Krčmář: Už jsem to zase trochu já. Po štafetě jsem byl se sebedůvěrou dole

Středeční smíšená štafeta ho psychicky semlela. Šestkrát, včetně dobíjených ran, v ní minul terče, omlouval se všem. Dva dny měl pak na to, aby se dal na šampionátu dohromady. V hlavě i střelecky. Což Michal Krčmář zvládl. Přestože je zvyklý i na lepší umístění, tentokrát pro něj 19. místo ve sprintu v Novém Městě bylo před parádní návštěvou 26 863 diváků osobní výhrou. Z deseti terčů jich devět dokázal zasáhnout.

Po trestném kole ve štafetě jste se tentokrát uklidnil, že s vaší střelbou to není až tak zlé?
Nenazval bych to uklidněním. Už večer po štafetě, když jsme se bavili s trenéry, jsem věděl, že to pro mě bude psychicky náročný. Říkám na rovinu, že po té středě jsem byl se sebedůvěrou dole. Věděl jsem, že si to budu muset ve sprintu extrémně odpracovat na každém pohybu a na spoušti, na každém výdechu i nádechu při střelbě. Takže teď možná cítím na jednu stranu úlevu, ale na druhou stranu jsem rád, že se to povedlo zvládnout.

Norové přebírají žezlo. V Novém Městě vládl Lägreid, Krčmář devatenáctý

Bylo něco specifického, čím jste si ve volných dnech čistil hlavu?
Asi ani ne. Spíš jsem se tak nějak dokázal dostat do toho, co tady lidé vytvářejí, do celé té skvělé atmosféry. Možná jsem jí byl ve středu až moc svázaný, možná na mě až moc dolehla. Tak jsem tentokrát své myšlení překlopil do roviny, že jsem si závod užil, a opravdu mě bavil. Jsem moc rád za to, jaké prostředí tu pro nás ti úžasní diváci stvořili.

Už vás tedy nesvazovalo?
Cítil jsem, že jsem to zase trochu já. Možná byl ten mix pro mě i v těchhle letech velké ponaučení. Říkám pořád, že každý rok zažíváte nové věci a učíte se něco nového. Asi to tak mělo být. Ovšem hořkost ze štafety ve mně bude dlouho, jde o týmový závod a pokud ho pokazíte, leží to ve vás.

Nejen diváci jsou zde skvělí, spoustu práce a úsilí organizátorů vyžaduje i trať. Jak se vám po ní běhalo?
Myslím, že běžecky jsem na tom byl slušně (18. čas).

Michal Krčmář střílí ve sprintu na MS v Novém Městě.

A z pohledu lyží?
Teď to nebude vůbec vymlouvání, ale čisté konstatování: měl jsem na trati možnost jet s Norem i Francouzem, a ti jsou co do rychlosti lyží někde jinde, odskočení od ostatních. My jsme až o kus za nimi, seřazení v kvalitě lyží někde s Němci a Italy. Což ale opravdu není stěžování, to se prostě ve sportu občas děje. Věřím, že kluci v našem kamionu ještě vytáhnou nějaké eso z rukávu a v některém závodě poletíme na lyžích i my.

Výsledkově šlo dokonce o váš nejlepší sprint sezony. Devatenácté místo tedy berete?
Já vůbec nešel do závodu s tím, že bych přemýšlel nad umístěním. Na trati i na střelnici jsem se hlavně soustředil na každý pohyb. Zároveň jsem si ale uvědomoval, že sprint je obrovsky důležitý kvůli stíhačce i jako bodový vklad pro postup do masáku. Z toho pohledu 19. místo není špatné. Šampionát je rozjetý, budeme bojovat dál.

Medaili od Čechů nečekám, můžou jen překvapit. Lesser o plínkách a debaklech

Bojoval jste do posledních metrů, ačkoliv podle výrazu ve vaší tváři vás musel závod ke konci strašně bolet.
Když jsem v posledním kole vyjel nahoru nad tubusy, už jsem nevěděl, jak se dostanu do cíle. Protože tím, jak vás lidi ženou, nenecháte v sobě na trati ani kousek sil. Je to pro nás krásné, ale zároveň náročné. Ale je super, že to takhle můžu vnímat.

Mikyskovo kdyby

Druhým nejlepším mužem sobotního závodu byl Tomáš Mikyska na 33. místě. I když se do cíle vůbec nemusel dostat. „Poslední kolo bylo hrozné, myslel jsem, že na trati umřu,“ přiznal vyčerpaně. Až 43. běžecký čas dává jeho pocitům za pravdu. Oproti většině ostatních biatlonistů začal po operaci opět naplno trénovat až během podzimu. „Zajímalo by mě, jak by výsledek vypadal, kdybych se v létě nezranil,“ dumal. Do stíhačky nastoupí s dvěma a půl minutami ztráty na nejlepší. „A mám ze dvou závodů po sobě respekt, protože trať je tady opravdu těžká.“

Štvrteckého nejtěžší sprint

Jakub Štvrtecký prožil strašidelný úvod závodu, když první dvě rány poslal mimo terč. „Jsem naštvaný, vůbec nevím, kde byly. Přitom jsem se cítil na střelnici dobře.“ Na stojce přidal další chybu a do stíhacího závodu vyrazí z 41. místa. V mezičase musí především nabrat síly. „Byl to pro mě asi nejtěžší sprint v životě. Nechal jsem na trati úplně všechno. Kdyby to nebylo doma, tak se tolik nezmáčknu,“ říkal. Bohužel pro něj je start stíhačky opět až ve večerních hodinách. „Víc mi totiž vyhovují závody dopoledne, kdy se člověk nasnídá a hned jde na to. Tohle je takové čekání na smrt.“

Marečkova očekávání

O těsné dvě sekundy se vešel do stíhacího závodu i Jonáš Mareček na 58. místě, který jako novoměstský rodák prožil premiéru na zcela domácím šampionátu. „Byl jsem na tom opravdu špatně, takže jsem diváky ani moc nevnímal a spíš jsem si závod protrpěl,“ litoval. Od nepříjemného pocitu na trati se odvíjel i nejistý výkon na střelnici. „Hrozně mě to mrzí. Na tréninku jsem střílel perfektně a běhalo se mi skvěle. Měl jsem proto velká očekávání.“ Ta se však nenaplnila.