Jak se vlastně před rokem 1989 dělily podniky v pohostinství?
Za minulého režimu existovala přesná specifikace, která rozdělovala jednotlivé restaurace, hospody, ale i bufety a jídelny od výběrové a první až po čtvrtou cenovou skupinu. Společně tehdy patřily pod národní podnik nazvaný Restaurace a jídelny.
A kvůli tomu si svobodně nemohly nastavovat vlastní ceny jídel?
Ano, až do roku 1990 existoval pevný systém cen. Například vepřová pečeně v Ostravě ve třetí skupině stála úplně stejně jako v obdobném podniku na druhé straně republiky v Aši.
Jak se stanovovaly pevné ceny jídel?
Ve srovnání s dneškem nebyly tehdy rozdíly v cenách jídel mezi nějakou lidovkou a luxusní restaurací až tak obrovské jako dnes. Tvořily se z takzvané státní maloobchodní ceny a pak se dávala kalkulační přirážka. Takže když třeba kilogram masa stál čtyřicet korun, tak ve výběrové skupině se přidala přirážka 170 procent a v ostatních se postupně snižovala. Takže třeba ve druhé cenové skupině už byla jen 100 procent.
A do nejnižších cenových skupin obvykle patřily jídelny...
Pod pojmem jídelny se jednak rozuměly závodní jídelny, které sloužily pro velké podniky a fabriky. Ale také sem patřily veřejné lidové jídelny, které se staly fenoménem a nejčastěji fungovaly jako automat, tedy jako samoobslužné.
Proč si je tehdy lidé tolik oblíbili?
Kouzlo lidových jídelen bylo pochopitelně jednak v tom, že byly laciné. Také zde nebyly běžné stoly a židle, jedlo se „na stojáka“ a především byly obvykle situované v širším centru města, kde byla dobrá dostupnost. Jednoduše řečeno: lidé sem rádi chodili, protože se tady snadno, rychle a levně najedli.
Kdo všechno do automatů chodil?
Jejich úspěch spočíval právě v tom, že sem mířily všechny vrstvy obyvatel.
Kde v Praze fungovaly nejznámější automaty?
Asi nejvíce jich bylo v okolí Václavského náměstí. Snad nejslavnější byl automat Koruna v dolní části náměstí. A naproti stála Družba, kde se říkávalo U Vašaty. Když bychom šli směrem nahoru, cestou jsme mohli narazit i na lidové jídelny Blaník nebo Lucerna.
Václav Šmíd
|
Proč se stala pojmem právě Koruna, kam údajně chodíval i tehdejší prezident Antonín Zápotocký?
Automaty měly různou úroveň, ale dovolím si říci, že Koruna měla doslova evropskou úroveň. Bylo to dáno jednak složením pracovníků, ale především sortimentem a jeho rozsahem. Přitom zde byla cenová relace třeba 2,50 až pět korun.
Kam dále se chodili Pražané za komunismu levně a rychle najíst?
Dalším oblíbeným místem tohoto typu byl Černý pivovar na Karlově náměstí. V Dejvicích fungoval oblíbený Automat Šárka, na Smíchově poblíž Andělu stával podnik nazývaný U Kominíčků a další známý byl třeba na Palmovce.
Jaký v nich býval výběr?
Rozsah jídel byl překvapivě bohatý, nebyl to jen špekáček s chlebem. Nabídka se ale měnila podle denní doby.
Tak čím se začínalo?
Dopoledne obvykle bývaly v nabídce takzvané přesnídávkové polévky, které měly objem půl litru. Jejich smyslem bylo dostatečně nasytit. Naproti tomu klasické polévky v restauraci mají jen tři deci. Mezi ty přesnídávkové často patřily bramborová, dršťková, gulášová nebo třeba boršč.
To bylo v rámci dopoledního provozu vše?
Dále se podávaly různé druhy salátů s pečivem. V tomto případě se ceny pohybovaly od osmdesáti haléřů až po dvě koruny. K tomu pak byla speciálně v Automatu Koruna obrovská nabídka obložených chlebíčků.
Co si lidé dávali k obědu?
Při poledním provozu bývaly na výběr minimálně dvě polévky: „bílá“, což znamenalo třeba květákovou, nebo „hnědá“, kam se řadil například hovězí vývar s nudlemi. Následovala široká škála pokrmů, z nichž většina byla masitá. Šlo o hovězí, telecí, vepřové i skopové. Je zajímavé, že dříve bývalo jedno z nejpoužívanější druhů masa telecí, což je oproti dnešním poměrům velký rozdíl.
Seriál 30 let svobody v PrazePražská redakce MF DNES připravuje celoroční seriál k výročí událostí roku 1989. Jaké díly již vyšly:
|
Jaká konkrétní jídla byla k dispozici?
Kuchaři v lidových jídelnách v poledne začínali vařeným hovězím s omáčkou, nejčastěji koprovou a rajskou, a jako příloha se podával knedlík. Dále bylo k dispozici dušené vepřové a další druhy masa na různé způsoby, mezi jinými například zadělávané dršťky i játra.
A co vegetariáni, měli možnost se zde také plnohodnotně najíst?
Zákazníci si mohli vybrat i bezmasá jídla, jako smažený květák nebo knedlíky s vejci, které překvapivě patřily mezi velmi oblíbené pokrmy. Navíc i v poledne se nabízely saláty a kompoty.
Jaké byly na výběr moučníky?
Záleželo na konkrétním automatu, ale v Koruně existovala široká škála teplých i studených moučníků, mezi jinými palačinky se zavařeninou, různé nákypy i buchty či koblihy.
Čím tenkrát Pražané oběd v automatu zapíjeli?
Většinou se jednalo o sodovky a ovocné limonády nebo slabší pivo, sedmička, maximálně desítka. Naopak kolu nebo džusy byste tady nenašli.
Vařily se v automatech i večeře?
Ano, večerní provoz však býval totožný s poledním.
Měly automaty i své nevýhody, kvůli kterým sem někteří chodit nechtěli?
Záporná stránka byla v tom, že sem někdy chodili lidově řečeno vometáci, tedy různá podivná individua. Aby se zadarmo najedli, brali lidem třeba knedlíky přímo z talíře.
Dnes už lidové jídelny a bufety v hlavním městě téměř nenajdeme. Proč?
Bohužel po roce 1990 drtivá většina z nich skončila a nahradily je fast foody. Je to škoda, protože jejich hamburgery sice mohou být dobré, ale je to jen doplněk, nikoliv plnohodnotné jídlo. To si někteří neuvědomují. Existují však výjimky, kdy veřejné jídelny dodnes stojí. Jedna z nich se nachází na Těšnově.
