Místo závodění jen trénoval a připravoval se na návrat. Jeho čas nastal až nyní. Přesně po roce a na stejné akci.
„Nemuselo by to být špatné,“ přemítá devětatřicetiletý atlet před víkendovými boji o domácí halové tituly v Ostravě. „Mám malý tréninkový skluz. Ale tělo má svalovou paměť a techniku mám zažitou do morku kostí. Jen se zatím stále trochu peru s rychlostí.“
S podobnými návraty už má spoustu zkušeností.
Jeho kariéra je protkaná mnoha úspěchy, ale stejně tak i vleklými zraněními a pády. Získal celkem čtrnáct českých titulů, z halových mistrovství Evropy má dva bronzy a zlato z Paříže 2011. Kvůli problémům s achilovkami už ale taky málem ukončil kariéru, trápilo ho i koleno, často míval natržené svaly nebo jiné bolístky.
I před rokem byl ve skvělé formě a třikrát zaběhl čas, kterým by později v Istanbulu bral medaili. Jenže přišel zmíněný domácí šampionát, jeden špatný pohyb a konec nadějí.
O tituly i limity. Blíží se halové MČR: nechybí Staněk, vrací se Svoboda |
„Říkal jsem si, že osud má dost špatný smysl pro humor, jak mě pořád zkouší,“ ohlíží se. „Stalo se mi to hloupě, skoro mou chybou. Nejtěžší byly hned první dny. Místo běhání jsem jen sledoval ostatní a počítal, jak mi utíká další rok. Jak stárnete, ptáte se: Zvládnu se ještě jednou vrátit na podobnou úroveň? Právě tohle je na zraněních nejhorší. Jde z velké části o psychiku.“
Že by si ovšem řekl, že už toho má dost? Že by prohlásil, že na další snahu o comeback už nemá dost fyzických ani mentálních sil?
Ne, takový není jeho styl.
Petr Svoboda se chystá k rozběhu závodu na 110 metrů překážek na mistrovství světa v Eugene.
Svoboda je totiž vyhlášený bojovník. Jeho anglické motto, které si v obtížných chvílích opakuje, zní: Never give up. Nikdy se nevzdávej.
„Jde sice o klišé, vím. Ale fakt to tak mám,“ říká. „Můj pohled dost ovlivnila jedna situace. Bylo mi asi 24 let, byl jsem zase u doktora a potkal jsem tam jednu babičku. Ta mi krásně převyprávěla, že život je strašně krátký a ať si plním, co chci. Tak se jejími slovy řídím. Nechci jednou sedět v křesle a přemýšlet o tom, co by mohlo být, ale nebylo. Proto musím zkusit vše.“
Nevnímá ani často zlé komentáře, které se k němu dostanou.
„Občas mě mrzí, že mě lidi nechápou. Říkají, jak se o něco pořád pokouším, protože nemám do čeho píchnout. Tak to ale není. Bojuju, protože mám před sebou ještě sportovní cíle. Díky nim ani vlastně luxus, že bych mohl skončit, nemám,“ vysvětluje.
Ženou ho letošní olympijské hry v Paříži a v příští sezoně halové mistrovství Evropy v nizozemském Apeldoornu. Až tam, na akci, na níž slavil největší mezinárodní úspěchy, plánuje, že by kariéru uzavřel.
„Taková symbolika,“ říká. „Halová Evropa je pro mě totiž srdcovka.“
Český překážkář Petr Svoboda oslavuje vítězství v rozběhu a postup do semifinále halového mistrovství světa v Bělehradě 2022.
Proto celý loňský rok makal na návratu. A ne, ani tentokrát nešlo o nic snadného. Po osmi týdnech od zranění se pokusil trénovat, jenže jak bolavou nohu neměl ještě zcela v pořádku a podvědomě ji šetřil, přetížil si zdravou. A aby útrap nebylo málo, později dostal angínu a zánět průdušek.
„Dlouho jsem trénoval nahodile. Jeden týden ano, další ne. Bolesti mě zcela opustily až asi měsíc nebo dva zpátky,“ vypráví. „I z toho důvodu jsem s prvním startem dlouho otálel. Limit na březnové mistrovství světa v Glasgow mám, tak jsem chtěl vyběhnout, až si budu stoprocentně jistý.“
Což bude nyní v Ostravě.
