Bude slavit čtyřiadvacetiletá obhájkyně titulu Tereza Neumanová, minulý týden třetí v etapě Kolem Švýcarska? Nebo ještě o tři roky mladší Kristýna Burlová, v aktuální sezoně šestá na belgické jarní klasice Schledeprijs i v dalším závodě Flanders Diamond Tour?
To byly největší favoritky. Dvě ženy, které svými bodovými zisky v mezinárodním pelotonu aspirují na start v olympijské Paříži.
Jenže na domácím mistrovství, kde se pravidelně scházejí české i slovenské cyklistky, ujela jim a všem ostatním Jarmila Machačová z Dukly Praha. Hromadný spurt o titul se nekonal. Jen o druhé místo, a ten ovládla Burlová.
„Dukla měla v závodě obrovskou početní převahu. Proti dvanácti lidem se blbě něco vymýšlí,“ posteskla si právě Burlová, závodnice belgické stáje Lotto Destiny.
Veteránka Machačová s nealko pivem v ruce u týmového autobusu Dukly naopak přijímala gratulace. „Velké překvapení,“ glosovala svůj titul.
Dokonale vyšla taktika jejího týmu vysílat postupně do úniků jednu závodnici za druhou. Ten v podání Machačové byl na rovinaté tlmačské trati v pořadí třetí. Během posledního kola si rychle vypracovala dvouminutový náskok a dál jej navyšovala.
„Bylo to o týmové práci, o naší početní převaze i o zkušenostech,“ popisovala. „Nechtěli jsme závod nechat až na hromadný spurt a radši jsme ho pojali aktivně přes úniky. Říkala jsem holkám z Dukly, že nám klidně může vyjít třeba až třetí únik. Náskok jsem si pak vypracovala velký, ale stejně jsem uvěřila až 500 metrů před cílem.“
Za ní se sice pokusily spolupracovat české profesionálky působící v různých zahraničních stájích, nicméně jejich úsilí nemělo očekávaný efekt.
„S holkama jsme si hodně pomáhaly,“ tvrdila Burlová. „Složily jsme se já, Terka Neumanová, Nikča Bajgerová i Eliška Kvasničková a snažily se jet tempo, ale Dukla nám se svojí převahou v balíku sjíždění úniku vždycky zastavila.“
Pro zlato si tedy šlapala dráhařka, která byla už v roce 2011 stříbrná na mistrovství světa v bodovacím závodě, při následné nominaci na hry v Londýně však před ní dostala přednost Lada Kozlíková.
V roce 2013 dokonce Machačová vybojovala v Minsku duhový dres světové šampionky v bodovačce, jenže tu mezitím vyřadili z olympijského programu a o kvalifikaci v disciplíně omnium se pokoušela marně.
Olympijský sen už mezitím odložila ad acta.
Ovšem v Česku stále prohání soupeřky.
„Kolik mám domácích titulů? To nespočítám,“ zasměje se. Počítají je za ni jiní, přičemž výsledné číslo bere dech: 53.
Většina jich pochopitelně pochází z dráhy, ale mezi nimi se skví také tři ze silničního závodu cyklistek, z let 2018, 2020 a 2023. Tedy takříkajíc na stará kolena.
Letošní je navíc mimořádný.
„Loni na podzim se mi narodil syn, takže tohle je první domácí zlato, které jsem získala jako máma,“ prozradila. Malý Richard jako by dodal Machačové i novou cyklistickou energii. „Obojí si moc užívám, jak mateřství, tak cyklistiku. Stres je rázem menší. Když se mi závod nepovede, nenosím to pak v hlavě, protože se musím starat o syna. A taková starost je i má každodenní radost.“
Přesto už má naplánovaný konec kariéry.
„Příští rok bude mojí poslední sezonou. Předám zkušenosti mladým, ještě nějaké body vyjedu a užiju si cyklistiku,“ plánuje.
Souboj o letenky na hry se odehraje v režii jiných. Neumanová a Burlová mají do města nad Seinou zdárně nakročeno. Navzdory sobotní porážce s Machačovou.