Nepřipadáte si někdy jako veřejný majetek? Každý si na vás chce sáhnout, poprosit o podpis.
Nevím, co si mám představit pod tím pojmem. Mě nikdo nevlastní. Já jsem já.
Takže popularita vám nedělá problémy?
Popularita? To je u nás jen slovíčko. Upřímně ale lituju světové superstar Madonnu, Stinga, ať se na světě pohnou kamkoli, vždycky je někdo pozná.
Ale vám se to teď stává taky, že?
Hned jak vylezu z auta... Jednou jsem si šel jen koupit šampon a každý hned pozoroval, jakou si vyberu značku. Není špatné zažít si slávu, ale beru to s rozumem, nenechám se pohltit.
A co když ano?
Třeba mi to přeroste přes hlavu, co já vím, ale nemyslím si to. Pojedu na dovolenou, v květnu začnu posilovat, jezdit na kole a přijde nová sezona. Vím, co chci, navíc doba sportovního šílenství je relativně krátká. Nebojte, nezlenivím.
Dřív jste říkal, že toužíte být slavný. Až bude před domem čekat dav fanynek, teprve pak to bude ono. To jsou vaše slova.
Jo, to jsem byl mladší, hodnoty se posunuly. Ale pravda, když jsem šel tady v Šumperku do zemědělské školy, bylo příjemné slyšet to dívčí pištění. Jééé, Valenta je tady.
Vy chodíte po školách?
Ne, besedy s dětmi nechávám až na další dny. Hrál jsem s kamarádem tenis ve školní hale. Museli jsme se zamknout...
Takže sportujete?
Právě že ne, nestíhám. Objíždím republiku, to mi bere čas, do postele se dostávám moc pozdě. Mám našlapaný kalendář. Rozhovory, focení, pracovní obědy. Snažím se toho zlata využít, ne se někde zavřít na samotě a počkat, až ta euforie přejde.
A nebylo by to jednodušší?
Snad, ale já se nesnažím zastupovat jen sám sebe, chci děti dotáhnout ke sportu. Proto se snažím raději dát rozhovor do novin, který osloví spoustu lidí, než jít jen na besídku do školy. Děcka se pak nebudou ptát, jestli skáču s helmou nebo ne, budou to vědět a ptát se na něco hlubšího.
Jste po zlatém úspěchu sebevědomější?
Sebevědomí se přece nevyrábí teď, na recepcích, v parlamentu, u prezidenta. Ale podle toho, jak člověk skáče. Moje sebevědomí je pořád stejné.
Ale podpis se vám nějak změnil.
To ano, zkrátil se. Dřív jste mohli číst takové umělecké Aleš Valent, bez posledního písmenka, teď už jen Aš Vat. Začal jsem zrychlovat, aby se dostalo na co nejvíc lidí, aby to utíkalo. Asi bych měl dneska problém vyrobit podpisový vzor pro banku, nevím, jestli bych se trefil. Je to trochu čmáranice.
