„Zdravotní stav obyvatelstva je nejhorší ze všech krajů a měst ČSSR. Alarmující je zejména zdravotní stav dětské populace ve vnitřní části města,“ psalo se v roce 1982 o Praze v časopise Nika, který se zabýval ochranou přírody v tehdejším Československu.
Zatímco dnes znečišťují ovzduší ve městě zplodiny z dopravy, před rokem 1989 způsobovala Pražanům problémy hlavně lokální topeniště. Dozvědět se ale skutečný stav věcí nebylo pro běžného člověka tak jednoduché.
Demonstrace s kočárky
„Nejen v Praze, ale v celém tehdejším Československu byl stav životního prostředí přímo katastrofální,“ připomněl Bedřich Moldan, první československý ministr životního prostředí. Ekolog dodal, že kromě Prahy na tom byly špatně také severní Čechy a Ostravsko.
Obyvatelé, kteří se rozhodli v severních Čechách bydlet, dokonce dostávali příplatek jako kompenzaci za špatné životní prostředí. „Lidé tomu okamžitě začali říkat pohřebné,“ popsal Moldan.
Už od padesátých let začaly vznikat spolky, které se zabývaly přírodou a její ochranou. K prvním ekologickým hnutím v Československu patřilo sdružení TIS – svaz pro ochranu krajiny a přírody, které ale režim donutil k rozpuštění.
Na konci 70. let vznikl místo něj Český svaz ochránců přírody. Za minulého režimu fungovalo také hnutí Brontosaurus, jež bylo součástí Socialistického hnutí mládeže. V osmdesátých letech se postupně začalo mluvit o kyselých deštích, havárii v Černobylu, diskutovalo se nad některými nešetrnými zásahy do přírody, například velkými stavbami. A problémy se nevyhnuly ani metropoli.
„Prahu postihla v únoru dlouhodobá inverze a imisní situace se ještě zhoršila. Pražané reagovali podrážděněji než dříve,“ píše ve své knize Moje léta s Nikou novinář Ivan Makásek o situaci v roce 1989.
„Následující měsíc podala skupina Pražských matek Národnímu výboru hlavního města Prahy stížnost na nedostatečnou informovanost veřejnosti o stavu znečištění ovzduší ve městě,“ doplňuje ekolog.
Sdružení Pražských matek uspořádalo v tehdejším Československu v květnu demonstraci, která upozorňovala na neřešené enviromentální problémy.
„Holky to vymyslely skvěle, protože kdo by si troufl demonstrující matky s malými dětmi a kočárky nějakým způsobem pozavírat, lynčovat nebo mlátit, jako to dělali s jinými demonstrujícími,“ popsala Jarmila Johnová ze spolku Pražské matky.
Aktivistka zavzpomínala na některé hygieniky a lékaře, kteří po revoluci tvrdili, že obyvatelům se nemá sdělovat pravý stav věcí, protože to vzbudí hysterii. „A ta může mít horší zdravotní následky než smog,“ připomněla tehdejší odborníky Johnová.
V červnu 1989 také protestovalo asi třicet lidí proti kácení stromů ve Stromovce. Disidenta Petra Placáka tenkrát příslušníci StB odvedli do auta a odvezli desítky kilometrů daleko do lesů poblíž Křivoklátu na Rakovnicku. Zbili ho a nechali ho tam. Mimochodem, před pár lety byli dva estébáci za tento čin odsouzeni k nepodmíněným trestům.
O životní prostředí se ale tenkrát nezajímala jen malá skupina lidí. Kromě spolku Pražské matky vznikly organizace Děti Země či brněnské Hnutí Duha. „Děti Země za svůj vznik považují setkání asi 60 lidí z celého Československa dne 28. září 1989 v Kulturním středisku Delta v Praze 6,“ vysvětlil Miroslav Patrik, jeden ze zakladatelů.
Pražany začaly jako dnes frustrovat například plány na nové dopravní stavby. „Vznikalo čím dál tím víc nezávislých skupin obyvatel, kteří se formovali kolem jednotlivých problémů, co se v Praze kupily. Velká část z nich se týkala záměru na nové dopravní stavby,“ popsal Jindřich Petrlík, jeden ze zakladatelů Dětí Země, který nyní působí v organizaci Arnika.
Zmíněná Stromovka se na konci osmdesátých let dostala do centra dění kvůli plánovaným stavbám okruhů, jeden z nich měl procházet právě oblíbeným parkem.
Méně oxidu siřičitého
„Nerad bych střílel od boku bez čísel, ale pocitově je ovzduší čistší než před rokem 1989, nicméně nárůst znečištění z dopravy se podepisuje na tom, že v řadě lokalit se lidé nedusí oxidem siřičitým, ale spíš třeba prachovými částicemi nebo těkavými organickými látkami, zhodnotil Petrlík současný stav a upozornil, že před rokem 1989 stoupalo množství dopravy. Z té doby ale nejsou veřejně dostupná data.
Kvalitu ovzduší sleduje Český hydrometeorologický úřad od roku 1990. „Dá se tvrdit, že znečištění ovzduší bylo v roce 1990 větší než nyní. Je ale třeba posuzovat znečištění ovzduší z hlediska různých znečišťujících látek,“ shrnuje Český hydrometeorologický úřad.
V roce 1990 dominovalo v Praze znečištění ovzduší oxidem siřičitým a polétavým prachem. Příčinou bylo spalování tuhých paliv na průmyslových zdrojích i v domácnostech. Do roku 2000 pokleslo znečištění ovzduší oxidem siřičitým a polétavým prachem díky pokračujícímu zavádění topení plynem.
„V oxidech dusíku nebyl pokles tak strmý, jelikož docházelo k velkému zvýšení počtu automobilů,“ dodává úřad. Ten také potvrzuje, že se postupně v Praze otepluje. Neznamená to ale, že každý rok je teplejší než předchozí.
