„Když předvádíme siva tau, křičíme, že jsme připraveni na bitvu. Myslel jsem u toho vždycky na svoji rodinu; na to, že reprezentuji svoje nejbližší i celou zemi. Že se za ně jdu rvát,“ vyprávěl pro ABC samoánský ragbista Tino Junior Poluleuligaga. „Něco takového vás pokaždé spolehlivě vyhecuje.“
Válečné tance ragbistůhaka (Nový Zéland) sipi tau (Tonga) siva tau (Samoa) cibi (Fidži) |
Metafory o sportu jako náhražce válčení někdy působí až příliš přehnaně. Ragby jim svojí extrémní fyzičností a drsností dává částečné opodstatnění - a hlavně pro pacifické národy jejich válečné tance znamenají součást DNA. Sahají do časů, kdy obyvatelé Melanésie či Polynésie na kánoích vyráželi ke krvavým kmenovým válkám. Právě tohle je jejich podstata: ještě důležitější než nahnat strach protivníkovi (což je dnes standardní výklad haky) bylo a je podstatnější dodat kuráž sami sobě.
To, co James Cook při svých průkopnických plavbách popisoval jako divošství, je pro Samou, Fidži či Tongu znakem jejich kultury.
Dlaně přejíždějící si přes krk, vyplazené jazyky, vypoulené oči. To vše patří k hace, k siva tau, sipi tau icibi; tyto čtyři válečné tance prezentují ragbisté z Oceánie na šampionátu v Japonsku.
Třeba Tonze se přezdívá Přátelské ostrovy, ale jakmile dojde na zápolení se šišatým míčem, vlídnost mizí jako večerní slunce za obzorem Pacifiku. „Připravujeme tím sami sebe na množství srážek. Ale také to bereme jako poslední varování soupeři - aby věděl, že ho nečeká žádné pohodlíčko,“ popisoval bývalý kapitán Tongy Inoke Afeaki.
Ragbisté Tongy a jeiich tanec Sipi Tau.
Tanec Cibi v podání ragbistů Fidži.
Samoa rozdrtila Rusko poměrem 34:9 hlavně díky své vyšší ragbyové kvalitě, nikoli zásluhou vzývání ducha bojovníků minulosti. Prakticky při každém mistrovství světa se opakují stejné protiargumenty: že týmy v čele s All Blacks díky rituálům získávají psychologickou výhodu a že je na zváženou, zda už nejde o přespřílišnou agresivitu (viz zde). Jako když v tonžské verzi zní: „Ať si jsou cizinci vědomi, že dnes jsem já ničitelem jejich duší.“
Jenže říkejte to aktérům... „Je to součást hry. Dokud se to fanouškům líbí, a já mám pocit, že oni tyhle věci milují, měli bychom si je nadále uchovávat,“ řekl Afeaki.
Hlavně haka se navíc už stala jedním z velkých symbolů tohoto sportu - když Zélanďané přiletěli do Japonska, sledovali na tréninku haku v podání zástupu místních školáků. „Fantastické přivítání,“ rozplýval se kouč Steven Hansen.
Takové slávy se jejich méně úspěšní kolegové těžko dočkají. Jenže sláva není všechno. „Na tohle si hrajete jako kluci. A když to pak skutečně přijde a vy tančíte cibi na hřišti, je to neskutečná věc,“ říká Sale Sorovaki, bývalý kapitán ragbistů Fidži. „Nedokážu vám říct, jestli tím někoho zastrašíme, nebo ne. Důležitější je, že tohle je součást historie našeho ragby. A taky naší identity.“
