Je čtvrtek odpoledne, 27. dubna 1978. Místo plánování nadcházejícího víkendu se myšlenky i zděšené zraky Příbramanů upínají k návrší nad nejstarší částí města. Ze svatohorských střech stoupá obrovský černý oblak dýmu.
„Bylo mi šestnáct let. Jakmile jsem spatřil kouř, jel jsem tam na kole za spolužáky z průmyslové školy, bydleli tam na internátu,“ vypráví bývalý velitel příbramských hasičů Jarmil Soukup. „Byla tam spousta lidí, ale kvůli zajištění bezpečnosti jsem se samozřejmě nikam blíže nedostal,“ dodává pamětník řádění živlu.
První byly na místě hasičské jednotky z Příbrami a Březových Hor. Pak přijížděly další posily, především cisterny, které přivážely vodu k hašení. Na místo zásahu se postupně dostavilo přes 300 hasičů z více než čtyřiceti profesionálních i dobrovolných sborů.
„Díky nim se podařilo požár během tří dnů úspěšně uhasit a zachránit tak většinu národní kulturní památky. Na jejich počest a jako dík za jejich snahu a obětavost pořádáme dnešní vzpomínkovou akci,“ uvedla Kristýna Vojtíšková z příbramské základny Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje.
Do konce roku potrvá rovněž výstava o ničivém požáru a na stejné téma vznikl i dokumentární film.
Zkáza začala dětskou hrou
Ani masivní zásah hasičů nezabránil zkáze. Následky požáru byly ohromující, dle prvních odhadů činila škoda více než pět milionů korun.
Pro srovnání, celková škoda při 330 požárech na Příbramsku v letech 1971 až 1975 byla 6,6 milionu.
„Oheň zničil střechu proboštství a části ambitů, zřítila se hodinová věž, a žár poškodil věže nad Plzeňskou a Mníšeckou kaplí,“ říká ředitelka oblastního archivu v Příbrami Věra Smolová.
StB a hasiči bez vody. Mýty a pověry o požáru Svaté hory v roce 1978 |
A také ona přidává osobní vzpomínku. „Chodila jsem tehdy na základní školu na sídlišti. Už při odpoledním vyučování se proslýchalo, že na Svaté Hoře hoří. Byla jsem zvědavá a po vyučování jsem běžela na náměstí, odkud byl požár vidět. Pamatuji si, že to byl velmi emotivní zážitek,“ vypráví Věra Smolová s tím, že atmosféra ve městě byla stísněná.
Oněmělé davy sledovaly zkázu například od kulturního domu, který je geograficky jakýmsi protipólem mariánského poutního místa.
Navzdory mnohým dohadům o zásahu Státní bezpečnosti (StB), která tak podle některých chtěla záměrně poškodit jeden z nejvýznamnějších duchovních symbolů v zemi, byly příčiny požáru mnohem prozaičtější.
Podle Věry Smolové jsou skutečně jakékoli domněnky o zásahu někdejších mocenských orgánů zavádějící a mylné. Dokládá to dozorový spis trestní věci příbramské prokuratury.
Jedinou příčinou nešťastné události byl ohníček, který u stavby rozdělaly děti. „Zpočátku nebylo jasné, jak k požáru došlo. Zda jej způsobila závada na elektroinstalaci, nebo to byl záměrný čin. Teprve později se zjistilo, že za vším byla dětská hra. Když oheň vzplál, děti se vyděsily, nic nenahlásily a utekly,“ konstatuje historička.
Hořet začalo v místech, kde do poutního areálu ústí zastřešené schodiště z města. Zbytky tehdy značně poškozených došků se tam téměř dotýkají země.
Od dětského ohníčku nejprve vzplála náletová křoviska u zdi schodiště, plameny přeskočily na střechu a šířily se směrem k budovám kláštera. „Zhruba půlhodinová prodleva, než si lidé všimli dýmu, byla zásadní. Oheň nabyl na síle a rychle se šířil. Je pravděpodobné, že včasnější zásah by mohl zabránit požáru v takovém rozsahu,“ míní Věra Smolová.
Pozdější profesionální hasič vzpomíná, že někteří z jeho spolužáků ze svatohorského internátu pomáhali nejen s hašením. „Dokud to bylo možné, vynášeli ven obrazy a další cenné věci. Pomáhali, jak jen to šlo, jeden z mých kamarádů dokonce pomáhal držet stříkající proudnici,“ líčí dramatické události Jarmil Soukup.
Symbol povstal z popela
Vzhledem k věku nebyl nikdo z malých pachatelů potrestán, bylo pouze doporučeno takzvané výchovné opatření. Jedinou mladistvou dívku ze skupinky pak znalec označil za osobu, u níž chybí rozpoznávací složka.
„Je třeba připomenout, že šlo o mentálně handicapované děti, převážně ze sociálně slabších rodin,“ podotýká Věra Smolová.
Jediný postih dostali rodiče, týkal se poškození odposlouchávacího zařízení, které měla správa Sboru národní bezpečnosti (SNB) v budově internátu. Cenila si jej vysoko, požadovala náhradu ve výši 26 tisíc korun. Zda rodiče dětí částku zaplatili, ale není dle dostupných dokumentů jasné.
Následovala překvapivě rychlá obnova. Někdejší svatohorský administrátor Zdeněk Adler se po neúspěšných jednáních o opravách s tehdejšími představiteli okresu zařídil po svém. Povolal si jako stavitele z příbramských rudných dolů Karla Vlacha, a obrátil se i na ministerstvo kultury.
„Nicméně se Svatá Hora opravovala ze sbírek obyčejných lidí, ještě v roce 1978 se vybralo více než milion korun. Areál byl samozřejmě i pojištěný, ale částka potřebná na rekonstrukce byla mnohonásobně vyšší. Vyzdvihla bych, že lidé nejen přispívali penězi, ale chodili tam pracovat. V podstatě si Svatou Horu opravili, zdá se to na tehdejší poměry téměř jako zázrak,“ říká Věra Smolová.
Kompletní střechy byly hotové do konce roku, následovaly opravy omítek, potíže nastaly pouze při opravě stroje zřícené hodinové věže. A nástěnné malby v ambitech byly restaurovány ještě na přelomu milénia.
Z programu vzpomínkové akceSobota 9:00 Mše svatá k uctění památky a vzpomínky na požár před 40 lety. 10:30 Průvod hasičských praporů za doprovodu pochodové hudby. 11:30 Dekorování praporů a předání pamětních ocenění sborům. 12:30-16:00 ukázky na horním náměstí před Svatou Horou – hašení historickou parní stříkačkou, cvičení s hákovými žebříky a další ukázky také na parkovišti pod areálem. Po celý den bude vystavena technika, navštívit lze ohňový stan simulující podmínky při požáru. |
