Je to pár dnů, co si s nadějnou slovenskou sjezdařkou Simonou Kuchyňkovou vyjel na jeden z nejtěžších trailů nad přímořským italským městečkem Finale Ligure.
Zatímco 19letá šampionka v enduru i klasickém sjezdu všechno natáčela, Peter Sagan pročesával kamennou cestu do údolí.
Až narazil.
Nezvládl jednu pasáž a spadl přes řídítka.
„V pohodě?“ ptala se ho Kuchyňková na videu.
„Úplně, hehehe,“ smál se slovenský šoumen.
Silniční kolo vyměnil za menší, horské. Chce se na něm dostat na olympiádu v Paříži, ale momentálně se hlavně baví. Ví, že do těla potřebuje dostat jistotu právě v technických pasážích, což nějakou dobu trvá.
„Ve sjezdech a technice musím být lepší. Jízdu po stezkách na silnici nenatrénujete. I když jsem patřil k nejlepším sjezdařům, na biku je mi to k ničemu. Používám tady celé tělo, musím daleko víc pracovat v posilovně, procvičovat horní část těla a tak,“ líčil.
Povídat si s ním o světě horských kol je každopádně daleko zábavnější než se ho v posledních letech ptát na cokoliv k silniční cyklistice.
V ní vyčpěl, zato na biku zase rozkvetl.
„Miluju tu svobodu, kterou na něm mám,“ říká. „Můžeš na něm jezdit všude – v lese, na silnici, v provozu. Můžeš jet sám, ale i s přáteli. Když uděláš hloupost, zaplatíš za ni, ale každým sjezdem se zlepšuješ a získáváš větší jistotu, to se mi líbí.“
Adieu bez fanfár
Když v červenci 33letý cyklista dojel do cíle své poslední Tour na Champs Élysées, nečekal na něj červený koberec. Žádné fanfáry, žádné okázalosti, žádné veřejné projevy díků.
Vyfotili ho jen s doutníkem v ruce, jak si poslední momenty na nejprestižnějším závodě roku užívá.
„Myslel jsem, že Petera na konci Tour nějaké emoce přemůžou. Ale nic nepřišlo, Peťo je tvrďák,“ líčila jeho pravá ruka, marketingový manažer Gabriele Uboldi.
I tak, trochu smutné loučení vzhledem k tomu, jakým vyslancem cyklistiky slovenský bouřlivák v minulém desetiletí byl.
Samorost i showman, co vytáhl cyklistiku z nudy. Sagan: Jsem i rád, že už to končí |
Jeho přínos sportu obecně byl enormní. On sám byl značkou, která lidi táhla možná i víc než celý veleúspěšný tým Sky. Na Tour se stal synonymem zeleného trikotu, který rekordně vyhrál sedmkrát.
Cyklistický svět uhranul svou výstředností, talentem i technickými dovednostmi. Soupeři s ním často odmítali spolupracovat, tak silný byl. I tak si našel cestu k velkým úspěchům – třem titulům mistra světa, triumfům na Roubaix, Kolem Flander nebo na všech podnicích Grand Tour.
Jestli mu bude chybět Tour?
„Jako cyklistovi ani náhodou. Zkuste si ji párkrát objet a pochopíte, proč,“ smál se.
On sám si to na ní často dělal těžší. Ve sprintech bojoval s čistokrevnými sprintery i přesto, že věděl, že na ně v absolutní rychlosti nestačí. V kopcovitých a horských etapách pak nechal kvůli triumfům a bodům do soutěže o zelený dres duši.
Až si řekl, že stačilo a v létě s tím praštil.
Nevím, co čekat
Když se nedávno v Singapuru účastnil jednoho z kritérií pod hlavičkou Tour spolu s Markem Cavendishem, Chrisem Froomem, Giuliem Cicconem a dalšími, vyšel ven z luxusního hotelu Mandarin Oriental.
Jako jediný už ale na sobě neměl týmovou soupravu, místo toho byl celý v černém a upnuté silniční kraťasy vyměnil za ty širší, bikerské.
Peter Sagan s Chrisem Froomem během japonského kritéria v Saitamě.
Je už naprosto oddaný nové velké výzvě, která před ním leží.
„Po 14 letech na silnici byl čas odejít. Přišli mladí, daleko hladovější kluci, než už jsem byl já. Potřeboval jsem zkusit něco nového,“ zamýšlel se. „Všichni si teď ale myslí, že jsem v důchodu, že můžu jezdit po různých akcích. Ale tak to není, neležím někde na gauči.“
Ani nemůže, pokud si chce splnit poslední sportovní sen.
„Jezdit na horském kole pro mě bude těžší. Na silnici už jsem byl zvyklý. Věděl jsem, co očekávat. Věděl jsem, kdy udělat tréninkový kemp, kdy a jak se připravit, bylo to vlastně snadné, protože každý rok je stejný. S biky nevím, co čekat. Vím jen, že musím tvrdě trénovat,“ má jasno.
To tedy, jen v takovém případě může jeho přechod na horská kola s týmem Specialized Factory Racing zahrnovat účast na olympijských hrách v Paříži příští rok. Zvlášť, když účast nemá vůbec jistou. Musí projít kvalifikací, což je tak trochu závod s časem.
Peter Sagan na trati závodu horských kol na MS v Glasgow
Kvalifikační proces začal už loni 7. května a potrvá do 26. května příštího roku. Slovák tak musí začít získávat potřebné body.
„Slovensko totiž momentálně skoro žádné nemá. Nemáme nikoho, kdo by na úrovni jezdil závody na světové úrovni. Před Riem jsme jednoho kluka, který jezdil menší závody a sbíral body, měli. Proto jsem pak mohl objet pár závodů, přidat pár bodů a obsadit to jedno místo. Ale teď je to jiné,“ říká.
Sám ví, že příliš času na sbírání bodů nemá.
Že se musí perfektně připravit na duben, kdy mu závody Světového poháru budou plnit sportovní agendu i mysl. A pak musí sbírat každý bod, který bude k mání.
„Nevyhraju každý závod, který pojedu, spíš naopak. Musíme vymyslet co nejlepší harmonogram, abych se posouval i pořadím na startu a získávání bodů pak pro mě bylo jednodušší. Ale těším se, věřím, že nám to vyjde a hlavně, i ta cesta k olympiádě bude zábavná, protože si zase zazávodím. A to mě baví nejvíc,“ dodává upřímně.
