„Bohužel. Ale i tak to byl velký zážitek. Nikdy jsem nebyl součástí takové akce, pro mě jsou to moc cenné zkušenosti,“ snažil se najít pozitiva čtyřiadvacetiletý Režnický.
Teď se znovu soustředí na extraligu, už v neděli s Talentem rozehraje semifinálovou sérii proti Zubří.
Bylo složité přepnout?
To bylo celkem jednoduché. Máme tady před sebou vytyčený nějaký cíl, jiná možnost ani nebyla.
Na rozdíl od spoluhráčů jste si však po těžké čtvrtfinálové sérii s Brnem příliš neodpočinul.
Na odpočinek jsem se těšil, všichni jsme toho měli dost. Ale když přišla pozvánka, neváhal jsem. Reprezentace je nejvíc, nebylo co řešit.
Při domácí remíze 24:24 jste si připsal gól, odvetu ve Skopje už sledoval z lavičky. Jak jste vnímal hukot sedmi tisíc diváků?
V hale to bylo úplné peklo. Makedonci jsou v uvozovkách blázni, s ničím nemají problém. Ale umí udělat vážně vynikající atmosféru.
Bude podobná i v Zubří v extraligovém semifinále?
No, myslím, že je tam vždycky hodně bouřlivá atmosféra, ale proti Makedonii jsou lidi v Zubří pořád ještě ukázněnější. (smích)
Jaká to bude série?
Moc těžká. Mají převážně mladý kádr, který touží po úspěchu a udělají pro něj všechno. Ale stejně tak i my. Bude hodně záležet na prvním utkání v neděli u nás v Plzni, ten může určit ráz celé série.
V sezoně jste se utkali se Zubřím i v rámci evropského poháru. A vždy platilo, že domácí vyhrál.
Vůbec bych se nezlobil, kdyby to tak pokračovalo. Domácí prostředí bude hodně důležitý prvek, navíc v Zubří se každému hraje špatně. Musíme udělat všechno pro to, abychom zvládli zápasy doma a k tomu ještě nejlépe urvali něco i u nich.
V reprezentaci jste se teď potkal také s hráči Zubří, proběhlo nějaké popichování?
Jo jo, kluci si hodně věří, že to proti nám zvládnou. Není divu, konec základní části i čtvrtfinále odehráli výborně. Nezbývá, než udělat všechno pro to, abychom postoupili my.
Vnímáte tlak, i když nejste v Plzni zase tak dlouho? Konec v semifinále by byl v klubu brán jako neúspěch.
Myslím, že to nesouvisí s tím, jak jsem tu dlouho. Cíle jsou v Plzni nastavené každý rok stejně. A i já budu brát jako neúspěch, když do finále nepostoupíme.
Vousy už v kabině hráčům raší, co další rituály?
Když jsme jeli do Brna ke čtvrtému utkání, k žiletkám bylo blízko. (úsměv) Naštěstí zůstaly nepoužité. Rituály nepřibyly a doufám, že zarosteme ještě víc.
