„Říkal jsem si, jestli to nebyla falešná forma. Snad ne. Vyšlo mi to nad očekávání,“ hodnotil svůj výkon Farský, považovaný nyní za jednoho z největších favoritů.
Formátu soutěže rychle přišel na chuť. Čtyřiadvacet hráčů je rozděleno do čtyř skupin po šesti, ve skupinách hrají každý s každým. Tři nejlepší jdou do finálových skupin v Čechách a na Moravě. Následuje play off o pořadí.
Právě jedenadvacetiletý Farský má pro tuto soutěž ideální předpoklady. Dokáže dynamicky najíždět pod koš i vystřelit z dálky. Zápasy se hrají buď do pěti bodů (jeden koš je za jeden bod, úspěšná střela zpoza trojkového oblouku za dva body) nebo na čtyři minuty. Specifikou turnaje je, že hráč má na jeden útok jen čtyři driblinky.
Farského „posazení“ Tomáše Vyorala na zem patřilo k nejefektnějším okamžikům pondělní skupiny v Ostravě. Obyčejně by po něm zajásal kotel fanoušků, a faktem je, že tahle soutěž by se do bouřícího kotle i hodila. Třeba jako když se před osmi lety podobného klání na americkém Alcatrazu zúčastnil bývalý ligový hráč Lukáš Kraus. S pomocí diváků a konferenciéra se tehdy na známém ostrově odehrála velká show.
O tu jsou hráči probíhající 1ON1 kvůli karanténním opatřením ochuzeni. Hrají pro webové kamery a pár členů doprovodu a personálu. Jinak je „sledují“ prázdné sedačky.
„Hrát v prázdné hale bylo hrozné. Basketbal dělám proto, abych pobavil diváky. I tak jsem svoji účast bral jako závazek. Mohl jsem je bavit prostřednictvím internetového přenosu. Dal jsem do hry všechno,“ řekl Farský.
Jeho finta proti Vyoralovi přímo nabízela zakončení s výskokem a drtivým zárazem míče do obroučky, nad čímž by fanoušci zaplesali. Brněnský šikula si ale není jistý, že by se k němu vyburcoval, i kdyby obecenstvo měl přímo za zády.
„V tom zápase jsem už moc neměl nohy,“ přiznal, že průběh turnaje mu po karanténě dal zabrat. „Myslel jsem si, že jsem dobře připravený, ale tahle soutěž, ač se to nezdá, je hodně náročná,“ zjistil.
Nejvíc se tedy soustředil na to, aby dal snadný koš, navíc soupeřova pádu si všiml až při samotném zakončení. „I když fanoušci nejsou přímo v hale, ale jen u obrazovek, rád pro ně udělám parádičku. Tady jsem byl ale hlavně rád, že jsem dal koš,“ dodal zručný basketbalista.
Na hecování nejsou ještě hráči ve formě
Hra jednoho proti jednomu je plná osobního kontaktu a fint, což může mezi soupeři přinést hecování, peprné poznámky či různá vítězná gesta po povedených akcích. V počáteční fázi české soutěže 1ON1 však takové věci k vidění nejsou.
Jedním z důvodů jsou chybějící fanoušci, pro které se vyhecovaná show dělá. Farský nabízí ještě jeden důvod: „Nikdo z nás jsme nebyli moc v hale a nikdo si nebyl zcela jist vlastními dovednostmi. Proto tam bylo víc pokory a soustředění na výkon jako takový. Dělali jsme různé srandy, ale že bychom se snažili jeden druhého rozhodit, tak to ne. Kdyby to bylo v polovině sezony, kdy jsou všichni ve své top formě, asi by tam hecovačky byly,“ odhaduje brněnský střelec.
Do českého finále už si postup zajistili Ondřej Sehnal a Michal Mareš (oba USK Praha), Ladislav Pecka a Dalibor Fait (oba Ústí nad Labem), Kamil Švrdlík (Pardubice) a Šimon Ježek (Děčín), na moravské straně spolu s Farským pokračují Filip Šmíd (Ostrava) a Matěj Svoboda (Svitavy). V pondělí se rozhodne o poslední trojici.
Důležitější je zde útok, ne obrana
S brněnským týmem Farský sice absolvoval poctivý kondiční trénink, ale míč v ruce držel jen občas doma ve Slaném a jednou si byl s kamarády zahrát v Praze na venkovním kurtu na Folimance. „Proto jsem byl zprvu nervózní. Nevěděl jsem, co čekat,“ přiznal.
V Ostravě brzo ukázal, že v rámci české ligy nebyl za minulou sezonu zvolen hráčem s největším zlepšením jen tak. Přestože nehrává streetball ani basketbal tři na tři, rychle se naučil, jak si počínat.
Jeden ze zápasů vyhrál téměř výhradně střelbou z větší vzdálenosti, jeden najížděním na koš. Dokázal se přizpůsobit a hlavně uspět, ať soupeři „lehal“ do těla sklopenou hlavou nebo se kolem něho s dostatečným odstupem rozhodl hbitě proskotačit.
„Taktika při 1ON1 je specifická. Úplně neplatí, že co klukům vychází během sezony v pětkovém basketbalu, musí jim jít i tady. Třeba Filip Šmíd - se vším respektem - není vyložený střelec, a tady dal mnoho těžkých střel,“ podotkl Farský.
Jan Švandrlík (vpravo) z Opavy v turnaji jeden na jednoho brání Radka Farského z Brna.
Vypozoroval také, že na rozdíl od týmového basketbalu, kde musí dominovat obrana, je v individuálním souboji důležitější útok. A tak střílel, když cítil, že mu to jde, nebo najížděl, pokud viděl u soupeře slabinu v jeho nohou.
„Důležité však bylo i tyto varianty střídat. Aby můj protivník nevěděl, co čekat,“ řekl Farský.
Pokud by 100 tisíc vyhrál, dal by část peněz do klubové kasy, za část by jel na dovolenou a část by investoval do své přípravy.
Finále se hraje 4. června.
