„Jsem šťastný, protože žiju svůj sen a mohu být profesionálním cyklistou,“ vykládal 25letý sprinter týmu Bora. „Spousta kluků v balíku se nesměje. Já jim chci jít příkladem.“
Jsou však i chvíle, kdy navzdory vítězné euforii jeho tvář zvážní.
„Jaké je to snažit se tu vstoupit do loňských stop Sama Bennetta?“ zeptal se jej reportér Eurosportu hned za cílem.
Paskalu Ackermannovi se ta otázka neposlouchala nejlépe.
Není hluchý, slepý a hloupý, aby si v předchozích dnech neuvědomoval, že mnozí fanoušci i cyklistická média propírají jeho jméno ve stylu: Proč Bora poslala na Giro Ackermanna? Měl tu být Bennett!
Sam Bennett vyhrál loni na italské Grand Tour dokonce tři etapy a slavil šest vítězství v celé sezoně. Letos už má 28letý Ir na kontě dokonce sedm triumfů, včetně dvou na Paříž - Nice, kde porážel sprinterská esa Ewana, Groenewegena, Kristoffa, Démara.
Pouze Julian Alaphilippe a Primož Roglič nasbírali v aktuální sezoně víc vítězství než on.
Zato Ackermann? Zkraje sezony vyhrál jednorázovku v Almerii, ale potom pětkrát upadl, nedařilo se mu. „Měl jsem mizerné jaro,“ přiznával. Až vítězstvím v hromadném spurtu na worldtourovém závodě Eschborn-Frankfurt se začátkem května nasměroval zpět na vítěznou vlnu.
Giro d’Italia 2019speciální příloha iDNES.cz |
Přesto mu stavitelé týmu pro Giro už dávno před Frankfurtem dali přednost před Bennettem. Protože... no ano, i proto, že je Němec. Tuto odpověď zaslechnete velice často. Bora-hansgrohe je německý tým a jak kdysi vyprávěl nejen Jan Bárta, její šéfové dávali najevo, že jezdci z německy hovořících zemí zde mají přednost... pokud se ovšem nejmenujete Peter Sagan.
Jenže Sagan o Giro nejevil zájem. Právě si vesele vítězí na závodě Kolem Kalifornie a chystá se na Tour.
Bennett přišel o Giro, není v nominaci na Tour a jistou nemá ani Vueltu. Nedivte se tedy, že irský rychlík vážně hovoří o odchodu z Bory, až mu tu na konci roku 2019 vyprší kontrakt.
„Rozhodli se nevzít mě na Giro z určitého důvodu,“ pronesl Bennett. „Ale já jsem teď ve věku, kdy bych mohl být dobrý na Giru nebo na Tour. Je mi 28 let. Mládnout nebudu. Mám svá nejlepší léta. Chci příležitosti.“
Ve stáji Bora vyrostl. Přišel sem už v roce 2014, kdy se ještě tým jmenoval Net App-Endura a dvakrát za něj startoval na Tour. Pak do Bory přestoupil Peter Sagan. Benetta přesunuli na Giro, kde loni exceloval a vyhrál v Praia Mare, v Imole i při prestižním závěrečném spurtu proti Vivianimu v Římě.
Letos mu už ani Giro nedopřáli.
TAK TO BYLO LONI. Sam Bennett a jeho vítězství na Giru 2018. Letos se jen dívá.
„Chápu, že mají víc dobrých sprinterů a obtížně dělají rozhodnutí, kdo kam pojede,“ řekl. „Tolik let jsem byl spojený s Borou, odejít není lehké. Ale musím myslet na svoji budoucnost.“
Na svůj twitterový účet si v rámci nostalgie aspoň připnul video z loňského ročníku, jak na Corsa rosa vítězí v Praia a Mare.
Giro, 2. etapaZpravodajství |
„Láme mi srdce, že doma musel zůstat někdo, kdo tady loni porážel i Vivianiho,“ vykládá na Giru na Benettovu adresu Jens Zemke, sportovní ředitel Bory. „Ale Pascal Ackermann je sprinterem nové generace a my mu chtěli dát příležitost. Poslat ho na Giro bylo rozhodnutím týmového managementu. Chtěli jsme ho tak motivovat.“
Zemke tvrdí, že tím na Ackermanna vyvinuli pozitivní tlak.
„Samozřejmě, že jsem tlak cítil,“ přiznal v neděli ve Fucecchiu německý cyklista. „Teď jsem rád, že ho mohu odhodit.“
V koncovce druhé etapy předvedl vpravdě mistrovský kousek. Také on už nyní může tvrdit: Já na Giru porazil Vivianiho! V táboře Bory propukly bouřlivé oslavy.
„Tohle je obrovský skok v mé kariéře,“ jásal Ackermann. „Na jaře jsem dlouho nebyl schopný ukázat, jak dobré nohy doopravdy mám. Naštěstí mi tým věřil. A když jsem vyhrál Frankfurt, dodalo mi to spoustu sebevědomí v pravý čas.“
Třetí v cíli Caleb Ewan, sprinter stáje Lotto Soudal, si za cílem pustil záznam spurtu na mobilu, načež pronesl: „Měl jsem perfektní týmový vláček. Nespurtoval jsem špatně, ale na posledních metrech jsem trochu umíral.“
Druhý Elia Viviani v trikotu italského mistra přiznal, že se při spurtu soustředil na špatného muže, Fernanda Gaviriu z týmu Emirates, předloňského krále sprinterů na Giru. Sice pak přeskočil za Ackermannovo kolo, ale už se nedokázal dostat před něj.
„Čekal jsem za Gaviriou příliš dlouho. A najednou přilétl Ackermann s dvojnásobnou rychlostí,“ líčil Viviani. „Je mladý a rychlý. Budeme ho muset přidat na listinu sprinterských favoritů.“
Vzhledem k tomu, že úvodní etapou Gira byla časovka, může nyní Ackermann tvrdit, že při svém debutu na Grand Tour vyhrál hned při první sprinterské příležitosti. Byl to od něj ten nejlepší způsob, jak umlčet kritiky, prohlašující, že mu na Giro pomohla týmová politika... a národnostní protekce.
Očekával, že mu i Sam Bennett pošle gratulaci. „Vždycky si je posíláme, respektujeme jeden druhého,“ říkal. „Stále věřím, že bychom mohli pro příští rok najít řešení, aby Sam mohl v Boře zůstat. Vím, že pro tým nebylo lehké rozhodnout, kdo pojede na Giro. Ukázali na mě asi proto, že jsem mladší. Chtěl jsem startovat na Grand Tour už loni, ale tehdy mi řekli, ať si ještě počkám. Teď už je správný čas.“
Vyhlásil, že chce na Giru vyrovnat loňské tři Benettovy výhry. „Vsadil jsem se s mým koučem i s týmovým manažerem Ralphem Denkem, že to dokážu. Ale bude to těžké. Vždyť z nejlepších sprinterů současnosti na Giru chybí snad jen Dylan Groenewegen.“
Také dnes by mohla třetí etapa končit sprinterským dojezdem. Další šance pro Ackermanna.
Se svojí ztrátou 1:51 minuty z úvodní časovky není žádnou hrozbou pro Primože Rogliče, lídra celkové klasifikace.
Slovinec si dle svých slov nedělní etapu užíval: „I díky tomu, že sprinterské týmy kontrolovaly závod.“
Přesto, vlastnictví maglia rosa s sebou přináší také povinnosti. „Každý den to znamená, že po etapě musí strávit hodinu navíc na pódiu, s médii a při tiskové konferenci. Také tyto činnosti vás vyčerpávají,“ podotkl Matt White, sportovní ředitel konkurenční stáje Mitchelton-Scott.
Růžový Primož Roglič a fialový Simon Yates a jejich diskuze během druhé etapy. O čem se asi bavili?
V zákulisí se diskutuje, zda Roglič může (a chce) držet maglia rosa od první do poslední etapy, tedy i během sprintersko-klasikářského prvního týdne.
„Není to naším cílem,“ reagoval jeho sportovní ředitel Addy Engels. „Cílem je mít růžový dres na konci ve Veroně. Nebavíme se na týmových poradách ve stylu: Dnes ho musíme hájit.“
Stáje, jejichž dresy oblékají další velcí kandidáti na celkový titul, však nemíní vyvinout nadměrné úsilí, aby jim ho právě nyní sebraly.