A tak se za jednu nepokořenou hranici v sobotu ráno ve Vídni pokusí dostat.
Eliud Kipchoge, keňský vytrvalec, chce jako první člověk na světě zdolat maratonskou trať pod dvě hodiny.
„Poběžím, abych stvořil historii a ukázal generacím, že lidstvo nemá limity. Že ty máme pouze ve své mysli. A já se tu myšlenku pokusím z jejich hlavy vymazat,“ tvrdí Kipchoge. „Sám jsem se na pokus mentálně hodně připravoval, protože mentální síla bude naprosto stejně důležitá jako ta fyzická.“
Příští měsíc mu bude 35 let, je ženatý, má tři děti, které teď za ním dorazily i do Vídně.
Roky je považován za nejlepšího maratonce všech dob, což dokazují i výsledky – vyhrál 12 ze 13 maratonů, do kterých nastoupil, včetně toho olympijského v Riu, a jen jednou byl druhý. Loni v Berlíně posunul světový rekord na 2:01:39, vylepšil ho o 78 vteřin, což byl největší maratonský skok od roku 1967.
Letos se však na stejném místě k jeho času výrazně přiblížil Kenenisa Bekele, světový rekordman na 5 000 a 10 000 metrů, který zaostal o pouhé dvě vteřiny. „Vidíte, před pár lety by můj rekordní čas lidi považovali za sci-fi, teď ho vlastně zopakoval i Kenenisa. Ne, lidi nemají limit. To je důkaz,“ řekl Kipchoge.
Budeme-li se držet přesných termínů, pak z toho v sobotu nebude první maraton pod dvě hodiny, ale může být první běh na maratonské vzdálenosti (42,195 kilometru) pod dvě hodiny. Maraton, stejně jako každá jiná atletická disciplína, má svá pravidla. Takže z lingvistického i „právního“ pohledu to není maraton, protože Kipchoge poběží „sám“, bez soupeřů.
Před ním pojede elektrické auto, které mu bude na silnici promítat čáru, jestli se tempem (2:50/km) drží pod vytyčeným časem, či nikoliv. Zároveň se běžec za auto schová, aby měl co nejmenší odpor vzduchu.
Přesný start (od 5.00 do 9.00) až do pátečního odpoledne řeší štáb meteorologů, protože ideální podmínky jsou okolo devíti stupňů, bezvětří a oblačno. Občerstvení dostane, kdekoliv si ukáže, a podávat mu ho budou z jedoucího vozu, aby ze strojového tempa neztratil ani vteřinu.
A co víc - k sobě bude mít armádu skvostných vodičů, tzv. pacemakerů, kteří s ním ale nepoběží od prvních metrů, jak je obvyklé při závodech, ale budou se střídat.
A právě to může klíčový krok k úspěchu, protože jestli v něčem tkví rezerva při rekordech na klasických maratonech, tak v tom, že nenajdete a nezaplatíte frajera, který by s Kipchogem vydržel v jeho tempu do 30. kilometru. A pak aby tam, kde se maraton láme, kde je brána, za kterou to bolí, a kde i rekordman potřebuje nejvíc pomoci, mu byl k ruce a v kvapíku ho „popotáhl“.
Ne, při maratonu by na poslední desítku byl Kipchoge sám.
Tady ne.
A ještě to budou takoví, kteří na různých vytrvalostních distancích patří k nejlepším na světě. Bude jich celkem 41 a jsou mezi nimi třeba všichni tři bratři Ingebrigtsenovi, dvojnásobný mistr světa Bernard Lagat či čerstvý vicemistr světa Selemon Barega z Etiopie. Poběží se na rovinatém okruhu v Prátru, který navíc chrání stromy.
I proto Kipchoge dostal na tiskové konferenci otázku, co říká na námitky, že je pro jeho pokus „až příliš věcí zmanipulováno.“ Zachmuřil se. „V Berlíně jsem běžel, abych vytvořil světový rekord. Tady běžím, abych vytvořil historii. Kdokoliv to může zkusit a zjistí, že to bude bolet.“
Má pravdu, protože by bylo laciné jeho pokus jakkoliv shazovat. I třeba Petr Vabroušek, elitní český triatlonista, na svůj Facebook napsal, že pokud se to Kipchogemu podaří, bude „autorem nejhodnotnějšího výkonu v historii světové atletiky.“
Bude to šichta, výjimečný lidský výkon. Ano, všechny zmíněné věci dokážou dát k dobru možná pár desítek vteřin, ale to zásadní se skrývá v Kipchogeho fyzické i mentální přípravě. Je naprosto fascinující naživo (protože v televizi to tak nikdy nevyzní) vidět, v jakém tempu se elitní maratonci drží na 30., 35. či 40. kilometru.
Abyste si to ještě lépe představili, je tady jeden víkendový tip: jestli máte chuť, schválně si zkuste střihnout stovku za 17 vteřin. Zvládáte? Dobře, tak teď zkuste dát dvě tři za sebou a pochopíte, jaký je to šrumec. A Kipchoge jich dá takhle 422 v kuse!
Můžete si na základě svého testu propočítat, jak dlouho byste s ním dokázali držet krok. A jestli byste vedle něj vydrželi alespoň jeho posledních 500 metrů, kdyby měl za sebou víc než 41 kilometrů a vy byli úplně čerství.
Už jednou se přitom k dvouhodinové hranici Kipchoge přiblížil – předloni na okruhu v italské Monze zaběhl oněch 42 kilometrů za 2 hodiny a 25 vteřin, ale vzhledem k výše popsanému nelze výkon považovat za světový rekord.
„V Monze to byla cesta do neznáma, to už tentokrát není. V Monze se to nakonec nepovedlo, ale byl strašně blízko, blíž, než spousta lidí čekala. Druhý den ráno po pokusu jsem se mu podíval do očí a on opravdu stoprocentně věřil, že to dokáže. Teď ta chvíle přišla,“ tvrdí dlouholetý Kipchogeho kouč Patrick Sang.
Skutečně nemá člověk - tedy Eliud Kipchoge - limit?
