„Na dostavbu východního ambitu žádáme o dotaci z Integrovaného operačního programu. Projekt je velice ambiciózní záležitost,“ konstatovala ředitelka Muzea a galerie severního Plzeňska Irena Bukačová.
Současná podoba areálu v Mariánské Týnici.
Původní Santiniho plány počítaly s tím, že celý areál bude mít čtyři části - kostel, proboštství a dva ambity. Východní ambit byl ale podle Bukačové pouze zahájen, zůstaly z něho torza dvou kaplí. Areál je podle ní třeba uzavřít z estetických i bezpečnostních důvodů.
Kraj jako majitel objektu a zřizovatel muzea souhlasil s podáním žádosti a předfinancováním nákladů. Ty by měly překročit 52 milionů korun.
Podle plánů by měla příští rok začít výstavba jihovýchodní kaple a ambitového křídla s bránou. Do roku 2020 má být dokončena stavba celého východního ambitového křídla. Výstavbě bude předcházet prohlášení Mariánské Týnice národní kulturní památkou, což je očekáváno v řádu týdnů a je to podmínkou poskytnutí dotace.
Odpůrci tvrdí, že projekt je v rozporu s památkovou péčí
Evropsky unikátní projekt má ovšem i odpůrce. Mezi ně patří Petr Domanický, pracovník památkové péče Západočeské galerie v Plzni.
„Dostavba toho, co tam nikdy nestálo, je špatné řešení a je to v rozporu s moderními poznatky památkové péče,“ uvedl Domanický.
Ten si myslí, že prohlášení národní kulturní památkou není s dostavbou v souladu.
„Poutní místo zrušil Josef II. stejně jako celý plaský klášter. V tu chvíli se stavba objektu zastavila. To je součást naší historie, která by se měla chránit. A ne, že po 230 letech budeme dělat, jako že Josef II. nebyl a to, co tehdy nedostavěli, teď dostavíme my a budeme dělat, že to Santini zrealizoval celé,“ uvedl Domanický.
„Dvě kaple mohly zůstat v torzálním stavu nadále a ukazovat horší vývojovou etapu stavby, ale my jsme toho názoru, že pokud víme, jak má ta stavba vypadat, měli bychom ji dokončit,“ vysvětlila Bukačová.
Připravovaný ambit měl být totiž podle Santiniho záměrů zrcadlově stejný, jako ta samá stavba na druhé straně komplexu.
Poutní místo zrušil Josef II.Dominantní stavba v polích asi čtyřicet kilometrů na sever od Plzně má za sebou pohnutou minulost. Proboštství a kostel začal budovat v roce 1711 podle Santiniho projektu plaský klášter. Mariánská Týnice měla sloužit jako poutní místo. Stavba byla dokončena v roce 1751. O 24 let později ale zasáhl Josef II., který dekretem klášter Plasy i stavbu v Týnici zrušil. V 19. století začala Týnice chátrat a rozpadat se. Od 50. let 20. století je v areálu muzeum. Rozsáhlá záchrana a obnova se uskutečňuje posledních zhruba 20 let, kdy se v areálu vynaložilo v režii Ireny Bukačové přes 35 milionů korun. |
„Máme tu tedy zamýšlenou stavbu v modelu jedna ku jedné. Neexistuje tedy konflikt, že bychom nevěděli, jak má dostavba vypadat,“ upozornila Bukačová.
Je přesvědčená o tom, že striktní památková péče, která razí myšlenky, že se nesmí nic dostavovat, dávno neplatí. „Purismus platný na začátku 20. století, kdy se z gotických kostelů ubourávaly barokní věže, je pryč. Navíc celá Varšava je nově postavená, stejně jako v Německu kostel svatého Sebalda v Norimberku a plno dalších,“ uvedla ředitelka.
Jisté je, že se už dostavba nedá zastavit. Muzeum v Týnici už totiž před třemi lety dostavělo jednu z původně plánovaných kaplí. Projekt prošel i radou Národního památkového ústavu. Pro dostavbu ambitu hlasovalo deset odborníků, proti bylo sedm.
Pokud se dostavba uskuteční, podle Domanického to spustí vlnu žádostí o podobné akce. „Když se na nejprestižnější z památek regionu najednou udělá věc, která není v souladu s moderními trendy, spolky, které se starají například o hrady, mohou chtít jako ve filmu Ať žijí duchové stavět zpátky střechy, věže, paláce,“ uvedl Domanický.
Když nastane spor, tak podle něj přijdou na řadu argumenty typu: jak to, že na národní kulturní památce to šlo a u nás to nejde? „Ale nemusí to být hradní zřícenina. Někdo si koupí památku a řekne, že tam chce věž, která tam byla ve středověku. A co druhá věž u katedrály sv. Bartoloměje, to také není tak dlouho, co tato myšlenka padla,“ dodal Domanický.
