Kolik je v současné době v České republice aktivních uživatelů drog?
Žádné drtivé novinky, co se týče počtu uživatelů drog, se nekonají. Pořád platí, že v České republice je kolem 25 tisíc problémových uživatelů. Z mého pohledu nedochází k žádným výrazným výkyvům. V posledních pěti letech se situace nezhoršila, naopak bych řekl, že se mírně zlepšuje, ubývá nejrizikovějších uživatelů. Uživatelé intravenózních drog stárnou a mladší generace se nechce propadnout na dno ulice, snaží se být proto v tomto ohledu opatrnější.
Prvenství si pořád drží marihuana?
Pokud bychom mluvili o všech nelegálních drogách dohromady, pak ano, marihuana je na prvním místě. Podle mě lze ale užívání marihuany a tvrdých drog jen těžko srovnávat, je potřeba je od sebe oddělovat. Co se týče marihuany, zaznamenáváme pokles zájmu. Co se týče tvrdých drog, na prvním místě je tradičně pervitin, na druhém místě opiáty. Pak je kategorie, o které se moc nemluví, protože se nejedná o pouliční drogu, a to je kokain. Ten je na velkém vzestupu.
Proč zrovna kokain?
Protože je v módě. Ne však mezi pouliční drogovou klientelou, pro tu je kokain moc drahý. Je oblíbený spíš mezi mladými lidmi, kteří jsou dobře situovaní, vydělávají dobré peníze. Jsou mezi nimi manažeři velkých firem, umělci, zlatá mládež. Je to vidět například v nočních barech, kde se kokain bere na toaletách. S jinými drogami se běžně začíná v dospívání, zato s kokainem spíš po té dvacítce.
Kokain byl také velmi oblíbený za první republiky...
Za první republiky byla situace mnohem horší, kokain byl poměrně legální drogou především v uměleckém světě. Tehdy to také byla módní vlna, která se akorát vrátila. Zájem o kokain zase opadne, ostatně je tomu tak se všemi drogami. Zájem o určitou drogu vždy začne, narůstá, kulminuje, načež začne opadat. Najednou se ukáže, že když klesá zájem o drogu jednoho typu, droga jiného typu je na vzestupu. Tak to jde pořád dokola.
V Praze 12 brzy otevře nové Adiktologické centrum Drop In. Co bude jeho náplní?
Náplň bude stejná jako u všech pracovišť organizace Drop In. Problematika, terapie, prevence návykových látek. Rozdíl je v tom, že se bude jednat o komplexní zařízení. Pod jednou střechou budou fungovat čtyři oddíly - substituční program, AT ordinace (zaměřuje se na problémy s alkoholem, pozn. red.), adiktologická ambulance, která se bude zabývat také gamblingem a přidruženým problémům a centrum primární prevence.
V čem spočívá substituční program?
Je to program pro závislé na opiátech, jehož principem je nahrazení nelegální drogy metadonem, což je legálně podávaný opiát, který umožní resocializaci. Lidé najednou mají peníze, protože je metadon nic nestojí, a mohou se vrátit zpět do života. Je to pro ně poslední možnost, jak s drogami přestat.
Jak dlouho už u nás tento program funguje?
U nás asi patnáct let, ale Evropa je v tom dost zpožděná. Tento program totiž začal už v 70. letech v USA. Američani si tehdy spočítali, kolik společnost stojí takový závislý člověk, který krade, aby měl na drogy, a končí ve vězení. Uvědomili si, že pro společnost je výhodnější udělat substituční programy.
Zpět k centru v Praze 12. Kdy otevře?
Když všechno dobře dopadne, tak 1. května. Teď zařizujeme pokoje, montujeme nábytek, hledáme personál. Budeme mít jednání se školskými koordinátory, na základě toho sestavíme plán primární prevence, kdy budeme ve spolupráci s protidrogovým koordinátorem Prahy 12 poskytovat prevenci pro školská zařízení této městské části. To všechno musíme stihnout.
Kdo vznik centra inicioval?
Byli jsme osloveni radou městské části, byla to tedy její iniciativa. Pro mě to byl šok, za třicet let v praxi jsem nikdy nic podobného nezažil. Přišli za námi radní s nabídkou, abychom centrum provozovali, protože měli pocit, že je našich služeb potřeba. Praha 12 je v tomto výjimečná. Velká finanční pomoc přišla také z magistrátu.
Proč myslíte, že něco takového Praha 12 učinila? Zhoršila se v městské části situace na drogové scéně?
Neřekl bych. Je to především díky osvícenosti rady. Jednou z jejích motivací byla poptávka po AT službách. Pořád se mluví o drogách, přitom problémy vázané s alkoholem (kriminalita, dopravní nehody, náklady na společnost) jsou v porovnání s těmi drogovými mnohem větší. Nealkoholové drogy se vyhřívají na výsluní mediální pozornosti, alkohol zůstává v pozadí.
Češi jsou národem pivařů. Může to být tedy způsobeno i naším postojem k alkoholu?
Ne, to není naše specialita, tak je to všude. Nealkoholové drogy jsou otloukánkem, na který se shazuje všechno zlo, ale ve skutečnosti to tak vůbec není. Musíme si přiznat, že ne všechno bylo před rokem 1989 horší, a situace okolo alkoholu je jedna z těch věcí. V Praze existovala síť AT ordinací, každý obvod měl svoji ordinaci pro závislosti na alkoholu. Po roce 1989 se síť rozpadla. Lékaři, kteří tuto práci vykonávali, zestárli a odešli, navíc o tuto problematiku není velký zájem. To, že ordinace zanikly, byla velká chyba. To si právě na Praze 12 uvědomili.
Poté, co rada oznámila vznik centra, se zvedla nevole od místních obyvatel. Mají se čeho bát?
Určitě ne. Toto centrum je určeno osobám, které se sebou chtějí něco dělat, nejedná se o kontaktní centrum, kam chodí aktivní uživatelé, kteří si chodí pro jehly. My takové máme v Praze 1, kousek od Karlova mostu. Jsme tam od roku 1991 a žádné problémy tam nejsou. Lidé si zvykli, nikoho to už nevzrušuje. Je to ale tak, že vždycky, když se začíná s něčím novým, najdou se lidé, kterým se to nebude líbit.
Mají narkomani motivaci se léčit?
Jak kdo a jak kdy. Když vezmete sedmnáctiletého, který začne s pervitinem, bere ho půl roku jen o víkendech, aby si užil, nebo si vezme taneční drogu na akcích, jakou může mít motivaci přestat? Když mu to nic nevzalo, má na to peníze, proč by měl přestat? Vysměje se vám, řekne, že má vše pod kontrolou. Člověk na ulici, který prostituuje, aby měl na drogy, měl žloutenku a prošel kriminálem, u takového člověka už se nějaká motivace začne probouzet.
Pozná se uživatel drog na první pohled?
A poznáte na první pohled kuřáka marihuany? Ne. Řekla byste, že slečna v Pařížské, která si kupuje kabelku, užívá kokain? Taky ne. Poznat to můžete na Václavském náměstí, kde jsou zanedbané, špinavé osoby, ty se odlišují od ostatních na první pohled. V normálních případech ale nepoznáte nic, ani to, jestli je takový člověk zrovna pod drogami. Protože když je v optimálním stavu a na optimální dávce, tak má dobrou náladu, je uvolněný. Pozná se to až v případě předávkování.
Každoročně dojde k asi osmi tisícům úmrtí v Evropě, která jsou spojena s drogami. Co na to číslo říkáte?
Nedávno jsem mluvil s kriminalistou, který říkal, že v Praze je takových úmrtí asi třicet ročně. Zkuste si představit, kolik lidí zemře za rok v souvislosti s alkoholem. Myslíte si, že to bude třicet? Spíš to budou tisíce! Vždyť kolik se za jediný víkend zabije opilých řidičů, kolik lidí umírá na nemoci způsobené alkoholem. Takže se dostáváme zpátky k tomu, že mnohem větší problém představuje v současné době alkohol. Tady se o prevenci spojené s alkoholem nedá vůbec mluvit.
Tak alespoň na školách snad učitelé žáky před riziky spojenými s alkoholem varují...
Na školách možná ano, ale ve společnosti jako takové ne. Co se týče legálních drog, je prevence všeobecně problém. Jestli si někdo myslí, že na krabičky s cigaretami natiskne zastrašovací obrázky a něčemu to pomůže, tak se velice plete.
