Od toho, aby si na příštím mistrovství světa zahrálo i Česko, dělí tuzemské ragby hodně. „Je třeba široká členská základna, mládež, vzdělaní trenéři,“ vypočítává člen výkonného výboru unie Jaroslav Borovský. A horuje i pro více sportu na školách.
Jak „zkapitalizovat“ vlnu popularity, která ragby nyní zaplavila?
Je to složitější: unie jako taková o peníze víceméně přichází, neboť výsledky českého ragby na seniorské úrovni nejsou takové, jaké by si sponzoři přáli kvůli vlastní prezentaci. Ale sport v první řadě spočívá v mládeži, v její výchově. V podpoře dítěte pro jeho budoucí povolání. Není třeba vidět jen reprezentaci.
Ale?
Také to, jaké zázemí dá sport dětem, rodičům a klubům, jak se díky němu může rozvíjet spolková činnost třeba na menším městě... Takže „zkapitalizovat“ šampionát by znamenalo dotáhnout děti, a tím pádem i rodiče do spolkové činnosti. Aby jako v zahraničí rodiče s dětmi trávili víkendy na turnajích.
Co může ragby mladým lidem nabídnout?
Přes sport se dostanou za studiem, do zahraničí. Seniorské ragby, to už je hotový hráč. My se snažíme investovat hlavně do mládeže: v připravenosti trenérů, podpoře reprezentačních celků, aby národní týmy i kluby měly možnost srovnání a jezdily ven. Nejde přece jen o to dostat někoho do reprezentace, ale udělat z dětí vzdělaného, odolného a sportovně připraveného člověka.
To vidíte jako prioritu?
Sport je v první řadě dlouhodobý a cílený rozvoj osobnosti: jako hráče i člověka, ať už jde o dítě, nebo o dospělého. Takový má možnost uplatnit se nejen jako sportovec, ale i jako manažer, lékař, vědec.
A ona lákadla ragby?
Ragby tomuhle hrozně napomáhá, jde o všestranný, týmový sport s prvky atletiky i úpolů. Právě tým je důležitý – zanechává ve vás základní předpoklady i pro příští povolání, ať už bude jakékoli. Ragby je univerzitní sport, sport pro college a internáty, patří do něj vzdělávání.
Když je řeč o cizině, je pro budoucnost českého ragby důležité, aby hráči odcházeli do zahraničí?
Určitě. Kdokoli, kdo přijde do styku se zahraničím, má najednou zkušenosti se zázemím, tréninkovými metodami, schopnostmi regenerovat, připravovat se na zápas. A pozná, že ragby není jen o tom jít si zaběhat a zatrénovat, ale že je to inteligentní hra lidí, kterým to pálí. Máme třeba šestnáctiletého reprezentanta, který strávil půl roku v Jižní Africe a sport tam je součástí studentského života; to u nás není. A kdokoli jde ven, pozná i tohle.
Úroveň české reprezentace klesá, před deseti lety byl tým přitom schopný hrát s evropskými účastníky letošního mistrovství světa, třeba Gruzií či Rumunskem. Co se stalo?
U nás – a nejen v ragby – není úroveň sportů na školách taková, jaká by měla být. Kolektivní sporty jsou problém, vyhrávají ty individuální. Hokej a fotbal těží ze svých letitých tréninkových systémů, dovedností a zkušeností, ale ty ostatní fakticky nemají uplatnění. Na školách to začíná: máme obecně už málo hodin tělocviku a v nich pak málo opravdového sportu.
Lobbujete společně s ostatními sporty za více peněz?
Snažíme se, nějaký příslib peněz je, ale tři miliardy pro sport z MŠMT jsou hrozně málo. Nejde o to, aby peníze šly jen do investic klubů, do zázemí či stadionů, musejí být podporovaní trenéři. Tak, aby měli vzdělání, chodili ven a byli obecně docenění jako profese. My vzdělané kouče potřebujeme: lidi, co prošli nejen civilní, ale i trenérskou školou. Aby zvládali pedagogiku, metodiku, psychologii. Rádi bychom, aby se ragby stalo také součástí akreditovaných předmětů na vysokých školách, ať už v Praze, Brně nebo Olomouci.
