Povedený závod vám musel zlepšit náladu, ne?
Určitě. Ale už se trochu bojím radovat se, protože člověk nikdy neví.
Do televizního mikrofonu jste řekla, že si připadáte jako na houpačce. Takový pocit v posledních týdnech máte?
Vždyť je to vážně jako na houpačce. Bohužel nevím proč. Což mě znepokojuje.
Těsný boj o stupně vítězek. Bezchybná Jislová byla v hromadném závodě pátá |
Pravda, po čtvrtečním sprintu jste působila nebývale bezradně.
Já neměla zrovna nejlepší období, a ten sprint byl takovým posledním hřebíčkem ke zhroucení se. Nebudu lhát, že to byly lehké dny.
Co pak pomohlo? V minulé sezoně jste se po špatných dnech nahazovala zpět i studiem, například na mistrovství světa v Pokljuce.
Tu školu mám pořád, ještě píšu diplomku. Tak jsem se snažila mé myšlenky od biatlonu trochu odvést. Během těch dvou nezávodních dnů jsem toho napsala docela dost. Snažila jsem se vytěsnit sprint z hlavy, což mi moc dobře nešlo. Ale chtěla jsem být směrem k nedělnímu hromaďáku otevřená, abych do něj nešla negativně naladěná a abych byla připravená přijmout to, co přijde.
V neděli jste zaznamenala pátý běžecký čas, i po trestném kolečku na střelnici jste na trati předjížděla nejednu biatlonistku. Tentokrát jste se tedy musela běžecky cítit komfortně.
Jo, neděle byla super. Měla jsem i dobré lyže, což bylo taky fajn. Nemyslím si, že bych udělala něco jinak než ve čtvrtek, ale bylo to najednou o 300 procent lepší.
Nemohlo předtím ve sprintu hrát roli i to, že po třech trestných kolečkách na vás i na trati padla určitá psychická deka? Protože ani sprint jste nerozjela špatně.
Jenže já nejsem takový typ. Jsem - nebo byla jsem - bohužel zvyklá střílet docela špatně a potom bojovat na trati. Kolikrát mě i horší střelba nakopla, že jsem si řekla: Na střelnici jsi to nezvládla, tak aspoň makej na trati, ať z toho aspoň něco je. Ale ve čtvrtek mi fakt došlo a myslela jsem si, že třetí kolo snad ani nedojedu do cíle.
Pokažený sprint Davidové, úspěch Jislové. Ve Francii vyhrála Röiselandová |
Takový den blbec potká i jiné hvězdy. Vezměte si Francouzku Chevalierovou-Bouchetovou, která v Hochfilzenu dojela v červeném čísle vedoucí závodnice disciplíny ve sprintu šedesátá. A ještě hůř je na tom Tiril Eckhoffová, která teď z Francie raději odcestovala předčasně domů, aby podle svých slov znovu nahodila tělo.
Já vím, ten můj případ není ojedinělý, to beru. Spíš mi tady při sprintu připadalo zvláštní, že se necítím úplně v pohodě na trati, kde jsem se vždycky cítila dobře. Tím těžší to pro mě bylo přijmout. Měla jsem pocit, že třeba už opravdu nebudu běhat tak rychle jako loni.
PROGRAM: Přehled závodů v biatlonové sezoně |
A v neděli jste si ho zase vyvrátila.
To je ale právě ono, že je to nahoru dolů.
Probíráte tuto houpačku s koučem Egilem Gjellandem?
Jasně. Bavili jsme se o tom hlavně po sprintu, protože z něj jsem byla fakt špatná. Říkal mi, že ještě rozebere, co všechno jsme dělali. Ale letos jsem udělala v přípravě všechno, co jsem měla. Loni by se tam občas našly v tréninku nějaké malé výpadky, letos jich však bylo mnohem míň. Tím zvláštnější je, že výkony nevypadají tak, jak bych si představovala.
Markéta Davidová se v cíli hromadného závodu žen v Le Grand-Bornand sklání k Jessice Jislové,
Důležité je přinejmenším vědomí, že pokud se vám střelba a běh sejdou, můžete se pohybovat i na nejvyšších příčkách jako hned v prvním závodě v Östersundu. A že i vaše střelba je celkově lepší než v minulé sezoně.
To zatím je, cítím se na střelnici líp a pokud mi to sedne, jsem schopná střílet i o něco rychleji než loni. O zrychlování položek se snažím, i když to nejde tak rychle, jak bych si představovala. Každopádně k mým výsledkům jsem teď taková opatrná. Nikdy nevím, co mě čeká.
Jaké máte nyní nejbližší plány? Středeční vyhlášení Sportovce roku a odjezd za tréninkem?
Přesně tak. Loni se mi líbilo, že jsem o téhle pauze někam zmizela. Vždycky se těším domů, jenže pak jsem z toho i ve stresu. Všichni mě dlouho neviděli, teď mě chtějí vidět a já tyhle situace zvládám hůř. Po Vánocích tedy nejspíš odjedu do Obertilliachu.
