„Seděl jsem vedle něj, a když řekl, že cílem je olympiáda, tak jsem se štípal pod stolem a říkal si, že s tímhle bláznem nebude úplně jednoduchá spolupráce.“
Kouč Ginzburg však svým nadšením nakazil hráče, realizační tým i fanoušky a zařídil reprezentantům dlouhé období hojnosti, ozdobené šestým místem z mistrovství světa, sedmým z mistrovství Evropy a zdárnou kvalifikací na olympijské hry do Tokia.
Po deseti letech změna. Ginzburg končí v roli hlavního kouče basketbalistů |
Co tak výjimečného přinesl?
„Přišel jako neskutečný vizionář, nastavil cíle, i když se mu lidi smáli,“ ohlíží se pivot Ondřej Balvín. „Nebojí upozadit sám sebe, nechává hráče, aby byli duší týmu.“
Kapitán Vojtěch Hruban přidává: „Viděl v nás to nejlepší, věděl, čeho jsme schopní, přitom trenéři občas hledají, co by mohli zkritizovat. Jeho přístup byl lidský, věděl, že nás nemusí kopat do zadku. Měli jsme nadstandardní vztahy.“
Rodák z Tel Avivu nejprve musel přivyknout specifické české mentalitě, nastoupil jako první výrazný zahraniční trenér do tuzemského sportu, po bližším seznámení však se svěřenci utvořil pevné pouto.
„Na mistrovství Evropy v roce 2015 jsme postoupili až po posledním zápase v Maďarsku, na cestě zpátky jsme strašně slavili,“ vypráví Tomáš Satoranský.
„Tam jsem si uvědomil, že Neno prožívá hru s námi, nezapomenu, jak nám na benzince naléval vodku. Věděl jsem, že je jeden z nás.“
Loučící se Ginzburg smeká před Janstou: Ať mu postaví na Václaváku sochu! |
Čechem se skutečně stal v roce 2020, kdy získal tuzemské občanství. „Párkrát se mě i v Izraeli ptali, komu fandím víc. A já fandím Česku,“ zdůraznil ve středu pohnutým hlasem a se slzami dojetí v očích.
Federace mu přichystala půlhodinový dokument s příznačným názvem Mission: Neno, sezvala novináře i trenérovy spolupracovníky do kinosálu a zajistila mu více než důstojné rozžehnání. Jaký rozdíl proti smutné klauniádě v podání hokejového svazu, když se snažil okatě zbavit Kariho Jalonena.
V jednu chvíli se Ginzburg odmlčel, aby zavzpomínal, co mu z deseti let u národního týmu nejvíce utkví v paměti, a odvětil: „Na začátku nás neznal nikdo. Satoranský chodil po městě a nikdo se s ním nechtěl vyfotit. A teď? Na plakátech vidíte Balvína, Bohačíka, Satyho... Lidé nás už respektují.“
Právě toto národní nadšení, které vyvolalo především šesté místo z MS 2019, zůstane hlavním Ginzburgovým odkazem. K tomu dokázal tým stmelit, naladit do pohody, vybrat správnou strategii.
Na Čechy se netlačí, pivo funguje. Ginzburg o devíti letech u reprezentace |
U českého basketbalu dál zůstane, v zatím ještě ne zcela specifikované roli konzultanta bude dohlížet především na mládežnické reprezentace. Hlavní pozici však poté, co mu po sezoně skončila smlouva, přepouští nástupci. Ten bude představen v pátek, podle informací MF DNES jde o Španěla.
I Ginzburg cítí, že národní tým potřebuje nový impulz. Češi za měsíc začnou předkvalifikaci o postup na hry do Paříže, následně budou bojovat o účast na EuroBasketu 2025.
„Končí etapa spolupráce s trenérem, který dovedl národní tým tam, kde jsme ani nedoufali, že by mohl být,“ shrnul předseda ČBF Miroslav Jansta. „Začínal jako občan Státu Izrael, končí jako Čech.“