Byl leden 2022, těsně před olympijskými hrami v Pekingu, když se diagnózu dozvěděla. Pochopitelně to pro ni byl zprvu šok. „Nebudu lhát, vůbec jsem to nečekala,“ přiznávala tehdy.
Od té doby uplynulo několik měsíců. Má už víc zkušeností, má alespoň hrubou představu, co všechno musí dělat, aby mohla sportovně fungovat.
I přesto se ale stále učí.
„Hodně jsme během přípravy experimentovali. Zjišťovali jsme, co jde a co ne,“ říká pětadvacetiletá Fernstädtová před sezonou, která pro ni začne na konci listopadu v kanadském Whistleru.
Co jste tedy vypozorovala?
Že každý den je úplně jiný. Není to tak, že to, co fungovalo včera, bude i dnes. Každý den začnete od nuly. Ano, něco máme vychytané, jenže se na to nedá vždy spolehnout.
Takže je asi těžké mluvit o nějakých automatismech, že?
Nějaký plán máte, víte, co většinou funguje. Ale stejně to pak je tak, že vstanete, kouknete na hladinu cukru a začínáte nanovo. Léto bylo v tomto ohledu dobré. Tréninky cukrovce pomáhají, díky pohybu ji máte víc pod kontrolou. Jen jsme trošku bojovali s hmotností, protože kvůli inzulinu se toho dost ukládá. Ale myslím, že se s tím dá pracovat.
Můžete porovnat, jak se změnil průběh vašeho dne potom, co jste se dozvěděla, že máte cukrovku?
Tolik se vlastně nezměnil. Jen jsme upravili stravu, musím mít s sebou nějaké rychlé cukry a hlídat si hladinu inzulinu. Je to vlastně podobný den jako předtím, jen už se nesoustředím čistě pouze na sport.
Jak často si hladinu cukru měříte?
Každých pět minut. Mám zařízení Dexcom. Měří ji kontinuálně a posílá mi výsledky na telefon. Ráno vstanu, kouknu, jak se změnila, kolik inzulinu potřebuju, jaké jídlo, jak dlouhou mám mít pauzu mezi snídaní a dráhou. Musím to kontrolovat pořád, ovlivňuje to spousta věcí.
Jaké třeba?
Je jich asi tak čtyřicet pět. Spánek, počasí, nálada, stres, hormony, jídlo, cukry, pohyb, nervy… Asi není nic, o čem bych řekla, že ji to neovlivňuje.
Dá se to všechno ohlídat?
Dá, je to ale každý den boj. Uvidíme, co s tím udělají závody, s cukrovkou jsem zatím byla jen na olympiádě. Nevím, jak na ni budou působit závodní nervy a stres. Ale doufám, že ukážu, že to jde. A nejen to: že ukážu, že to jde i dobře.
Máte třeba nějaká jídla, kterým se musíte vyhýbat?
Můžu skoro všechno. Jen si musím uvědomovat, že nějaká jídla se chovají s cukrem špatně, třeba ho zvyšují až po pěti hodinách. Jsou tedy taková, u nichž si řeknu, že bych je asi mohla, ale nechci, protože na ně moje tělo reaguje špatně.
Zdají se mi sny ve třech jazycích. Olympijská naděje Fernstädtová vypráví |
Máte nějaký příklad?
Vím, že když mám večer málo sacharidů, tak mi to sedí. Ale každý to má jinak. Někdo nechce jíst vločky, na mě třeba fungují. Zas mám jiná jídla, na která reaguju špatně.
Vaříte si raději sama?
Ano. I proto teď vyhledávám apartmány, v hotelech totiž jistotu nemáte. Snídani ještě celkem dobře odhadnete. Na ní máte všechno odděleně, vyberete si. U obědů a večeří ale třeba dostanete omáčku a u té nevíte, kolik je v ní cukrů. Navíc si ji nemůžete zvážit, neodhadnete to.
Cítíte podporu od soupeřek?
Jo. Když jsem se o cukrovce dozvěděla, bylo to dost brzy před olympiádou, každý se už soustředil na sebe, takže mi psaly spíš až po Pekingu. I ony většinou znají někoho, kdo má cukrovku, snaží se mě pochopit.
Radíte se s dalšími sportovci s cukrovkou?
S některými jsem v kontaktu, ale je to hodně individuální. Dostanete sice radu, jenže si ji musíte přizpůsobit sobě. Ale určitě je dobré mít co nejvíc informací.
 |
S kým konkrétně jste se bavila?
Během Pekingu jsem se třeba bavila s jednou Američankou, která dělá cyklistiku a trampolíny. Jí to taky chytli před kvalifikací na olympiádu. Bylo fajn mluvit s někým, kdo měl stejný problém, kdo mě chápe.
Kontaktovali vás i lidé mimo sport?
Jo, ti nejvíc, je jich přeci jen většina. Mám od nich hodně zpráv. Psali mi, že drží palce a sdíleli zkušenosti.
Světový pohár začne na konci listopadu v kanadském Whistleru. Jak se těšíte?
Moc. V Americe jsme dvě sezony nebyli. Pak se navíc pojede v Lake Placid, což je moje nejoblíbenější dráha. Těžko ale říct, co čekat, když jsem zatím s cukrovkou měla jen jeden závod. Uvidíme, jak bude moje tělo reagovat.
POD PĚTI KRUHY. Anna Fernstädtová na olympijských hrách v Pekingu.
Dávat si nějaké výsledkové cíle je tedy asi brzy, že?
Ano. Nechci to brát tak, že bych se upínala na nějaká umístění. Chci tenhle rok fakt zvládnout a chci se zlepšit. Až budu mít odjeté první závody, potom si budu moci dávat nějaké cíle.
Kde jste se v létě připravovala?
Byli jsme hodně v Šumperku. Pak jsme měli soustředění v Königssee a byli jsme jezdit v Innsbrucku a Altenbergu.
Váš trenér Josef Andrle říkal, že jste vylepšila starty. Můžete prozradit o kolik?
V Innsbrucku nevím, protože jsme tam kvůli počasí neměli drážku. Jen jsme se tam klouzali. V Altenbergu jsem ale v tréninku běhala časy, které jsem dřív měla v závodě. Což je dobré, do plné závodní formy mi totiž ještě něco chybí.
Máte i nový skeleton. Jaký je v něm je rozdíl?
Rozdíly jsou malé. Aerodynamicky je trošku lepší, malinko rychleji reaguje, když do toho dám sílu. Jinak v něm ale rozdíl není, takže jsem nemusela nic upravovat.
