Hodnocení zní skoro idylicky...
Ba ne. vím, že rezervy ještě mám. Třeba na srpnovém mistrovství světa v Paříži jsem chtěl skočit více. Jedenácté místo za 225 centimetrů nenaplnilo moje očekávání. Chtěl jsem do finále a vylepšit devátou pozici z halového šampionátu v Birminghamu. Ale času je ještě dost. Snad se mi přání jednou splní.
Jaký je u atletů přechod z juniorů mezi dospělé? Vám se povedl výborně!
Přechod byl až moc hladký. Ani jsem to sám vůbec nečekal. Super. Nevím, co k tomu dál říct.
Výkonnostně jste se dotáhl na zkušenější bratry Janků, další české výškaře. Jak s nimi vycházíte?
Kamarádsky. Tomáš si ze mě dělá srandu. Předstírá, že o mě čte nějaký škaredý článek v novinách a já mu na to většinou skočím. A Tomáš? To je přítel mojí sestry, vycházíme v pohodě. Ale když jedeme na závody, chci je samozřejmě porazit.
Jak se vám líbí spojení Jaroslav Bába a olympijské hry v Aténách?
Áčkový limit 230 mám ze sezony splněný, ale od začátku ledna musím prokázat opět výkonnost a potvrdit béčkový limit 227 centimetrů. Mám hlavní dva cíle. Halové mistrovství světa, které bude v březnu, a pak olympiádu.
Už o své první účastni na Hrách v Aténách přemýšlíte? Pro sportovce je to absolutní sportovní vrchol.
Ještě jsem na olympiádě nikdy nebyl, nevím, jak to tam chodí. Všichni budou co nejlépe připravení a já to udělám taky. Ostatní závody jsou olympijským hrám podřízené.
Mezi juniory jste v anketě Sportovec roku skončil za cyklistou Ditzelem na druhém místě... Co vy na to?
Jsem spokojený.
Co pro vás osobně znamená víc: medaile z velké soutěže, nebo vylepšený osobní rekord, jenž systematicky rok co rok posouváte?
Asi vylepšení osobáku, tím by přišly i ty medaile. Byli jsme na soustředění Kanárských ostrovech, začali jsme skákat a forma vypadá velice slušně. S krátkým rozběhem dávám kolem 220, halová sezona by mohla být hodně dobrá.
