Před halou stojí velký přenosový vůz, vedle něj menší dodávka zajišťující grafiku, další přenášející signál a jedna se speciální kamerou, která umí plynulejší zpomalené záběry.
Komentátor Robert Záruba shání zelenou fixu, s níž může kreslit na žlutý papír s přípravou. Na stole leží bodový scénář přenosu. Ještě je čas na občerstvení.
V baletním sále se scházejí kameramani, později dorazí i režisér přenosu Charilaos Karadžos. Zajišťuje se dorozumívání, nastavují kamery. Tentokrát jich bude osm včetně brankových. Využívají se i kamery, které nad brankami natáčejí záběry pro rozhodčí.
Na přenosu se podílí kolem třiceti lidí, další jsou v pražském studiu. Režisér, kameramani, technici, střihač, grafici, zvukaři, komentátor, reportér, produkční, mikrofonisté... "Přenos je hodně kolektivní záležitost," říká režisér Karadžos.
V přenosovém voze sedí u pultu se spoustou tlačítek. Před sebou má zápis o utkání, brýle položené na dřevěném penálu. Když komentátor Záruba škobrtne při natáčení stand-upů, úvodu do zápasu, s klidem zavelí: "Ještě máme čas."
Zato já si tu připadám zmateně. Skoro jako v centru NASA. Je tu na 60 obrazovek, stovky čudlíků, mikrofony a další zařízení. Obrazová režie, pracoviště záznamu, zvuková režie za kouřovým sklem. Šero a zvláštní, nasládlá vůně. A přece jen i trochu nervozity. Běžně se používá záznamové zařízení, které díky digitální technologii umí zároveň nahrávat i vracet záznam. Tentokrát nefunguje. Nebojte, u obrazovky to nepoznáte. Technici sedají k "vracítkům". Přístroje na ovládání záznamu vypadají jako pokladny.
Na největším monitoru hlavního panelu běží stejný obraz jako doma v televizi. Až po čase mi dojde, že spodní řada obrazovek ukazuje záběry každé z kamer. "Nestíhám sledovat všechno. Ale na základě zkušeností už člověk ví, jaký je úhel pohledů jednotlivých kamer," říká režisér. "Přenos je jako jízda z kopce. Jedete strašně rychle, a než se proberete, jste dole. Před 10 lety jsem ani nevěděl, jak hokej skončil."
Kdykoli se na ledě stane něco zajímavého, je čas pro záznam. "Eda má! Čtyřka má. Jedničku máme. Dvojka záznam," hlásí technici. Střihač mačká jednotlivá tlačítka, divák si může prohlédnout situaci ze čtyř různých pohledů.
Ne vždycky to vyjde. "Všechno je otázka dvou tří vteřin. Jde o to udělat špatných rozhodnutí co nejméně," říká režisér Karadžos.
Vzduchem létají povely kameramanům a grafikům: "Ještě Lenera! Titulek! Pětka, ukaž nám diváky!"
Chvílemi je ale i na ledě docela klid. To pak vozem zní jen hlas komentátora Záruby. "Snažíme se, aby na obrazovce neběželo něco jiného, než o čem mluví," říká Karadžos.
Zbude i čas na vtípky. "Asi se chystá na mistrovství světa," poznamená režisér, když se sudí unáhlí ke vhazování bez jednoho z hráčů. A rázem je tu zase živo. "Střídačku, střídačku! Dvojka: rozhodčí."
Třetina končí, probíhá rozhovor. "Pánové, ukažte mi ještě někdo čas, než půjdete na cigaretku," žádá střihač. Na obrazovce naskočí záběr časomíry odpočítávající přestávku.
