Byla to taktika držet se od startu v čele?
Určitě jsme měli jít zepředu, ale že až tak zepředu, to ukázal dostih. Já se i snažil, mluvil jsem na ni, ať zpomalí. Měl jsem pocit, že jedu moc rychle a přece jenom 6 900 metrů je dlouhá štreka. Tak jsem si pomyslel: Dojedu na trávu, kobyla zdechne a budu vypadat jak blbec. Ale ona jela.
Jak jste s klisnou komunikoval?
To člověk zapíská, říká vybíravý výrazy... Když to nefunguje po dobrém, tak dojde i na ´Ty kozo´ a jiná zvířata.
Kdy jste měl jistotu, že vyhrajete?
Člověk nikdy neví, co se může stát. Po poslední výběhovce jsem věděl. Ale i cílová rovina je dlouhá, zdraví nemusí vydržet, můžou nastat různé situace. Zaplať pánbůh!
Sto metrů před cílem jsem se začal radovat.
Vyskytl se v průběhu dostihu nějaký moment, kdy jste o triumfu pochyboval?
Ne.
Ani na Taxisu?
To byl let jak prase!
Jaká vůbec je kobyla Orphee des Blins?
Viděli jste... Má ráda tempo, člověk ji nesmí moc brát zpátky, mluvit na ni, ale moc ji do toho nekecat. Jinak by to nebylo ono.
Kurz na vítězství Orphee des Blins byl 55:1. Věřil jste, že může vyhrát?
Kurzy nesleduju. Tohle je mnohem větší krása, když novináři neotravujou už před dostihem. Člověk má pak celý den klid. Mít kameru za zadkem jako pan Váňa, zbláznil bych se.
Ale je to vítězství pro vás překvapením?
Člověk jde vždycky na start s tím, že chce vyhrát. Ale tušit to předem nemůže. Můžete být favorit a bum prásk a ležíte na dvojce. A co pak? Zvednete se, oprášíte rajtky, nadáváte a jdete domů.
Andrés odřekl, Faltejsek neváhalVlastně to původně mělo být trochu jinak. Dle plánů vedení stáje DS Pegas měl v sedle Orphee des Blins jet ve Velké pardubické žokej Dušan Andrés. Nechtěl. |
Ukončil jste vítěznou šňůru Josefa Váni. Nastává vaše éra?
Noooo... Byl bych rád, ale navázat na něj, na to si netroufám.
Kdybyste jezdil do šedesáti...
Děkuju, nechci. Taky mám za sebou úrazy a jeho obdivuju, jak to zvládá. Je v tomto směru fenomén. (Rozhovor s legendárním Váňou ZDE)
Blahopřál vám?
Ale jo! To víte, že byl naštvanej. Jirka Kousek, co byl druhý, taky žvýká žvýkačku usilovněji.
Letos jste skončil šestý v prestižním Zlatém poháru v Cheltenhamu. Dá se výsledek z Anglie porovnat s vítězstvím ve Velké pardubické?
Ne, tohle je cross country, specifické různými typy skoků, oranicí, trávou, změnama směru. Srovnávat to nejde, tohle má jiný náboj, jinou atmosféru. A já jsem Čech.
Bude oslava?
Asi jo, nevím. Zatím jsem k tomu takovej trošku... Přibržďuju. Od pondělí mám další program.
Líbí se vám nový design vítězné ceny?
Dobrý těžítko... Vázy byly dost nepraktické, tohle je menší, ale dost těžký. Může sloužit, kdyby třeba přišel zloděj, na sebeobranu.
