22 let. Loni dvojnásobná juniorská mistryně světa. Se 158 centimetry jedna z nejmenších žen ve Světovém poháru. Zato svými výkony převyšující na světovém šampionátu v Oberhofu mnohé hvězdy.
„Doro Wiererová mě vždycky tak pěkně pozdraví, z toho mám radost, že už asi ví, kdo jsem,“ vypráví.
V posledním kole nedělního stíhacího závodu Voborníková neumdlévala, naopak unikala i Švédkám Linn Perssonové a Hanně Öbergové, medailistkám ze sprintu. Načež oslavovala další životní výsledek.
SEDMÁ. Tereza Voborníková po projetí cílem stíhacího závodu. Oproti startu si polepšila o jedenáct míst.
Kde se to zastaví?
„Pro mě je pořád neuvěřitelné, co se tady stalo,“ kroutila za cílem hlavou a smála se zároveň.
Mezi ženami byla až do této sezony v poháru nejlépe čtyřiadvacátá. V lednu na Pokljuce jedenadvacátá. V pátečním mistrovském sprintu v Oberhofu osmnáctá. A v neděli ve stíhačce najednou sedmá!
VÝSLEDKY: Mistrovství světa biatlonistů v Oberhofu v roce 2023 |
„Že má velké předpoklady, to víme, ale že by její výsledky mohly už tady nabrat až takový obrat, nečekal nikdo z nás,“ přiznával šéf svazu Jiří Hamza a porovnával ji s českými hvězdami minulosti: „Patří už do nové generace našeho biatlonu, mnohem sebevědomější.“
MS v biatlonu 2023servis iDNES.cz |
Pravda, na počátku oberhofských bojů s Voborníkovou cloumala nervozita. „Před smíšenou štafetou to bylo hrozné. Já jsem fakt hrozný stresař. Při rozjíždění mezi zdejšími davy diváků jsem si připadala jako zvířátko v cirkuse. Potom jsem stála na startu a přála si: Ať už je to za mnou. Ale jakmile jsem odstartovala, nervy opadly.“
Povedený první závod ji vyzdvihl na vlnu, po jejímž hřebenu se nyní nese. „Přitom je Terka stále na začátku,“ ujišťuje kouč Egil Gjelland. „V prvním roce mezi dospělými mohou ještě být její výkony nestabilní a létat nahoru a dolů. Ovšem to by se časem mělo měnit. Nespěchejme na ni.“
Tereza Voborníková, sedmá ve stíhačce na MS biatlonistů: "Absolutně bych si nedokázala představit, že jsem toho schopná. Zvlášť tady na mistrovství světa." Její radost je tak nakažlivá. Před letošní sezonou bylo jejím maximem ve Světovém poháru 24. místo. Kde se až zastaví? https://t.co/yPcs6K1rhM
Biatlon mě okouzlil
Kdysi hrála na kytaru v hudební škole a zkoušela balet. Moc ji nebavil. Rodiče vrcholově nesportovali, ani ji do sportu netlačili. Ale už před více než deseti lety s nimi doma v krkonošském Hostinném vysedávala u biatlonových přenosů.
Od teorie přešla k praxi.
„Nejdřív jsem začala s během na lyžích. Pak u nás přišel boom biatlonu, a když jsem se rozhodovala o střední škole, byla možnost přihlásit se i na něj. Udělala jsem to – a doslova mě okouzlil.“
Právě v Oberhofu před třemi lety debutovala coby teenagerka ve Světovém poháru. Měla se jen otrkat, nikdo od ní žádný velký výsledek nečekal, skončila ve sprintu čtyřiaosmdesátá a připadala si jako fanoušek mezi superhrdiny z filmového trháku. „Šílela jsem třeba z Doro Wiererové. Říkala jsem si: Ty jo, tohle je fakt Doro a naživo. A tady jsou zase Béčka, bratři Böové.“
Wiererovou v nedělní stíhačce předstihla o čtyři místa. A českou jedničku Markétu Davidovou o devět.
Potvrzuje tak svá slova ze startu sezony: „Rozjezdy do zimy mám vždy pomalejší, dobrá bývám až po Vánocích.“ Po protrápeném prosinci umocněném zdravotními komplikacemi se od ledna rozjížděla.
Zářící Voborníková: Pro mě je pořád neuvěřitelné, co se tady dneska stalo |
„Stejně jako loni jsem před šampionátem strávila hodně času ve vysoké nadmořské výšce. Proto jsem v lednu odjela také na Evropu v Lenzerheide (kde většinou startují jen závodníci z nižšího IBU Cupu), které také leží dost vysoko. Myslím, že teď z toho těžím, a tady v nížině se mi jezdí tak dobře.“
Čím se odměnit?
Co takhle čokoládou.
„Na pokoji mám spoustu sladkostí, určitě si něco dobrého dám. Na sladké mám slabost,“ nezastírá. Na univerzitě ji zaujalo téma obezita u dětí, ale sama ani se svou drobnou postavou žádnou dietu držet nemusí.
„Na biatlonovém životě se mi nejvíc líbí, že můžu jíst, co chci, a moc netloustnu. A že můžu po obědě spát,“ prozradila. Konzumaci cukrů si obhajuje: „Když mám během závodů takový výdej, je potřeba dodávat jich co nejvíc. Takže se je snažím do sebe ládovat, co to jde.“
Mně tyhle kopce sedí
Po vzoru Markéty Davidové se i ona snaží vedle biatlonu vystudovat vysokou školu. Její starší reprezentační kolegyně si v minulosti útěkem ke studiu čistila hlavu mezi závody.
„Jenže to u mě moc nefunguje, protože potom jsem pro změnu vystresovaná, že ještě nemám hotovou třeba nějakou seminárku,“ říká Voborníková, toho času studentka třetího ročníku Masarykovy univerzity, oboru výživa a regenerace.
„Maximálně si během sezony pouštím nějaké přednášky. Naposledy z předmětu první pomoc.“
Sama zatím první pomoc v Oberhofu rozhodně nepotřebuje. Patnáct kilometrů středečního vytrvalostního závodu bude sice na těžkých a mokrých tratích šeredně bolet, nicméně Voborníková tvrdí: „Mně tyhle kopce sedí. Naopak na roviny nemám výšku ani sílu a také do sjezdů by mi nějaké to kilo navíc bodlo. Jsem tedy ráda, že mistrovství je tady a ne třeba v Ruhpoldingu.“
Ještě jsou tu před ní tři starty.
Bláznivá jízda krkonošské slečny do světové špičky pokračuje.
