Loni na jaře letěl v Planici na fantastických 236 metrů. Po českém rekordu se Antonín Hájek chystal na novou sezonu, kde měl naplno ukázat svůj talent. Ale bylo to stále jen horší. Po nepovedeném závodu v Engelbergu se nevešel do nominace na Turné čtyř můstků a po Vánocích se nechytil ani v Kontinentálním poháru opět ve švýcarském Engelbergu, kde se výsledkově pohyboval kolem třicátého místa.
Proto těsně před domácími závody zamířil s trenérem Žídkem do Klingenthalu, kde se snažil najít ztracenou formu. Skákal dva dny a do Harrachova dorazil v očekávání, že by se série nezdarů mohla konečně zlomit. Kde také jinde? Vždyť na mamutí můstek na "Čerťáku" koukal donedávna z okna svého pokoje, vždyť při letech přes 200 metrů se vždy cítil lépe než na malých můstcích… Ale ani rodina pod můstkem mu nepomohla.
dále čtěte: skokani letí do japonska |
"Nájezd byl hodně nízko , vítr se neustále točil. A když vám foukne do zad a nemáte formu, nic se s tím nedá dělat," vysvětloval zklamaný sportovec, který se na domácím můstku nedostal v závodě ani přes 150 metrů. "Nemusí to být silný vítr, na mamutu stačí slabý poryv."
Neměl formu a k tomu ani štěstí. Zatímco reprezentačnímu kolegovi Koudelkovi foukalo pokaždé zpředu, Hájka už těsně za hranou srážel vítr k zemi. "Asi začnu chodit do kostela a dám se na modlení, pak mi snad přijde dobrý vítr," hledal po dopadu nezvyklá řešení krize. "Celý víkend v Harrachově jsem měl vítr za hranou. Vůbec jsem se nedostal do letové fáze."
Hájek není v reprezentaci za dříče. Za detailistu, který by trávil hodiny v posilovně nebo donekonečna opakoval stejné cviky. Proti tomu vždy stavěl lehkost a cit pro let. Ten však nemohl v Harrachově využít.
"V tréninku to určitě není. A stejně je už pozdě, abych teď něco v přípravě měnil. Na to byl čas v létě. Je to ve mě. Nemám formu a zázrak se nestal," litoval třiadvacetiletý reprezentant.
O víkendu ho čekají další závody v Japonsku. Dostane další šanci, aby ukázal, že něco umí. "Pojedu tam a uvidíme. Jednou se to zlomit musí," zůstává optimistou.
