„Teplejší zimy přispívají k lepší situaci v Praze, alespoň pokud jde o polétavý prach nebo látky vznikající při hoření organického materiálu, které jsou produkované převážně místními topeništi,“ vysvětluje meteorolog Václav Novák z ČHMÚ v Praze.
V zimních měsících, kdy lidé topí, totiž často bývají zdrojem znečištění malé částice polétavého prachu. Vznikají zpravidla při spalování pevného paliva, ale jejich zdrojem mohou být i automobily nebo požár.
Ve větším množství způsobují choroby dýchacích cest, bývají i rakovinotvorné. V posledních letech však díky mírnějším zimám Pražané méně zatápěli, a tím došlo ke snížení obsahu těchto částic v ovzduší.
Lepší motory aut i lodí
Za lepším vzduchem v Praze však nestojí pouze pozvolná změna klimatu.
„Vliv má rovněž pokračující obnova vozového parku a další opatření pro zlepšení kvality ovzduší, jako je modernizace zdrojů vytápění nebo modernizace na velkých zdrojích,“ vysvětluje dále Novák. Objem látek znečišťujících ovzduší produkovaných dopravou v posledních letech klesá díky moderním motorům a rozvoji elektromobility.
„Praha z důvodu vysokých emisí pocházejících především ze starších dieselových automobilů zavedla kontroly zaměřené na jejich technický stav,“ říká náměstek primátora Petr Hlubuček, který má na starosti obor životního prostředí. „Praha dále usiluje o zavedení významnějšího omezení dopravy zřízením pražského mýtného systému pro vozidla s vysokými emisemi. Dochází také k výměně motorů lodí na Vltavě, aby splňovaly přísnější ekologické normy,“ dodává Hlubuček.
Velké dopravní zatížení
I přes snižování emisí automobilová doprava Prahu stále neúměrně zatěžuje. Metropole je hlavním uzlem silniční sítě v České republice a navíc má v přepočtu nejvyšší počet aut na obyvatele. Vozidlo totiž vlastní sedm set patnáct lidí z tisíce Pražanů, což je nejvíce v celé zemi. V roce 2018 byla doprava původcem až padesáti šesti procent veškerého polétavého prachu ve městě a sedmdesáti pěti procent emisí oxidů dusíku.
Praha zpřísní vjezd nákladním autům do města, musí splnit nový emisní limit |
Hlavním zdrojem tohoto plynu bývají vozidla a výrobní podniky, ve kterých ve velké míře probíhají spalovací procesy. Přítomnost oxidu dusičitého může způsobovat kyselé deště a vznik přízemního ozónu. V Praze bylo jeho maximální množství v ovzduší zaznamenáno v roce 2010. Od té doby jeho hodnoty klesají a minulý rok se dostaly na naměřené minimum. Emise do ovzduší Prahy nevypouští pouze motorová vozidla. V hlavním městě je v současné době registrováno asi 1 940 zdrojů znečištění životního prostředí.
Mezi největší znečišťovatele patří například cementárna v Radotíně, spalovna v Malešicích, výrobce pneumatik MITAS a Kámen Zbraslav. Dalším zdrojem nečistot jsou také recyklační linky stavebních odpadů a demoliční práce, emise vypouští též Ústřední čistírna odpadních vod na Císařském ostrově.
Podle ČHMÚ došlo v posledních dvou letech k poklesu téměř všech sledovaných emisí, až na oxidy dusíku vzniklé výrobou cementu v cementárně v Radotíně. Magistrát o věci se společností HaidelbergCement, která podnik provozuje, zatím nijak nejedná. „Vzhledem k tomu, že nedochází k překračování stanovených emisních limitů, není s provozovatelem zařízení v současné době vedeno řízení vedoucí ke snížení emisí oxidů dusíku,“ říká Hlubuček.
Přítomnost ozónu roste
Jediná látka, jejíž množství v pražském vzduchu za poslední roky výrazně roste, je přízemní ozón. Vyskytuje se těsně nad zemí a způsobuje podráždění dýchacích cest, očí a bolesti hlavy. Vzniká za přítomnosti slunečního záření a výfukových plynů.
Dýcháme nejčistší vzduch za poslední desítky let, problémem je ale ozon |
Příznivé podmínky pro jeho vznik poskytlo loňské extrémně teplé léto, proto jeho naměřené hodnoty dosáhly v Praze prozatímního maxima.
„Přízemní ozón není do atmosféry emitován žádným zdrojem, nýbrž vzniká složitými přírodními reakcemi,“ říká Hlubuček. „S tímto ohledem je regulace množství ozonu v ovzduší velmi problematická. V letních měsících však využíváme kropicích vozů, které ochlazují ulice a zamezují tak vzniku přízemního ozonu,“ dodává náměstek.
