jak budeme hrát s Japonskem, nás bude vnímat baseballový svět,“ upozorňoval Chadim.
Roki Sasaki z Japonska se chystá na nadhoz proti Česku na World Baseball Classic.
O tom, jaké renomé si nováčci na World Baseball Classic už stihli udělat, svědčil hned nástup na hřiště. Když hlasatel oznámil právě Chadimovo jméno, celý stadion bouřlivě aplaudoval. „Byl to krásný pocit. Ale ještě větší byla hrdost, že kluci podali srdnatý výkon,“ svěřil se manažer po zápase.
Že v úvodu zmíněný Sasaki jako jeden z mála na světě háže rychlostí přes 160 kilometrů v hodině? No a! Marek Chlup proti němu hned v první směně vystřihl dvoumetový odpal a po následné japonské chybě v poli doběhl pro české vedení. „Věděli jsme, jaký má Sasaki arzenál nadhozů, takže to nikoho nevystrašilo,“ ujišťoval český chytač Martin Červenka. „Taková rychlost by přitom byla ještě před deseti lety pro českého hráče něco nepředstavitelného,“ podotkl Chadim.
Že byl úvod japonské pálkařské sestavy nabitý samými obávanými jmény? Pche! Nadhazovač Ondřej Satoria je v první směně vůbec nepustil na metu. Ohtanimu dovolil jen slabý zásah míče, napodruhé jej dokonce vystrajkoval. „Ukázalo se, že to dovede i český kluk,“ těšilo Červenku. „Ondra teď může v uvozovkách baseballově umřít a ten balon může schovat pro vnoučata,“ glosoval Chadim.
Nadhazovač Ondřej Satoria v utkání proti Japonsku na World Baseball Classic.
Bylo bláhové doufat, že české vedení 1:0 vydrží až do konce, to by zřejmě baseballový vesmír musel zešílet. Domácí otočili skóre třemi doběhy relativně brzy, už ve třetí směně, a pak svůj náskok průběžně navyšovali.
Utkání se však nikdy nezvrhlo ve vraždění nevináťek, Češi i s několika postupně nasazenými náhradníky dokázali udržet rozdíl pod zlověstnými deseti body, což by znamenalo předčasný konec. „Byl to moc pěkný zápas, který mě vyloženě bavil. Bylo úžasné zažít takovou atmosféru s českým národním týmem,“ liboval si Červenka. „Určitě nám to dodá sebedůvěru do dalších zápasů.“
Chadim se kvůli prohře zdráhal zařadit magický tokijský večer mezi největší zápasy své kariéry. „Ale nejsem nespokojený. Utkání bylo koukatelné, takto jsme si to vysnili. A věřím, že jsme ukázali, že na tento turnaj patříme právem,“ hodnotil kouč. „Nemám to přesně spočítané, ale v mých očích tady máme pět kluků, kteří by mohli hrát Major League,“ zmínil nejlepší americkou soutěž, do níž zatím žádný v Česku odchovaný hráč nepronikl.
O tom, jaký dojem Češi proti Japonsku udělali, nakonec ovšem zřejmě nejlépe svědčí prostý vzkaz, který na své sociální sítě po utkání vyťukal sám nedostižný Ohtani: Respekt.
