Když ta slova dořekl, nabitý sál na okruhu ve Valencii povstal a začal tleskat.
Odchází totiž Jorge Lorenzo - velikán, šampion a jedna z ikonických tváří MotoGP.
Už nenašel sílu, aby se vzepřel bolavým následkům zranění a aby smutně hleděl, jak padá do průměru a má tuze daleko ke stupňům vítězů, na kterých tolikrát a rád stával. I umět odejít ukazuje charakter géniů a on jím na motorce byl.
„Je to jeden z nejlepších pilotů moderní éry a náš sport teď ztrácí svou důležitou část. A já zase jednoho ze svých největších soupeřů,“ řekl o něm Valentino Rossi, ten nejlepší z nejlepších.
Symbolicky to byl právě Lorenzo, kdo utnul Rossiho panování ve světě MotoGP a převzal od něj trůn. Zároveň v této kubatuře odstartoval španělskou nadvládu, vždyť za posledních deset let se jen Australan Stoner dokázal vklínit mezi Lorenza a Márqueze, dva motocyklové krále ze Španělského království.
V neděli ve Valencii to vypadalo jako celou nepovedenou sezonu, Rossi dojel osmý a Lorenzo třináctý. Oba daleko od stupňů vítězů. Hodně daleko. A tohle už Lorenzo nechtěl zažívat.
Budete si mě pamatovat
Byly mu tři, když mu otec sestrojil první motorku, a o dva roky později na rodných Baleárských ostrovech začal vyhrávat závody v motokrosu. V den patnáctých narozenin, když mu to dovolily řády, jel Jorge svou první kvalifikaci v mistrovství světa - dokonce tehdy musel kvůli věku vynechat páteční tréninky.
„Byl to den, který ovlivnil celý můj život, protože jsem se dostal do světa, o kterém jsem snil. A do světa, který si mě snad jednou bude pamatovat.“
Je jasné, že bude.
Lorenzo se v něm stal pětinásobným šampionem, z toho třikrát v MotoGP. Uměl na sebe upoutat pozornost, když na stupních vítězů pravidelně cucal lízátko Chupa Chups, čímž propagoval svého letitého mecenáše. Po triumfech se choval jako pokořitel a zapichoval na tratích vlajky se svým jménem, aby je přidal mezi dobyté území Lorenzova světa. Tak se jmenovala i první biografie o něm, ta druhá z roku 2010 už nesla sebevědomější titul - Nový král MotoGP
„Ano, je to trochu provokativní. Já se totiž jako král necítím, pro mě je král jen jeden. A to Valentino,“ říkal mi v rozhovoru v roce 2011.
Byl usměvavý, nemluvil ve frázích a poutavě vyprávěl, kterak fandí fotbalové Barceloně, pravidelně si volá s tenistou Nadalem či jak obdivuje malíře Picassa. „Byl svůj a vždy měl svůj styl.“
Takový byl i Lorenzo. Dokázal se v rámci jednoho týmu vzepřít hvězdnému Rossimu, když si vydupal, aby oba měli oddělené garáže, což byla tehdy nevídaná věc. Rád mluvil přímo, bez okolků a předepsaných klišé. A tak když se ho jednou zeptali, jaké tři věci by si vzal na pustý ostrov, odpověděl že „kamaráda a dvě kamarádky“.
Bez šance na výhru
Léta působil i jako nezničitelný Terminátor. Třeba v roce 2013 odjel závod v Assenu - jen den po operaci - s destičkou a sedmi šrouby, kterými měl vyspravenou klíční kost. Z motorky ho museli sundat a od bolesti mu ulevit injekcemi.
Poslední roky a zvlášť ten letošní trpěl. V červnu si zlomil dva hrudní obratle, vynechal čtyři závody a následně se jezdecky trápil.
Bývalý motocyklový šampion Lorenzo po nepovedené sezoně skončí |
„Ptal jsem se sám sebe: Co tu k sakru ještě dělám? Má to fakt cenu? Ale nechtěl jsem se vzdát. Jenže nešlo to. Víte, jak tento sport miluji, jak miluji závodit, ale nejvíc ze všeho miluji vyhrávat. Ovšem pochopil jsem, že to teď už nedokážu. A bez šance na výhru mi prostě chybí motivace tu zůstávat,“ vysvětloval Lorenzo své rozhodnutí.
Kdo by ho u týmu Hondy mohl nahradit? Nejvážněji se mluví o Francouzi Johannu Zarcovi, zároveň se ale hlasitě spekuluje, že by místo vedle šampiona Marka Márqueze mohl dostat jeho bratr Alex, mistr světa třídy Moto2.
Stane se tak?
