„O laťku jsem trošku zavadil, ale zůstala na stojanech. Štěstí stálo při mně,“ říkal po závodě český reprezentant. Posledním českým výškařem, který tuto hranici zdolal, byl před devíti lety současný Štefelův trenér Jaroslav Bába.
Dvaadvacetiletému výškaři ale tento výkon, kterým by jasně splnil limit na mistrovství Evropy, nemohl být uznán, protože jej pořadatelé nezapsali do mezinárodního kalendáře.
Vše si Štefela vynahradil o pár dnů později v německém Wuppertalu, kde potvrdil životní formu, vyhrál výkonem 228 centimetrů a na červnový šampionát do Říma se kvalifikoval. „Mistrovství Evropy je pro mě jednou z priorit a jsem rád, že mám splněno. A také pevně doufám, že na 230 to nekončí.“
Trénuje ho Bába, nebojí se slavit. Talent Štefela o pivu i bolavých uších |
Jaké jste měl pocity, když jste v pražské Stromovce překonal laťku ve výšce 230 centimetrů?
Ten výkon mě překvapil, nepočítal jsem s tím, že to skočím hned na první akci nového roku. Šel jsem do závodu s cílem se jen rozskákat a vyzkoušet, jak na tom tělo je. Chtěl jsem skočit limit na mistrovství Evropy 226 centimetrů, ale stejně by se ten výkon nezapočítával, protože závod nebyl přihlášen v mezinárodním kalendáři.
Čemu připisujete tak výrazný výkonnostní posun?
Po loňském domácím šampionátu v Hodoníně jsem se rozhodl udělat zásadní změny a někam se posunout. Změnil jsem i nastavení hlavy, abych byl schopen na sobě pracovat nejen fyzicky, ale i psychicky. Přestěhoval jsem se a podřídil tomu spoustu dalších věcí, například životosprávu nebo celkově přípravu. A každá z těchto věcí pak má na moje výkony vliv.
Pomůže vám psychicky, když teď víte, že jste schopen skákat takové výšky?
Je spousta výškařů, kteří mají na to, aby 230 centimetrů zdolali, ale hlava jim to v závodě nedovolí. Je to taková hranice, přes kterou není jednoduché se dostat. Já jsem si hned na prvním závodě posunul o šest centimetrů osobák, a i když se to laikovi nezdá, tak je to hodně. Většinou se osobní výkony posouvají o jeden až dva centimetry.
Je těžké stabilizovat výkonnost na takové úrovni?
Chce to makat, nezranit se a také dobře volit závody, na kterých je vhodné skákat. Může se taky stát, že těch 230 byl jen úlet a dál budu skákat kolem 225. Určitě si nedávám do hlavy, že tu výšku budu zdolávat pravidelně. Uvidíme, co přinesou další závody, ale budu se snažit dál pracovat a jet stále ve stejném systému.
S jakými hlavními plány jste šel do nové sezony?
Vrcholem té halové bude mistrovství světa v Glasgow. Nemám to tak, že bych se tam musel dostat za každou cenu, ale když se zadaří, tak nebudu proti. Důležité pro mě bude venkovní mistrovství Evropy a tam chci dosáhnout co nejlepšího výkonu. Kdybych zopakoval 230 centimetrů, tak můžu bojovat o medaile, a to je velká výzva. Chtěl bych časem přidávat centimetry a zlepšit znovu i osobní rekord.
Na evropský šampionát v Římě jste se nominoval výkonem a výhrou na halovém mítinku ve Wuppertalu. V Německu si vše sedlo ideálně?
Závod v Německu už jsem měl domluvený před sezonou. A jel tam s tím, abych si vyzkoušel více pružící odrazovou plochu, která v hale je. Až do hodnoty 225 centimetrů šly všechny výšky napoprvé. První nezdar přišel až na 228, ale druhý pokus už mi vyšel. Pak jsem zkoušel třemi pokusy rovnou 233 centimetrů, ovšem tato výška zatím odolává. Dříve by mě ani nenapadlo, že budu útočit na olympijský limit, kterým právě tahle výška je. Tenhle mítink už byl zapsán do mezinárodního kalendáře, a tak mám limit pro start v Římě splněný.
Vrcholem letošního roku budou olympijské hry v Paříži. Věříte, že máte na to skočit rovnou zmíněný kvalifikační limit?
Snem každého sportovce je dostat se na olympiádu a já to mám stejně. Olympijský limit jsem zkoušel už ve Stromovce a ve Wuppertalu. Myslím, že mám na to tuhle hranici zdolat. Pokud by se to nepovedlo, je tam ještě naděje přes světový ranking. Úplně ideální scénář by byl skočit na některém z dalších závodů 233 centimetrů a kvalifikovat se přímo do Paříže a bylo by vymalováno. Pak bych mohl skoro vypustit další závody a soustředit se jen na olympijskou přípravu. Uvidíme, sám se nechám překvapit.
