Hned po škole zakládal minipivovar v Japonsku. „Původně to mělo být na rok, ale vydržel jsem tam šest let. Pak se mi ještě nechtělo domů, a tak jsem zakládal pivovar také na Barbadosu,“ popisuje Kříž.
V zámoří je prý po českých sládcích poptávka a pivo se vaří z českých surovin, takže je skoro stejně dobré jako to naše.
Kříž se nakonec vrátil do Česka a po epizodě v Kutné Hoře dohlížel na kvalitu piva v Dalešicích na Vysočině, kde se koncem sedmdesátých let natáčel jeden z nejslavnějších českých filmů s pivní tématikou – Menzelovy Postřižiny.
Štěpán Kříž už tehdy plánoval, že bude vařit pivo sám, ale až atmosféra dalešického pivovaru ho přiměla začít něco podnikat
„Bylo mi jasné, že nechci novou budovu, ale potřebuji původní pivovar,“ říká. A tak si na mapě udělal kružnici padesát kilometrů kolem Prahy a vydal se na cesty.
Na specialitách nestaví
To, že vaří v Hostomicích, považuje za osud. Chátrající pivovar byl oproti jiným menší a měl novou střechu, takže se dal snadněji opravit. A hlavně, polovina patří podnikateli Karlu Greifovi, jehož rodina v něm dříve pivo vařila. A nyní investovala desítky milionů do opravy areálu.
„Pan Greif byl strašně rád, že se tady bude zase pivo dělat, prý na někoho takového čekal,“ vzpomíná sládek na setkání s výrobcem zvukových těsnění.
Kříž odkoupil druhou polovinu budovy a zajistil vybavení pivovaru. Díky rekonstrukci má novou omítku, komín a zrekonstruované přízemí. Právě tam se zatím zkušebně vaří pivo nazvané po pánovi brdských lesů Fabiánovi.
„Vyrábím desítku, světlý ležák dvanáctku a tmavou čtrnáctku. Na Vánoce plánuji něco hodně silného na dlouhé zimní večery,“ prozrazuje Kříž s tím, že jedna várka mu zabere dvanáct hodin a vznikne z ní deset hektolitrů.
Na rozdíl od řady ostatních minipivovarů tady ale na velký výběr specialit zákazníci nenarazí. „Pořád si myslím, že české ležáky jsou nejlépe pitelné. Pivo je od slova píti a ne ochutnávati,“ dodává Štěpán Kříž.
Zda to ocení i zákazníci, se uvidí už za týden, kdy se v pivovaru otevře i výčep.
Velkým pivovarům zatím zisky neklesají
Podobných příběhů je teď v Praze i jejím okolí stále víc. Minipivovarů stále přibývá a zdá se, že tento trend bude ještě několik let pokračovat. Speciály a malé série, které vyrábějí, mají stále odbyt.
„Mladí lidé mají víc zkušeností ze zahraničí, kde ochutnali řadu různých piv. Když se začaly vařit i u nás, tak je teď vyhledávají,“ vysvětluje viceprezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Kočka.
„Myslím, že minipivovarů může být ještě víc, pokud budou kvalitní. Motivuje nás to k tomu, abychom vymýšleli něco nového a více se snažili,“ dodává majitelka pivovaru v Chýni nedaleko Prahy Jitka Eichlerová.
Trendu se přizpůsobují i velcí výrobci, kteří v posledních letech rozšiřují sortiment. S rostoucím počtem minipivovarů by jim mohly klesat zisky, podle mluvčího pražského Staropramenu Pavla Barvíka se to ale zatím nestalo.
„Ti, kteří vaří dobré pivo, tak pomáhají rozvoji pivní kultury. Naše nabídky se spíše doplňují a každý máme své místo na trhu,“ uvedl.
Pro srovnání, Staropramen po svém otevření v roce 1869 uvařil za rok deset tisíc hektolitrů. Podobně jako ty dnešní minipivovary, i ve Staropramenu nejprve ležák čepovali ve vlastní hospodě a poté ho rozváželi jen do okolních podniků. Nyní vyrábí dva a půl milionu hektolitrů a pivo vyváží do třiceti osmi zemí.
Pro Štěpána Kříže i Jitku Eichlerovou to může být výzva.
