Hned na začátku rozhovoru Yedidia Rapaport ujistí: „Nejsem diplomat. Uslyšíte můj názor tak, jak si ho myslím.“
V tomto duchu tepe vlastní klub, s nímž chtěl v NBL bojovat o medaile, ideálně o tu nejcennější. Místo toho je vyřazení ve čtvrtfinále nejhorším výsledkem za tři roky, co se v Basketu Brno angažuje. Po čtvrtém a třetím místu požadoval daleko víc.
Proč to nevyšlo?
Myslím si, že možnosti, které jsme v této sezoně dali kouči (Lubomíru Růžičkovi) a realizačnímu týmu v podobě hráčů, byly ohromné. Investovali jsme opravdu hodně. OK, jsem si vědom toho, že peníze nehrají na hřišti, tam hrají hráči, ale přesto – za peníze, které jsme v této sezoně vydali, a za hráče, které jsme angažovali během posledních pár měsíců, máme čtvrtfinále, což je neuvěřitelné selhání. V mém prvním roce jsme bojovali o medaili a těsně nám unikla, v tom druhém jsme ji už loni získali. Letos jsme se ani nepřiblížili. To je důvod, proč o sezoně mluvím takhle.
Americké akvizice v brněnských barvách (s míčem Sir Dominic Pointer) předváděly během čtvrtfinále proti Opavě pohledné individuální akce, ale bez týmového efektu.
Mluvíte tak o sezoně jako o celku? Protože pokud se na uplynulý ročník v brněnském podání podíváme podrobněji, tak vidíme, že mužstvo skončilo druhé v Českém poháru a z druhé příčky šlo i z nadstavby do play off.
To není ten hlavní cíl. To není věc, kterou chcete, když přijde den zúčtování. Měl byste být v dobré formě, když jde do tuhého, a pak to ukázat. My jsme se mohli ukázat mnohem, mnohem lépe. Nebyl jsem si jistý, ale myslel jsem si, že je v našich silách vybojovat double.
Cítil jste velkou šanci, když Nymburk není v obvyklé mistrovské kondici a liga je otevřenější než kdy jindy?
Během sezony jsem měl po krk úvah o tom, jestli Nymburk je nebo není slabý. Nestarám se o to. Zajímám se o to, abych byl dobrý já. Takže všechno, o co jsem byl požádán trenérem a generálním manažerem, jsem poskytl. Výsledek je výsledek.
Růžička: Měl jsem být důraznějšíNejlepší formu měl Basket Brno v základní části NBL, kterou prošel s bilancí výher a proher 17:5. V nadstavbě se zhoršil na 8:6, ve čtvrtfinále vypadl s Opavou poměrem 2:4 na zápasy. „Změn v týmu bylo až moc. Měl jsem být důraznější ve snaze zachovat kostru sestavy, která uhrála první místo po základní části a druhé po nadstavbě,“ soudí zpětně kouč Lubomír Růžička. „Přišli kluci s dobrým renomé, ale na basketbal, který jsme produkovali, si nezvykli. Vytratila se týmovost, která nás zdobila. Konec sezony byl z naší strany hodně nepovedený. Nedávám to ale nikomu za vinu. S většinou příchodů jsem souhlasil. Tlak na posílení byl velký a zpětně vnímám, že to nebylo to nejlepší, co tým potřeboval,“ uvedl Růžička, vyhlášený v lize trenérem roku. |
Jestli tomu rozumím dobře, tak asi nebudete souhlasit s hvězdným Janisem Adetokunbem, lídrem Milwaukee, který po šokujícím vyřazení jeho celku v 1. kole play off prohlásil, že ve sportu neexistují selhání, jen kroky kupředu.
Se vším respektem k Janisovi, a to ho znám blíž než z koukání na basketbal v televizi, si myslím, že se mýlí. A řeknu proč. Ve sportu jste hodnoceni jen jediným měřítkem, a tím jsou výsledky. Každý si vás bude pamatovat podle toho posledního. Když mi někdo vypráví o tom, jak naše základní část byla skvělá, jak jsme byli v tabulce první a postoupili jsme do Final Four Českého poháru, tak mě to ještě víc nutí k přemýšlení o selhání. A když o něm mluvím, nesvaluji ho na nikoho kolem sebe. První s hlavní zodpovědností jsem já, pak přicházejí další. Nedívám se kolem sebe, na koho bych to hodil. S tímhle začínám u sebe.
Třeba s tím, že šlapající brněnské mužstvo, které ještě v březnu došlo do finále poháru, následně po příchodech několika zámořských posil přestalo fungovat?
Ve finále možná máte pravdu, že bylo problematické kádr tolik posílit. Výsledek to říká. Ale chci k tomu říct, že jako jeden z bossů jsem nepřivedl do Brna jediného hráče, který by tam byl bez souhlasu kouče a generálního manažera. Mimochodem když sezona začínala a my jsme začali stavět tým, řekli jsme si mezi sebou, že na přelomu prosince a ledna přijde první nový hráč. To byl Randy Culpepper. A že zhruba za dva měsíce, tedy do koncovky, přijde ještě jedna posila. Zahýbalo nám s tím zranění Danila Djuričiče, takže jsme rázem museli angažovat ne jednoho, ale dva nové hráče. Zařadit je do kádru je bezpochyby těžký job, uznávám. Nikdy není lehké vzít hráče dva měsíce před koncem sezony. To je práce, kterou musí udělat kouč, což já, jak víte, nejsem.
Miliardář a basketbalový fanatik z Izraele: Pro začátek z Brna udělám Nymburk |
Následující otázka se tedy přímo nabízí: bude kouče Růžičku tahle sezona stát místo?
Koncem měsíce budeme mít setkání s mým českým společníkem panem Nečasem, a jsem si jistý, že jedna z tří otázek, kterou budeme řešit, se dotkne pozice trenéra. Rozhodnutí uděláme potom společně, a do té doby ho nebudu předjímat. Smlouva kouči končí, to je pravda.
Tušíte už teď, jestli kádr po neúspěchu potká zemětřesení?
Věřím postupu, v němž odpovídá složení kádru filozofii kouče, takže ani v této věci nechci předbíhat. Pokud se mě zeptáte na můj názor, tak nevidím reálné, že by v kompletním počtu pokračovali Američané, které jsme měli. Stáli nás hodně peněz. V tom je sport nevyzpytatelný. Někdy dáš hodně peněz a nedostaneš nic, někdy hraješ low cost s mladými hráči a vyhraješ všechno.
