Postarší muž bez domova, kterého čím dál více trápí špatné zdraví, se rozhodne, že zkusí začít znovu. Jediné bydlení, na které ze svých dávek a brigády dosáhne, je ale nevzhledná ubytovna, kde místo snahy o návrat do běžného života musí spíše myslet na to, zda ho majitel brzy znovu nevyhodí na ulici.
„Střecha nad hlavou může lidi bez domova stabilizovat v celém jejich životě.“
Martin Šimáček, ředitel CSSP
Právě tomuto muži by mohly v jeho životní situaci pomoci městské ubytovny, které letos v Praze vzniknou.
„Především budou mít ubytovny garantovaný standard, co se týká kvality. Město na tom nebude vydělávat, pouze z poplatků vyrovnávat náklady, takže i cena bude přiměřená. Navíc přímo v těch místech bude k dispozici síť sociálních služeb, které lidé na cestě z ulice akutně potřebují,“ říká ředitel Centra sociálních služeb Praha (CSSP) Martin Šimáček s tím, že o kapacitě ubytoven zatím město jedná.
„Ubytovny nikdy nenahradí standardní bydlení, ale doplní je. Je lépe bydlet na městské ubytovně než zůstat na ulici,“ dodává.
Zkušenost z pandemie
Městské ubytovny navážou na další projekt města, který skončí letos v červnu, a to na takzvané humanitární hotely. Původně je město otevřelo jako prevenci proti šíření covidu-19 mezi lidmi bez domova v rámci první vlny pandemie. Původně se zapojilo sedm hotelů po celé metropoli. Po opadnutí první vlny pandemie se CSSP rozhodlo tuto službu zachovat, ale se zcela jiným cílem.
„V této druhé fázi hotely slouží zejména proto, aby se lidi bez domova stabilizovali a s dopomocí sociálních pracovníků dosáhli na návazné bydlení či ubytování. Covid v tomto případě pomohl hledat novou formu řešení bezdomovectví postavené na poskytnutí dlouhodobého ubytování, což se ukazuje jako velmi efektivní,“ vysvětluje Šimáček.
Hotely za dva roky využilo na sedm set lidí, většina během první vlny epidemie. Z těch, kteří v hotelech zůstali od léta 2020, už dnes 66 lidí bydlí v bytě, někteří v běžných, jiní v sociálních městských a další se přesunuli do lepších ubytoven.
Momentálně je v hotelech 210 lidí z celkové kapacity 220 míst. CSSP už ani nové klienty nenabírá vzhledem k blížícímu se konci projektu a pouze řeší, co dál se současně ubytovanými.
Projekt končí z velké části proto, že hotelům s návratem turismu zpět do hlavního města opět přibývají hosté. Majitelé svým hotelům proto chtějí vrátit původní účel a zvýšit své zisky.
Provozování humanitárních hotelů jim podle Šimáčka vzhledem k výhodným cenám ani nepokrývalo náklady, pouze tlumilo pandemické ztráty.
Stabilní bydlení pomáhá
„Ukázalo se, že musíme umět pomoc více individualizovat, spolupracovat mezi organizacemi a zapojovat odborníky z oblastí, jakými jsou adiktologie a psychiatrie. Ti potvrdili, že teprve stabilní bydlení umožnilo poskytovat účinnou pomoc jejich klientům. Jsou to právě duševní onemocnění a závislosti na návykových látkách, které jsou častou příčinou toho, že lidé skončí na ulici,“ říká radní pro sociální politiku a zdravotnictví Milena Johnová (Praha sobě).
Nouzová ubytovna v Brně stále chybí, vytipovaný dům je v záplavové oblasti |
Klientelu humanitárních hotelů a pravděpodobně v budoucnu i městských ubytoven tvoří zejména starší lidé. CSSP i tyto lidi upřednostnila už v hotelech.
„Z těch lidí, které teď na hotelu jsou, je dvacet v natolik špatném zdravotním stavu, že potřebují pobytovou sociální službu, protože sami už se o sebe postarat nedokážou. Například domov důchodců nebo domov pro lidi se zdravotním postižením,“ podotýká Šimáček.
Roční náklady na provozování hotelů podle Šimáčka převyšují 30 milionů korun. Je ale důležité dodat, že na jejich hrazení se do značné míry podílejí i sami ubytovaní, někteří dokonce plnou částkou šesti tisíc. CSSP v hotelech ubytovává lidi stůj co stůj, takže se každý podílí v takovém rozsahu, v jakém je schopný. V městské ubytovně naproti tomu už budou mít pevně stanovené ceny.
