Jislová: Hůlky se boří, stojí to hodně sil. Možná si je příště rozvrhnu jinak

Když byla v prvním pohárovém kole finišmankou české smíšené štafety, přivezla ji Jessica Jislová v Östersundu do cíle na cenném 5. místě. Ve středu v zahajovacím závodě mistrovství světa projela cílem čtrnáctá. Na stejném místě, na jakém štafetu od Markéty Davidové přebírala.

„V podstatě jsem až na první tři rány vestoje spokojená,“ popisovala 29letá biatlonistka. „Ty nebyly tak vypracované, jak bych si představovala. Opravila jsem je, ale byl to vztyčený prst, abych začala dávat víc pozor i směrem k dalším závodům.“

Jak vám bylo, když česká štafeta po prvním úseku předávala na 21. místě?
Není to nic příjemného, ale každý tady máme svou vlastní práci, kterou musíme odvést. Je v podstatě jedno, co předtím udělají naši kolegové, protože vy musíte chtít za každé situace odvést to nejlepší. Věděla jsem, na jakých pozicích se pohybujeme, a jen jsem doufala, že mi Markéta (Davidová) předá v kontaktu s nějakými lidmi, se kterými bych mohla po trati jet. Což se povedlo. Pak už jsem se snažila na umístění spíš nemyslet.

Francie má první zlato na MS, vyhrála smíšenou štafetu. Čtrnáctí Češi se trápili

Vezměme to tedy jinak: Co vám váš výkon ukázal směrem k pátečnímu sprintu a dalším závodům? Ať už z pohledu běhu, střelby nebo i nepříjemných deštivých podmínek.
Samotný déšť mi nevadil. Ta trať je ale hodně těžká. Budu doufat, že se do toho sprintu trochu změní, protože jet po ní stojí hodně sil. Nerada bych na stejném podkladu odzávodila ještě i všechny ty kilometry, které nám na šampionátu zbývají. I tréninky jsou těžší, než by si člověk přál. Takže doufám, že se počasí malinko umoudří a trať bude pevnější.

Boří se?
Hůlky se hodně boří, ten sníh je tak moc hluboký, že na něm musíte pracovat nohama trochu jinak, než jste zvyklí. Nejhorší je to v nejprudší části kopce, kde kroky musíte dělat hodně veliké, což stojí další síly. Možná bude potřeba, abych si je příště rozvrhla trochu jinak, aby mi zbyly i víc ke konci závodu.

Jessica Jislová opouští střelnici

Jak se servismanům podařilo připravit vám lyže?
Nejsem si úplně jistá. Tím, jak je trať hluboká, jsou sjezdy pomalé, protože se musíme prorážet skrz ten sníh. Nejsem schopná říct, jaké mé lyže byly. Půjdu se poradit se servismany do kamionu.

Vaše první položka byla suverénní a bezproblémová, zato při stojce jste potom musela tři rány opravovat.
Ta stojka byla vlastně také suverénní, jenže až od čtvrté rány. Začátek byl naopak moc uspěchaný, rány byly trochu nedopracované ve finální části spouštění. Až jsem těmi chybami byla překvapená. Myslela jsem, že mi i tyhle rány budou padat. Tak jsem potom musela maličko zastavit, trochu si vynadat a začít dávat pozor.

MS v biatlonu

příloha iDNES.cz

Byla jste před startem nervózní?
Nebyla. Tipuju, že to ještě někdy přijde, možná až tribuny budou ještě narvanější než dnes. (Přišlo 20 200 diváků.) Ale byla jsem celkem klidná.

Co jste říkala všem těm tisícům moknoucích fanoušků?
Dost je obdivuju. Nejsem si jistá, jestli bych tohle byla schopná zvládnout, celý večer tady v dešti stát a fandit takhle naplno. Moc jim za to děkuju a jen se těším, až dorazí i další dny a užijeme si tu krásnou atmosféru.

Hodně vnímáte při závodě jejich podporu?
Na trati se od toho oprostit nedá, protože fanoušci jsou hodně blízko. Z poslední tribuny při příjezdu na střelnici se nás skoro mohou dotknout. Ani bych se nechtěla od jejich fandění oprostit. Ženou nás dopředu. A jak říká Egil (trenér Gjelland), ti lidé jsou tu pro nás a přišli proto, aby nás hnali dopředu. Za což jsem jen ráda. Jen na střelnici se snažím ten křik nevnímat, a to se mi dnes povedlo.

Kdo všechno z vaší rodiny za vámi přijel?
U nás to funguje tak, že nikdo tady nemá zajištěné ubytování, takže se mi tu rodinní příslušníci a kamarádi točí. Mám to hezky rozvržené, že každý den tu někdo je.

Mikyska: Byl jsem nervózní, že nejsem nervózní

Druhý úsek smíšené štafety dostal na starosti Tomáš Mikyska, který je známý tím, že si z ničeho nedělá příliš velkou hlavu. Že by ho porazila myšlenka startu na domácím MS? Ani to u něj neplatilo. „Je to závod jako závod. Nestresuju se tím. Spíš jsem byl nervózní z toho, že nejsem nervózní.“

Pokud na něj přece jen nějaká nervozita dolehla, zbavil se jí po povedené střelbě vleže, kterou zvládl bezchybně za 25 sekund. Když s bouřícími tribunami v zádech opouštěl střelnici, dopřál si i dobře viditelný spokojený úsměv.

Na druhé položce už vady našel: „Mrzí mě první rána, byl jsem na terči dobře, ale vzal jsem si za spoušť a někam jsem tu ránu ucápl.“ Ovšem trápila ho především náročná trať, změklá vysokými teplotami a deštěm. „Sníh se hrozně bořil, v některým místech jsem skoro stál na místě. Kvůli tomu jsem najížděl na střelnici s mnohem vyšší tepovkou než normálně.“

Přesto může být se svým představením na úvod mistrovství spokojený. Vždyť uplynulo pouhých pět měsíců od momentu, kdy si na letním mistrovství světa v Osrblie zpřetrhal zkřížené vazy v koleni, musel na operaci a jen pomalu se dostával zpět do tréninku.

„Věřil jsem, že se stihnu do Nového Města vrátit, ale bál jsem se, že se nenominuji do sestavy,“ přiznal. Už od návratu do poháru po Novém roce ukazoval, že neztratil nic ze své střelecké formy a postupně se zlepšuje i běžecky. „Na to, v jaké jsem byl situaci, je forma stoprocentní. Ale pokud bych to zranění neměl, byl bych na tom mnohem lépe. To se bohužel nedá dohnat za dva měsíce tréninku.“