Kdy zase začnou sbírat úspěchy? Jaké bylo zahrát si proti svému o devět let mladšímu bratrovi? A proč by chtěl povečeřet s anglickou královnou, jak se nedávno svěřil v klubovém videodotazníku?
„Napůl to byl vtip, zároveň má můj obdiv. Ona je velká celebrita, a kdo může říct, že byl s královnou Alžbětou na večeři? Určitě by to byl pro mě zážitek, jen nevím, jestli bych pro ni byl dobrým společníkem,“ usmívá se sedmadvacetiletý děčínský lídr.
Líbilo by se vám, kdyby Česko bylo království?
(Smích) To si asi úplně nedokážu představit, ale přiznám se, že rád koukám na seriál Koruna (životopisný seriál o vládě královny Alžběty II.). Je to opravdu zajímavé.
Zajímáte se o politiku?
To úplně ne, člověk si něco přečte, ale zase úplně do toho nezabrušuju. Že bych byl expert, to vůbec.
V dotazníku jste také uvedl, že za deset let se vidíte v Bílém domě. Předpokládám, že to již byla čirá recese.
Člověk má říct první, co ho napadne. A tohle je téma, které po světě teď lítá, takže mě první napadlo.
Trump, nebo Biden?
To radši nic. Nemám úplně informace. Na každého se něco najde, ale nedokážu to říct, nejsem do toho zasvěcený.
Z dalších dvou možností jste vybral Real, Barcelonou prý pohrdáte.
Realu fandím od mládí, volba byla jasná. Barcu jsem nenáviděl, všichni ti hráči mi tam přišli hrozní. Postupem času dokážu ocenit i kvality hráčů Barcy, ale jinak zůstávám velkým fanouškem Realu.
Válečníci z Děčína přemohli covid. Nelapali jsme po dechu, říkal Šiška |
Takže je jasné, na koho z dvojky Messi–Ronaldo ukážete.
Samozřejmě. Kdybych na to koukal objektivně, tak Messi má větší talent než Ronaldo, na něm je sympatické, že to má víc vydřené. Musel na tom víc makat, to mi přijde cennější. Ale oba jsou neskuteční v tom, co předvádějí. Jsem rád, že žiju v jejich době. Velký respekt!
Sledujete fotbal?
Hlavně mistrovství světa a Evropy, Ligu mistrů a velké kluby. Když už se podívám na českou ligu, tak spíš proto, že jsem velký fanoušek Sparty. Taky odmalička.
Trpíte jako sparťan?
Poslední roky docela jo, ale letos to jde celkem nahoru, snad už čeká sparťany zase dobré období.
Kdybyste nebyl basketbalista, tak byste chtěl být astronautem. Zajímá vás vesmír?
Docela ano. Třeba jsem teď hodně sledoval nedávné přistání robotické sondy na Marsu. Zajímám se o to.
Vy jste letos raketově vystřelil v pořadí střelců NBL, co stojí za vaším progresem?
Souhra více věcí. Patřím už ke zkušenějším hráčům, v týmu jsem třetí nejstarší, takže to s tím tak nějak přichází. Ale je to i velká zásluha spoluhráčů, kteří mi věří a nachází mě v dobrých pozicích. A samozřejmě trenéra, který se mnou intenzivně pracuje a dává mi hodně prostoru.
Není to přitom tak dlouho, co s vámi Děčín ukončil smlouvu a vzal vás zpátky, až když přišel o Tomáše Vyorala.
To je život sportovce, nikdo není nedotknutelný. Žádná zášť z mé strany tam nikdy nebyla. Já věděl, co je k tomu vedlo. Jsem rád, že mě potom kontaktovali.
Začal jste pak dělat něco jinak?
Člověk se pořád snaží dělat něco nového, když děláte pořád to stejné, těžko budete úspěšný. Musíte sledovat nové techniky tréninku, abyste byl co nejlepší. Snažím se zdokonalovat každý den. Jsem zkušenější, vyhranější, to taky hraje roli.
Jak vám ale bylo, když jste od Děčína dostal košem?
Určitě nic příjemného. Končila mi smlouva, trošku jsem s tím počítal, měl jsem i jiné nabídky. Uvědomuji si, že jsem tenkrát nehrál tak dobře, jasná jednička tu byl Tomáš Vyoral, přes něj bylo těžké se dostat. Chtěl jsem i větší roli třeba v jiném týmu, nebral jsem to nějak špatně. Nebyl jsem uražený.
 |
Jak to, že vás stihli vzít zpět?
Vlastně byla docela náhoda, že jsem ještě neměl podepsáno jinde. Jednal jsem už s jinými kluby, ale nakonec to dopadlo takhle.
Ve zmiňovaném dotazníku jste si také šťouchnul do reprezentačního trenéra Ginzburga, že vás ještě nepozval do národního týmu. Tak proč vás tedy nepozval?
To nevím. Samozřejmě těch hráčů na moji pozici je strašně moc, nemluvím vůbec o Tomáši Satoranském, to je úplně jiná liga, ale je tam i hodně dalších zkušenějších hráčů, nebo naopak mladších perspektivnějších. Přesto doufám, že třeba jednou šanci dostanu, abych mohl ukázat, co ve mně je. Zahrát si národní tým je určitě jeden z mých velkých snů.
Vaším oblíbeným hráčem v NBA je obranář Jrue Holiday. Proč?
Právě proto, že to je jeden z mála hráčů NBA, který se snaží i bránit. I v soukromém životě je to skromný kluk, dává peníze na charitu, je mi sympatický.
Sám jste známý nepříjemným až dotěrným stylem obrany. Vytočil jste tím už někoho?
Děčín je známý tím, že hraje tvrdě, občas je nám to vyčítáno, ale kvůli tomu tak nepřestaneme hrát. Samozřejmě někdy kvůli tomu nějaký řeči jsou, hlavně v play off. Máme to nastavené tak, že protihráč je v tu chvíli nepřítel a jdeme do toho ostrými (smích).
Děčín v minulé dekádě patřil k české elitě, kterého úspěchu si nejvíc považujete?
Rozhodně posledního ligového stříbra. Byl jsem u dalších dvou, ale to poslední je nejcennější. Měl jsem důležitou roli v týmu, a navíc v té sezoně to s námi nevypadalo dobře. Měli jsme 11 porážek v řadě na konci základní části, nikdo netipoval, že bychom vůbec přešli přes čtvrtfinále, a my nakonec došli až do finále. Jeden z nej okamžiků mé kariéry!
Jak vzpomínáte na strůjce tehdejších úspěchů trenéra Pavla Budínského?
Jen v tom nejlepším. Taky mezi námi sem tam nějaký konflikt byl, ale dal mi šanci, hodně mi dal celkově, vytáhl mě z Brna do top klubu v Česku. Dostal jsem od něj hodně prostoru. Překvapilo mě, že po něm od té doby ještě nesáhl jiný klub, ale určitě o něm ještě uslyšíme.
Jak s odstupem času hodnotíte jeho podivný konec v Děčíně?
Bylo to žhavé téma, každý je ale nahraditelný, nikdo nemá nic jistého. Dodnes přesně nevím, co za tím bylo. Asi to nebyl jen jeden důvod, každý má prostě svého nadřízeného a každý může být vyhozený.
Nedávno jste si poprvé zahrál proti bratrovi, který je o devět let mladší a nastupuje za Ostravu. Jaké to bylo?
Specifické. Zážitek. Jeden z nejkrásnějších v kariéře. Naši mě měli docela brzo, nevím, jestli jsem byl vůbec plánovaný. Brácha už asi jo.
Na body jste ho porazil. Dobíral jste si ho potom?
To ne, pro bráchu to tehdy byla premiéra mezi chlapy. Vrátil se po zranění, měl to těžké. Dobírání bude až po kariéře.
Komu fandili rodiče?
Na to jsem se ptal taky, ale nedokázali mi odpovědět. Ale určitě to prožívali hodně, možná ukápla i nějaká malá slza.
Prosadí se jako vy?
Věřím, že jo. Když se mu vyhnou zranění a bude ho basket dál bavit, tak určitě neřekl poslední slovo. Má talent, jen musí ještě trochu zapracovat na rychlosti. Podle mě to může dotáhnout daleko.
Jak se dokážete nažhavit na zápasy v sezoně bez diváků?
Nějak jsem si na to zvykl. A když koukám v televizi na basket s diváky, už mi to přijde spíš divné. Bohužel doba je blbá, fanoušci ke sportu patří, bez nich to není ono. Je těžké se občas namotivovat, zvlášť v Děčíně, kde z diváků hodně čerpáme. Máme je nejlepší v Česku, určitě nám chybí. Ale stěžovat si nechci, v téhle době to nemá nikdo lehké. Lidi přicházejí o práci, takže já nebudu brečet, že hrajeme bez diváků. Doufám, že se vrátí co nejdřív.
Jsou zápasy méně ostré než s nimi? Někdy to tak vypadá, a to nejen v basketbalu.
Něco na tom je. I když si člověk říká, že do toho půjde naplno, tak s diváky je to jiné. Dokážou vytvořit takovou atmosféru, zvlášť tady v Děčíně, že ani nemůžete polevit, prostě vám to nedá. Takže tahle doba se jistě projevuje i na kvalitě zápasů.
Děčín už není na basketbalovém výsluní, jen přechodně?
Doufám v to. Došlo k velké generační obměně kádru, šanci dostali mladí hráči. Určitě to ale nebude o tom, že tady teď čtyři roky budeme budovat nový tým, chceme se vrátit na špičku co nejdříve.
Zůstanete v Děčíně dlouhodobě a bude váš dres viset v hale vedle trikotu legendy Jakuba Houšky?
Nevím. Moc se nekoukám do budoucnosti. Jsem typ člověka, co nevydrží moc dlouho na jednom místě, ale těch šest let tady uteklo jako voda a uvidíme, co mi život přichystá. Kouba tu byl patnáct, takže kdybych si měl teď představit, že bych tu byl ještě devět let, přijde mi to nereálné. Ale ono to všechno tak rychle utíká, takže uvidíme.
