Na konci olympijského závodu, ze kterého si Fernstädtová odvezla sedmé místo, se při rozhovoru s novináři rozplakala. Úlevou.
I přes chyby v každé jízdě byla sama na sebe pyšná, že se vůbec postavila na start. Diagnostikování cukrovky prvního typu těsně před olympiádou ji paradoxně pomohlo k nejlepšímu výkonu v sezoně.
Sedmé místo a slzy. Jsem pyšná, že jsem vůbec byla na startu, říká Fernstädtová |
„Zlepšila jsem se díky tomu, že jsem se poprvé za tři měsíce cítila normálně,“ říká nyní s odstupem. „Celou sezonu jsem byla unavená a vždycky jsem si to dokázala nějak odůvodnit, vysvětlit nějak jinak,“ vzpomíná.
Po závodech ve Svatém Mořici v půlce ledna se rozhodla, že si pro jistotu nechá udělat rozbor krve. A tehdy na cukrovku Fernstädtové přišli.
„Půl roku jsem trénovala bez pořádné regenerace, byla jsem ve vysokých glykémiích. Nedokázala jsem pořádně koordinovat svaly,“ vypráví. Po zjištění nemoci se mohla svému stavu přizpůsobit, začala si píchat inzulin, který regeneraci pomáhá. Na kontrolování jídelníčku je kvůli váhovým omezením ve skeletonu zvyklá, jen si musí všechny hodnoty ještě víc hlídat.
„Když dostanu hlad, musím si nejdřív spočítat sacharidy, pak si píchnout inzulin, pak počkat asi dvacet minut, a pak se teprve najíst. Takže je to zdlouhavé,“ popisuje svůj nový denní režim. Ze začátku každý krok konzultovala se svou lékařkou. „Během olympijských her jsem jí pořád psala, teď už si dokážu poradit sama,“ říká.
Kariéra ohrožená nebyla
Pekingské hry byly už její druhé, olympiády v Pchjongčchangu se zúčastnila ještě jako reprezentantka Německa. „Myslím, že na tuhle olympiádu nikdo nebude vzpomínat dobře. Všichni se báli, že chytnou covid. Ve srovnání s Koreou skoro žádná olympijská atmosféra nepanovala,“ líčí.
Přesto dokáže najít pozitiva. „Nádherná dráha a skvělá organizace. Poslední dva dny byly moc fajn, měli jsme čas pobavit se s ostatními skeletonisty.“ Z mezinárodní družby získala na památku mikinu rakouského týmu, tepláky týmu Spojených států a lotyšskou čepici.
Nyní si užívá posezonní volno, s další přípravou začne za měsíc. Ještě není jasné, čím ještě změní nemoc její trénink. „Tělo reaguje úplně jinak. Je rozdíl i mezi vytrvalostním tréninkem nebo třeba posilovnou. Takže zatím nevíme, jak to bude probíhat. Ale těším se na léto a to, jak budeme pracovat se všemi novými informacemi.“
Její trenérský tým zůstává beze změny, tedy kondiční trenér Josef Andrle a Kanaďan Jeff Pain. Není si jistá, jestli s ní budou pokračovat servisman Petr Kouřil a fyzioterapeut Jakub Marek. „Oba mají rodinu, nevím, jestli zvládnou další sezonu. Já bych byla ráda, kdyby zůstali,“ říká.
Napřed slabost, potom šok. Fernstädtová má cukrovku, na olympiádu poletí |
Cukrovku má i tatínek Fernstädtové, který byl vrcholovým gymnastou. „Díky taťkovi vím, že jde sportovat. Moje kariéra nikdy ohrožená nebyla,“ povídá.
Zároveň by si přála být inspirací pro sportovce s podobnou diagnózou. „Doufám, že to vidí hodně dětí s cukrovkou, kterým říkají, co vše kvůli tomu musí přestat dělat. Nemusí. Jde všechno.“