Nepřetržitý pobyt v jedné domácnosti s manželem-trenérem v jedné osobě skýtá velká potenciální rizika. Obzvlášť, když okolní svět svírá pandemie, která přervala veškeré dění na sportovním poli a vynutila si i odložení olympijských her v Tokiu na příští rok.
„Zjistila jsem, že být s Mikem mi teď ještě více pomáhá, ačkoli jsme museli udělat nějaké změny,“ odmítá Barberová jakékoli roztržky.
Hotelové vězení triatlonového páru: 336 hodin spolu a krádeže jídla |
Změnami myslí především jasné oddělení sportovní přípravy a volna, neboť do provizorní posilovny to má z domu jen pět metrů chůzí.
„Abych si udržela profesionalitu, sestavila jsem si týdenní rozvrh, což bylo trochu jako návrat do základní školy,“ popisuje 28letá Australanka na webu Světové atletiky. „Ale velmi to pomohlo, rozlišil se trénink od volna, s Mikem trávím doma tolik času a je důležité, abychom si našli nějaký čas pro sebe.“
V rámci odreagování se oštěpařská šampionka z Dauhá věnuje své vášni - vaření, manžel zase nachází zálibu ve vyjížďkách na horském kole.
„Toto období není těžší nebo lehčí, je jen jiné,“ přemítá Mike Barber, který v časech koronavirové krize nezaujímá jen funkci trenéra, ale jelikož jeho žena nemá přístup ke kolegyním a obvyklým procedurám, zastává také roli spolucvičitele v posilovně a maséra.
„Klíčové pro nás oba bylo najít si čas na oddych. Jako trenér jsem využil ten čas k dobití baterií. Bylo to dobré pro mé mentální zdraví a stejně to vnímali i mí australští kolegové, se kterými jsem mluvil,“ prozrazuje.
Za rok v Tokiu chceme házet 70 metrů
Několikaměsíční útlum mezinárodních soutěží pak manželé vnímají jako příležitost zapracovat na věcech, na něž v běžném vytížení nezbývá prostor.
„Výhodou této pauzy je, že nám pomáhá udělat nějaké změny, které bychom jinak nebyli schopní udělat,“ uvědomuje si Barberová. „Házím teď hlavně kvůli zachování toho pohybu a spíše než na velké změny v technice, které jsou velmi riskantní, jsme se rozhodli soustředit více na sílu a obecnou atletickou přípravu,“ vyjmenovává.
Takový trénink vypadá následovně: kopání do ragbyového míče v přilehlém parku jako rozcvička, běhání na místním kriketovém hřišti, jóga na podlaze v obývacím pokoji a další zlepšování kondice s činkami, posilovací věží na dřepy a dalšími základními pomůckami.
„Jelikož se změnil celý harmonogram, máme šest měsíců na práci na základech, ke kterým se nedostanete, když jdete od sezony k sezoně,“ zdůrazňuje pozitiva Barber „Je to asi poprvé od roku 2013, co má Kelsey šanci zaměřit se 12 týdnů na dosahování její maximální síly.“
Vzhledem k loňskému vystoupení v Dauhá, kde Barberová dosáhla na zlato výkonem 66,56 metru, patřila by Australanka letos v Tokiu k favoritkám.
Jenže místo směřování veškerého úsilí na letní vrchol přišlo zklamání způsobené přesunem her na příští rok. „Několik dní po tom jsem byla v určitém stavu šoku. Když jsem si to začala uvědomovat, vzala jsem si čtyři dny volna, abych zvládla ty emoce,“ ohlíží se Barberová.
„A když jsem se vrátila k tréninku, věděla jsem, že mám pro každou jednotku smysl. To pro mě bylo klíčové. Ano, v roce 2020 olympijské hry nebudou, ale stále musím trénovat se soustředěním a cílem.“
Tyto cíle, nikterak malé, formuluje muž zodpovědný za její sportovní i osobní blahobyt slovy: „Do tohoto roku jsme vstupovali s tím, že pokud Kelsey pojede Tokia jako 68metrová závodnice, tak máme dobrou šanci na vítězství. Ale v roce 2021 chceme házet 70 metrů.“
K čemuž má dopomoci právě současná, podle pečlivého rozvrhu organizovaná domácí příprava.