„Je to neuvěřitelné, i když nám to ještě nedochází,“ vydechl kouč Pavel Chadim, jehož celek zachránil duel famózním obratem v závěrečné deváté směně. „Kdo ví, co znamená být čtyři hodiny na hřišti, tomu je jasné, jak to bylo fyzicky náročné. Ale můžeme slavit,“ jásal.
Parádní premiéra baseballistů. Češi si po otočce v závěru poradili s Čínou |
Pokud jedním z cílů českých baseballistů bylo zpropagovat v domovině svůj stále poněkud neznámý sport, nemohli pro to udělat víc. „Chtěli jsme, aby nás sledovalo víc lidí, abychom prokopli naši baseballovou bublinu. Když se bude v Česku o baseballu vědět, pak ho bude hrát více dětí, budeme mít víc talentů a na dalším World Baseball Classic uvidíte další šikovné kluky,“ vyprávěl Chadim po utkání japonským novinářům.
Už dopředu bylo jasné, že právě proti Číně bude mít český národní tým s nálepkou outsidera největší šanci uspět. A rychle také utekl do tříbodového vedení, které třímal ještě v sedmé z devíti směn. „Na konci se nám to trošku zkomplikovalo, ale nepřestávali jsme věřit. Věděli jsme, že budeme mít šanci se do utkání ještě vrátit,“ líčil startující nadhazovač Daniel Padyšák.
Martin Mužík předtím než v deváté směně prvního utkání World Baseball Classic proti Číně ukázal homerun.
Termín „trošku“ je v tomto případě dost silným eufemismem. Zatímco Padyšák soupeře dokonale zkrotil, jeho nástupci na nadhazovačském kopci se ocitli v potížích a nechali Číňany během jediné směny otočit z 1:4 na 5:4. „Čínští hráči nejsou vůbec špatní. To se občas v baseballu stane, v tom je tak krásný i krutý zároveň,“ komentoval obrat Padyšák.
Čechy ovšem pád z výšin až ke dnu propasti nijak nevykolejil. „Tým je neskutečně soudržný. Zůstali jsme relativně koncentrovaní, i když čas zrychloval. V poslední směně jsem chtěl, aby kapitán a jeden z asistentů hráče zklidnili, protože není konec, dokud opravdu není konec,“ popisoval Chadim. „Na začátku jsme drželi opratě v rukou, pak se nám to zkomplikovalo a utkání už najednou nebylo naše. A pak se stal zázrak.“
Nebýt Kuby, komunisté by baseball sejmuli. Nejsme amatéři, tvrdí český kouč |
Zázrakem mínil odpal Martina Mužíka, který přistál až na tribuně a znamenal tedy tříbodový homerun. Češi rázem vedli 7:5, poté přidali ještě jeden bod. „Upřímně ani nevím, co se v tu chvíli dělo. Chvilku jsme pobíhali po hřišti, byla to fantazie. Všichni jsme věděli, že Martin je tohoto schopný, a když ten balon odpálil, tak jsme věděli, že to takto dopadne,“ rozplýval se Padyšák.
Sám hrdina si přitom okamžitě jistý nebyl. Míč totiž směřoval k tyči ohraničující výseč, a kdyby skončil o pár metrů vedle, homerun by se nepočítal. „Modlil jsem se, aby míč zůstal ve hřišti,“ přiznal Mužík. „Radost kluků na lavičce byla obrovská. Jsme jedna velká rodina, máme k sobě hodně blízko, všichni máme radost z úspěchu druhého.“
Někdy možná až moc velkou. „Měl jsem vedle sebe Máru Chlupa a ten mi málem zlomil všechny kosti v těle,“ usmál se Vojtěch Menšík nad divokou oslavou.
Ta propukla i po zápase, který převrátil české vyhlídky v turnaji. Hlavním cílem bylo vybojovat aspoň jednu výhru, která by měla týmu stačit ke čtvrtému místu v pětičlenné skupině a tím i automatické kvalifikaci na příští World Baseball Classic, které se obvykle hraje ve čtyřletém cyklu. „Když člověk splní první cíl, může se dívat na druhý. Tím je postoupit ze skupiny,“ prohlásil Chadim.
K tomu musí Češi skončit mezi prvními dvěma týmy, jejich další soupeři jsou přitom Japonsko, Jižní Korea a Austrálie, tedy vše papírově mnohem silnější sokové než Čína. „S klukama jsme přijeli, abychom bojovali o něco víc. Jet na turnaj s tím, že chceme vyhrát jeden zápas, je špatně. Jsme nastavení tak, abychom uhráli co nejlepší výsledek,“ řekl Padyšák.
Jako doma. Baseballisty hnal český kotelPokud by si člověk odmyslel majestátní tribuny téměř padesátitisícového stadionu a spolehl se jen na sluch, mohl mít při prvním vystoupení české reprezentace na World Baseball Classic dojem, že se nehraje v Tokiu, nýbrž v Brně, Praze, či Ostravě. Zhruba dvě stovky českých fanoušků oděných do vlajek totiž vytvořily národnímu týmu téměř domácí kulisu. „Neskutečné. To, že tolik lidí letělo přes půl světa, pro nás hodně znamená. Dodávalo nám to energii,“ ocenil fandy vnější polař a autor jednobodového homerunu Matěj Menšík. „Fanouškům patří velké poděkování. Je skvělé je tu mít a slyšet jejich povzbuzování. Hrajeme díky nim lépe,“ přidal se autor vítězného tříbodového homerunu Martin Mužík. Vzhledem k tomu, že duel Česka s Čínou začínal v poledne místního času, v rozlehlých ochozech bylo roztroušeno jen pár tisícovek diváků. Český kotel za domácí metou tak byl pořádně vidět a slyšet. V sobotním mači proti domácímu Japonsku však bude v drtivé menšině, v tomto případě by měl být Tokyo Dome napěchovaný až po střechu. |
