Jaké poselství film přináší?
Nechci divákům vnucovat nějaká poselství. Ideální by bylo, kdyby si je tam každý našel sám. Pro někoho ten film bude, aspoň doufám, hezká podívaná, pro jiného zase bližší pohled na to, jak fascinující může být příroda a kolik má různých podob. Úplně nejlepší bude, když se divák po zhlédnutí filmu začne při procházce Prahou víc dívat pod nohy a nad hlavu a všímat si bohatství, které kolem nás je.
V dokumentu o Praze bych čekal spíše historii a architekturu... Proč příroda?
Protože příroda je zde nečekaně bohatá a také velmi globalizovaná, nakonec i ve filmu ukazujeme, že tady žijí nutrie, které jsou z Jižní Ameriky, nebo mufloni ze Středomoří. Zcela jedinečná je ovšem Praha z hlediska geologické historie. Její reliéf vytvořil například na hranách vltavského údolí stepi, kde se dodnes vyskytují rostliny a živočichové, kteří často z okolní krajiny už zmizeli.
Ukazuje se na Praze spíše soužití přírody s člověkem a městem, nebo naopak jejich rivalita?
Určitě platí obojí. Pro některé druhy je město zkrátka nevhodné. Asi se nedočkáme vlků nebo medvědů na Václaváku. Ale pro spoustu druhů je město velmi lákavá příležitost například tím, že díky o něco vyšší teplotě zde zvířata lépe přečkávají zimu. Je tu pro ně také mnohdy více potravy a ptáci mají spoustu možností, kde hnízdit, jelikož jim budovy připomínají skály.
Jak jste vybírali zvířata, která se ve filmu objevují?
Film má celkem čtyři „hlavní“ hrdiny. Bylo tedy potřeba, aby tato zvířata byla natočitelná, což není vůbec samozřejmé, a aby byla vizuálně zajímavá. Zároveň jsme chtěli, aby každé z nich reprezentovalo určitou strategii, která jim umožňuje ve městě přežít. Jsou mezi nimi druhy, které se v Praze ocitli náhodou a jsou v podstatě takovými trosečníky, ale také tací, kteří se museli velmi pracně přizpůsobit životu v metropoli. A nakonec měl film být pestrý, takže mezi hrdiny je malé chlupaté zvíře, velké chlupaté, vodní pták a suchozemský pták.
Která zvířata se tedy nakonec stala hlavními hrdiny filmu?
To malé chlupaté zvíře je hlodavec plch velký. Je to jeden z nejtajemnějších obyvatel Prahy, který tady žije na jediném místě, a sice na Petříně. Odborníci se dodnes přou, jak se plchové na petřínský vrch vlastně dostali. Jedna ze dvou teorií říká, že ve 20. letech minulého století, ještě před vznikem zoologické zahrady, byl v Kinského sadech takový zookoutek, odkud plchové unikli do volné přírody. Druhá zase tvrdí, že plchové tu byli ještě dříve než samotná Praha, a to díky tomu, že petřínský vrch v celé své historii nebyl nikdy zcela odlesněný.
A co to velké chlupaté zvíře?
Tím je muflon evropský. Ti pražští byli v 70. letech 20. století vypuštěni do Krčského lesa. I když se zdejší populaci dařilo, do lesa chodilo čím dál více lidí se psy, kterých se mufloni panicky bojí, a tak zvířata postupně přešla do sousední Thomayerovy nemocnice, kde žijí dodnes. Psi tam nesmějí, lidé si jich takřka nevšímají a nemocnice k nim zaujala poměrně osvícený přístup.
Teď tedy k ptačím hrdinům.
Mým osobním favoritem je vodní pták slípka zelenonohá, která se sem dostala relativně nedávno. To nejdůležitější, co slípka pro svůj život potřebuje, jsou zarostlé břehy, nejlépe u stojatých vod. V Praze se ale najednou objevily již zmiňované nutrie, které postupně úplně zlikvidovaly břehové porosty. Tím zničily místa, kde si slípka staví hnízda. Slípka pak přišla s plánem B a začala si stavět hnízda na stromech, což je dost legrační podívaná, protože má velmi dlouhé prsty a rozhodně není uzpůsobená k lezení po stromech.
Problém však přichází na březích Vltavy. Říční proud je pro mláďata velmi silný, a tak se často stane, že je nenávratně odnese. Naštěstí slípka hnízdí u jiných vodních ploch, například ve Stromovce, kde to nehrozí. Posledním hrdinou je kos černý, kterého aspoň letmo každý Pražan zná. S přesunem do města kos naprosto změnil svoje chování. Na rozdíl od svých lesních příbuzných není tolik plachý, a dokonce přestal táhnout na zimu do teplých krajin.
Jak takové natáčení přírody probíhá? Čekali jste na nějaké zvíře extrémně dlouho?
Dlouho jsme čekali v případě muflonů nebo slípek, protože jsme nechtěli jen natočit, že tady jsou, ale zachytit je při nějakém chování. U slípek jsme tak čekali, až budou mláďata opouštět stromová hnízda, u muflonů zase na porody. Nezbytností u takových filmů je zevrubná příprava. Na filmu spolupracovala spousta odborných poradců, každý druh měl minimálně jednoho. Hlavním poradcem byl Ondřej Sedláček, ekolog z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který na filmu spolupracoval po celou dobu. Myšlenka filmu se zrodila v roce 2019 a předcházel ji celovečerní snímek Planeta Česko. Točit jsme pak začali na jaře 2020, natáčelo se až do začátku letošního roku.
Celým filmem provází herec Jiří Macháček. Jaká s ním byla spolupráce a proč jste vybrali jeho?
Bylo to takové šťastné setkání. Uvažovali jsme o nejrůznějších hlasech, nakonec ta volba padla na Jirku Macháčka, což byla velká výhra. Já sám jsem nikdy nezažil, aby se vypravěč tak moc do filmu angažoval, jako to dělal Jirka.
Strávili jsme spolu asi dva měsíce, kdy jsme se scházeli nad textem komentáře, jehož spoluautorem Jirka je, protože do něj aktivně zasahoval. Jednak do něj doplnil takové ty macháčkovské vtípky, které to místy oživují, jednak měl i řadu připomínek a nápadů. Spolupráce to byla skvělá. Jirka se dokonce přiznal, že namluvit komentář k přírodovědnému dokumentu byl jeho dávný sen, protože se na takové filmy moc rád dívá.
