Odkud pocházejí Santiniho předci a kdy přišli do Prahy?
Rodina byla severoitalského původu. Dědeček, zedník Antonio Aichel, je v Praze doložen poprvé v roce 1635, kdy se oženil s Kristýnou Ostovou z Plzně. Měli spolu řadu dětí, z nichž nejmladší syn Santini Aichel se vyučil na Starém Městě kameníkem. Do svého domku na Hradčanech přivedl v roce 1675 nevěstu Alžbětu Thimovou. Narodily se jim tři děti, nejstarší byl Jan Blažej Santini Aichel, pokřtěný v Chrámu sv. Víta 4. února 1677.
Podědil Santini otcovo řemeslo? Jak vypadalo jeho vzdělávání a první kroky v „branži“?
O vzdělání i soukromém životě toho víme překvapivě málo. Jeho mladší bratr František Jakub pokračoval v otcově řemesle, Jan Blažej trpěl tělesnou vadou, která mu zřejmě zabraňovala v plnohodnotném fyzickém uplatnění. V pramenech se o něm hovoří jako o „chromém Santinim“. Vyučil se malířem, žádný obraz však dnes neznáme. Záhy se začal s velikým úspěchem věnovat architektonickým projektům. Neměl však odpovídající postavení v cechu a nemohl pracovat jako provádějící stavitel, přestože na řadu svých staveb osobně dohlížel.
Z jakých zdrojů čerpal inspiraci a školení?
Praktické stránky profese i některé teoretické aspekty architektury poznal Santini v otcově dílně. Jeho učitelem mohl být Jean Baptiste Mathey, malíř a architekt. Tento Burgunďan římského školení završil raně barokní etapu architektury v Čechách a Santiniho tvorbu rozhodně ovlivnil. Zásadní podněty získal v letech 1696 až 1699 během tovaryšské cesty do Itálie.
Santini je spjat i s tajným světem čísel a šifer. Odkud pocházel vztah k mystice?
Santini byl hluboce věřícím katolíkem. Měl ale i zálibu v kabalistických naukách, jinotajích a číselné symbolice, jak dokládají jeho poznámky, často šifrované. Nešlo ovšem o iracionální mystiku či magii, nýbrž o intelektuální výbavu barokního vzdělance. Jisté je, že schopnost vtělit složité symbolické obsahy, často vyjádřené vzájemnými poměry čísel, do konkrétních staveb mu získávala věhlas u obdobně naladěných stavebníků.
Co dělalo Santiniho výjimečným ve vztahu k barokní gotice?
Pokud jde o gotické prvky, Santini nebyl ani první, ani jediný, kdo jich využíval. V jeho případě však nešlo o povrchní „výpůjčky“ efektních architektonických článků, nýbrž o hluboké procítění struktury vybraných gotických staveb. Santini pracoval s gotickými momenty suverénně a osobitě. Zaujala jej například úloha světla u středověkých katedrál. Jeho díla jsou prostoupena světlem, kterému se dostává mimořádného významu. Nejde o napodobení gotiky, jak je známe třeba z romantismu, ale o zásadní domyšlení jejích principů, vložených do základů nové, k ideálu směřující architektury.
Které Santiniho projekty v metropoli jsou nejpozoruhodnější?
V Praze se setkáme s řadou děl. Třeba tři paláce na Malé Straně, Kolowratský, Morzinský a Schönbornský. Genialitu dokládá podoba někdejšího cisterciáckého konventu na Zbraslavi, kde poprvé použil gotizujících prvků. Je to i dramatická modelace interiéru kostela theatinů v Nerudově ulici. Italská inspirace je patrná na fasádě kapitulního děkanství na Pražském hradě, kterou bychom si na první pohled se Santinim spojili jen těžko. Drobnější, ovšem velmi zajímavou prací jsou Svaté schody u kostela na Karlově. Santiniho mistrovství dokládá i poutní areál na Bílé hoře.
Kdo byli mecenáši a zákazníci? Ovlivňovali Santiniho tvorbu?
Originalita a neobvyklost Santiniho projektů vábila zejména intelektuálně náročné preláty. Vynikali mezi nimi opati velkých cisterciáckých klášterů, kteří si mladého architekta vzájemně doporučovali, zbraslavský Wolfgang Lochner, Jindřich Snopek v Sedlci, plaský Eugen Tyttl a později zejména Václav Vejmluva ve Žďáru. Do tohoto okruhu se řadí i benediktin Maurus Fintzguth, jenž zaměstnával Santiniho patnáct let na stavbě velkolepé opatské baziliky v Kladrubech.
Vít Vlnas
 |
Architekt dokázal naplnit jejich představy, koneckonců užití gotického tvarosloví korespondovalo dokonale s duchem barokního historismu a připomínalo dobu největší moci a slávy českých a moravských klášterů. Pracoval i pro další církevní instituce a významné šlechtické rody, Kolowraty, Kinské. Colloredy nebo Valdštejny. Zejména v případě kleriků víme, že jejich intelektuální ambice souzněly se Santiniho dílem.
Jaký byl Santiniho rodinný život a vztah k Malé Straně a Praze?
Santini byl bohatým a váženým malostranským měšťanem. V roce 1705 zakoupil dům v Nerudově ulici. Roku 1707 se oženil s Veronikou Alžbětou Schröderovou, dcerou někdejšího dvorního malíře, který je známý především jako učitel Petra Brandla. Narodily se jim čtyři děti, nejstarší synek přišel na svět osm měsíců po svatbě, takže sňatek byl zřejmě poněkud spěšný. Veronika Alžběta v roce 1716 zemřela, z dětí se dožila dospělosti jen dcera Anna. Santini se pak oženil se šlechtičnou Antonií Ignacií z rodu Chřepických z Modliškovic. Její rodina byla bohatší potomstvem nežli majetkem, avšak sňatek s urozenou slečnou znamenal společenský vzestup řemeslnického synka.
Santini zemřel mladý. Co je o jeho skonu a místu posledního odpočinku známo?
Zemřel uprostřed práce zřejmě na plicní chorobu v prosinci 1723. Stejně jako mnoho umělců z levého břehu Vltavy byl pohřben v zaniklém kostele sv. Jana v Oboře pod Jánskými schody. Santiniho závěť pak většinu peněz rozdělila mezi ženu a dvě žijící děti, neprovdané dcery z prvého a druhého manželství. Byl natolik osobitý a složitý, že nenalezl přímého pokračovatele.
Zda a proč Santini zůstává výjimečný a inspirativní?
Na rozdíl od jiných slavných architektů českého baroka zůstával Santini po dlouhá léta prakticky zapomenutý a neznámý. Jestliže nás dnes jeho mnohotvárné dílo opět oslovuje, je to nepochybně dáno nadčasovou povahou architektury, jejíž poselství určitým způsobem koresponduje s naším vlastním vnitřním světem. Největší znalec Santiniho, profesor Mojmír Horyna, hezky napsal, že „představa architektury jako ideální skutečnosti byla u Santiniho nadřazená všemu ostatnímu a dávala mu značnou míru volnosti v práci s jednotlivými formálními prostředky.“ Za touto volností ovšem současně stála obrovská vnitřní kázeň a intelektuální disciplina.
