Martina Sáblíková mezi ně bezesporu patří.
Dva roky nebyla zcela zdravá.
Dva měsíce před hrami v Pchjongčchangu ji postihl částečný výsuv ploténky, bolest vystřelovala až do nohou. Zároveň si zablokovala křížokyčelní kloub, nemohla ani natáhnout nohy.
V Koreji sice vyválčila vysněnou medaili, stříbro z pětky, ale zároveň přiznávala: „Jsou dny, kdy nemohu bruslit ani tři minuty, jak mě ta záda bolí.“
Když si odpočinula a s nadějí vjela do poolympijské zimy, bylo to tu znovu. Střevní viróza, bolavý úpon na koleni.
Jako by jí už nikdy nemělo být přáno.
A přece, ve čtvrtek stála na zlatém stupni v Inzellu, poosmnácté mistryně světa, po tříleté odmlce na trůnu trati 3000 metrů, navíc v novém rekordu dráhy a po závodě, ohromujícím kvalitou dosažených časů.
Byl to pro mě jeden z nejúžasnějších sportovních návratů na trůn, u kterých jsem osobně byl. Mnohými odepisovaná, či dokonce posílaná do sportovního důchodu, údajně se zhuntovaným tělem, přesto opět vítězná Martina Sáblíková.
Jak se v 31 letech dokázala vydrápat zpět na vrchol?
„Víte, ona je jednou z psychicky nejsilnějších bojovnic, které jsem poznal,“ říká o ní kouč Petr Novák.
Je v tom však cosi víc. To tajemství hledejme ještě jinde.
Znovu se ve vzpomínkách vracím do Pchjongčchangu. Během předposledního dne her jsem ji tam pozoroval, jak i s bolavými zády neúnavně kmitá kolem Nikoly Zdráhalové, bojující v závodě s hromadným startem. Tehdy mi Martina Sáblíková povídala: „Možná už mé tělo nikdy nebude mít takovou výkonnost, abych jela zase o placku. Tak chci co nejvíc pomoci ostatním děckám z týmu, aby byly čím dál lepší.“
Vzápětí mi s nadšením v očích vyprávěla o norském rychlobruslaři Havardu Bökkovi. Že se v Koreji zle řízl do nohy, dostal obvaz a berle, ale odmítl je a tři dny poté získal s Nory týmové zlato. „Když slyším takové příběhy, říkám si: Neustále stojí za to bojovat,“ prohlásila..
A v tom to je.
V obrovské lásce k rychlobruslení.
V nesmírné sportovní vášni této ženy.
„Pro mě vždycky bruslení bylo, je a bude doslova srdeční záležitostí. Baví mě a naplňuje. Kdyby to tak nebylo, už bychom tu dnes nestáli,“ přiznala po pátečním tréninku v Inzellu.
České rychlobruslařky Nikola Zdráhalová (vlevo) a Martina Sáblíková na tréninku v Inzellu.
Od ledna konečně znovu bruslí bezbolestně a jásá: „Pohyb na ledu mi zase dává smysl, mám z něj radost. Po všem, co jsem prožívala v posledních dvou sezonách, mi to připadá neuvěřitelné.“
Namítnu: „Ovšem k tomu návratu jste potřebovala i velmi silnou vůli. Jinak by to nešlo. Mnozí na vašem místě by už kariéru po tolika potížích zabalili.“
Jenže Sáblíková při vší své skromnosti nechce mluvit o sobě. „Nedokázala bych to, kdybych neměla tolik skvělých lidí kolem sebe,“ odvětí a dlouze líčí, jak se jí Petr Novák každých deset minut ptá, jestli něco nepotřebuje, jak jí Nikola Zdráhalová před startem hlídá brusle a nespustí z ní oči, jak ji Eliška Dřímalová skvěle masíruje. Hovoří o dalších a dalších lidech, kteří při ní stojí.
„Vědomí, že je cítím za sebou, mě žene. Díky nim jsem věřila, že se zase mohu vrátit na bednu. Bez nich by ta má zlatá skládačka do sebe nikdy nezapadla,“ ujišťuje.
Když jí ve čtvrtek, po tolikáté už, hráli hymnu, řekla: „Měla jsem pocit, jako bych to zažívala poprvé. Nemyslím teď na to, co bylo, nebo co mě tady ještě čeká. Užívám si přítomnost.“
Dnes odpoledne, po klání na 5000 metrů, může českou hymnu slyšet opět.
Tak jako ve čtvrtek: Sáblíková jede v posledním páruEsmee Visserová pohrozila v lednu časem 6:47,47 Opět ji los poslal až do posledního páru závodu. Martina Sáblíková se v něm v závodě na 5000 metrů (dnes od 13.15) utká s 28letou Kanaďankou Stefanie Blondinovou. Po triumfu české reprezentantky na 3000 metrů sice možná mnozí fanoušci s dalším vítězstvím na její historicky nejúspěšnější distanci 5000 metrů tak trochu počítají, ovšem podobné úvahy jsou nesmírně ošidné. Na pětce totiž čeká nizozemská hrozba jménem Esmee Visserová. Olympijská šampionka z Pchjongčchangu v čase 6:50,23. A letos 27. ledna nizozemská mistryně v Heerenveenu dokonce za 6:47,47! "Přímý souboj s Visserovou ve stejné rozjížďce by byl pro nás obě moc zajímavý a určitě vedený až do naprostého vyčerpání veškerých sil," říkala před losováním Sáblíková. Jenže Nizozemka pojede už ve čtvrté ze šesti rozjížděk proti Kanaďance Isabelle Weidemannové, která byla v prosinci za 6:57,84 druhá při jediné pětce v tomto ročníku Světového poháru v Tomaszowě. Mimochodem, také tam vyhrála Visserová - za 7:05,18. Sáblíková skončila v Tomaszowě v čase 7:11,26 pátá, tehdy ji však sužovala střevní chřipka a tři dny v podstatě nejedla. V lednu na mistrovství Evropy ve čtyřboji (kde Visserová absentovala) už česká jednička na pomalejší otevřené dráze v Collalbu výkonem 7:03,88 triumfovala. Loni na hrách v Koreji získala stříbro za 6:51,85. "Po vítězství na trojce jsou má nálada a psychická pohoda úplně jinde, než kdybych byla z výsledku nešťastná,“ svěřovala se po pátečním tréninku v Inzellu. „Ale je mi jasné, že to bude pořádně těžká pětka.“ Na rozdíl od jiných distancí se k mistrovskému závodu na 5000 metrů žen kvalifikuje vždy pouze 12 nejlepších rychlobruslařek, které jsou pak rozděleny do šesti párů. Hned v tom druhém pojede nizozemská specialistka na tuto distanci Carien Kleibeukerová. Ve třetím se představí domácí 46letá legenda Claudia Pechsteinová. Na rozdíl od čtvrtka, kdy se stáhla z trojky, už opět chce závodit. Pak, po souboji Visserové s Weidemannovou, přijde čas duelu Natalije Voroninové, bronzové z olympiády v Pchjongčchangu i ze čtvrteční trojky, proti Marině Zujevové. Načež medailovou tajenku dořeší Sáblíková s Blondinovou. Kanaďanka byla v prosinci v Tomaszowě čtvrtá, jenže v únoru se zatím s ideální formou nepotkává, což prokázaly jak pohár v Hamaru, tak trojka v Inzellu. Sáblíková si určitě uměla představit jinou partnerku do rozjížďky, která ji na trati více vyhecuje. Ale totéž platilo také ve čtvrtek. A výsledek znáte. |
