Titul, osobní rekord, nejrychlejší čas šampionátu. Asi panuje obrovská spokojenost, že?
Jo jo, spokojená jsem. Čas jde dolů, jsem ráda za každý progres. Popravdě ale pro mě o nějaké velké překvapení nejde. Vím, že jsem na to měla. Nepochybovala jsem a konečně mi to vyšlo.
Čtvrtkař Krsek se dostal v hale pod 46 sekund a má limit pro HMS v Glasgow |
Proč až nyní?
Nemoc. Před halou jsem chytla horečky. Jíst čtrnáct dní paraleny a do toho závodit, není ideální. Ale bylo to tak, že jsem se potřebovala vyběhat. Jak jsem ale říkala, i když se nedařilo, tak jsem věděla, že to ve mně je.
Zimní příprava tedy byla dobrá?
Jo. Na trénincích jsem běhala rychle. Jen mě tedy trápily ty horečky. A jestli mě něco můj trenér Honza (Volejník) naučil, tak jde o to, že musím věřit celému procesu. Nejít do závodu s tím, že jen nějak dopadne, ale musím být sebevědomá.
Dříve jste na halovém šampionátu běhala čtvrtky i dvoustovky. I v tomto jste se změnila? Více třeba dbáte na regeneraci?
Chtěla bych obojí běhat pořád. Ale bohužel už mi není dvacet, tak to nejde. I když je tedy pravda, že jsem se tady těšila spíš na dvoustovku. V sobotu jsem chtěla zaběhnout rychlý čas v rozběhu čtvrtky, abych si mohla dát v neděli ji. Dvoustovka mě hrozně baví, cítila jsem, že bych si i na ní mohla zlepšit loňský osobák. Ale bohužel jsem si sama sobě podkopla nohy a musela jít nakonec i v neděli čtvrtku.
Co jste chtěla ve finále oproti rozběhu vylepšit?
Rozběh jsem začala strašně pomalu, z toho se pak už moc vymyslet nedá. Takže ve finále jsem chtěla hlavně rychleji odstartovat a udržet to i ve druhé dvoustovce.
Což se vám podařilo. Vyhrála jste prakticky stylem start-cíl.
Byla jsem ráda, že jsem měla Terku Petržilkovou nad sebou. Věděla jsem, že ji musím rychle seběhnout, abych měla dobrý čas.
I druhá Petržilková si nakonec počínala velmi dobře a zlepšila si osobní rekord na 51,88. Jak vás to těší směrem ke štafetě na mistrovství světa v Glasgow?
Ke štafetě super. Čekala jsem to od ní. Říkala jsem si, že po takové venkovní sezoně, co měla, to přece v hale jen tak nenechá ležet. Jsem ráda, že se za mnou vytáhla. I třetí Terka Táborská běžela rychle (52,93), vzala mi juniorský rekord.
A to třeba ještě nestartovala další talentovaná Lurdes Gloria Manuel, která v Ostravě zvolila start na dvoustovce. Čím to je, že se česká čtvrtka tak posouvá?
Vůbec nevím. Možná jsme stanovily nějaký trend. Ale je to podobné i ve světě, čtvrtka je asi trendy disciplína.
S Petržilkovou jste se pak po závodě dlouze bavila a společně jste na mobilu sledovaly záznam. Co jste si říkaly?
Koukaly jsme, jak se tam Terka Táborská takhle dostala. Jak jsem byla vepředu, tak jsem vůbec nevěděla, co se za mnou děje. Terce Petržilkové jsem pak povídala, že se celou sezonu šetřila, aby mě tady porazila a nakonec jí to nevyšlo. (smích) Říkala jsem jí, že jí to nikdy nedám zadarmo, ať se netěší.
Petržilková si chválí, že ji žene, jak se vám chce vyrovnat. Posouvá ona i vás?
Je to tak. Nebudu lhát, že jsem z ní nikdy nebyla nervózní. Venku na mistrovství v Táboře jsem měla docela bobky v kalhotách. Ale jsem ráda, konkurence je potřeba, je dobře, že nejsem sama. Posouvá mě o krůček blíž světové úrovni.
Do Glasgow zbývá zhruba čtrnáct dní. Jak budou pro vás vypadat?
Už nepůjde asi o nic velkého. Pár ladících tréninků, které máme zajeté z loňska. A snad budu běhat rychle.
S jakými cíli do Skotska pojedete?
Běžet co nejlépe a probojovat se do finále. Jde o halu, bude těžké, chci se prát o každé místo. Ani štafeta nebude vůbec lehká. Čeká nás nejprve rozběh a až pak finále. Holky jsou mladé a halové čtvrtky jsou zrádné. Ale když se nám to povede, tak se může něco vyvrbit.
